Významný polský sbor Camerata Silesia na Svatováclavském hudebním festivalu

  1. 1
  2. 2

Závěr patřil současnému polskému skladateli Pawlu Lukaszewskému (1968), jehož Magnificat a Nunc dimittis pro saxofon, sbor a varhany vystoupení sboru Silesia Camerata uzavřely. Její kompozice jistě nebyla bez zajímavosti, zejména díky z bohaté akordice, jen mne trochu překvapilo, že se estetická funkce saxofonu a varhan se až příliš podobala skladbě Jamese Whitbourna. Pokud jde o možnost uplatnit netradiční nástroje v duchovní sborové hudbě, chtělo by to zamyšlení nad jejich stylotvornými i výrazovými možnostmi.

V souhrnu hlediska umělecké kvality byly kompozice současných autorů v kontextu děl Verdiho, Kilara, Góreckého a Bruckera poněkud schematické, jakkoli respektuji jejich upřímný spirituální rozměr. 
Koncert sboru Camerata Silesia měl meditační a kontemplativní atmosféru, většina kompozic se nesla v pomalém, majestátním tempu, které mohlo na některé posluchače postupem času působit rozvleklým dojmem, a to i při vědomí dramaturgické koncepce a stmelenosti programu.
Ovšem pro celkové vyznění koncertu byla klíčová mistrovská interpretace polského sboru.Dlouho jsem neslyšel tak krásně utvářené a modelované hudební fráze s přesnými měkkými začátky, nádherným dynamickým odstíněním průběhu a závěrečným odlehčením a povolením napětí. Sbor má vynikající, hebká legata a dokonale ovládá další druhy pěvecké vazby (tenuta, glissanda, spojování skoků, apod.). Podobně špičková byla také deklamace, která i při neznalosti textů všech kompozic vytvořila niterný dialog s posluchačem a rezonovala se zpívaným obsahem.
Pikantní bylo, že většinu skladeb zahájili sboristé bez udání tónu. Vždy někdo ze sboru (absolutní sluchař) tiše zazpíval klíčový tón, ostatní se na něj brumendem rychle naladili a sborové nasazení bylo vždy intonačně naprosto precizní. S tím souvisí také entuziasmus, s nímž sbor (zejména dámská sekce) zpíval a prožíval jednotlivé skladby a živě reagoval na vedení Szostak. 

Vystoupení polského sboru s vynikajícími sólisty Gusnarem a Orlowem mělo sice nepočetné ale zato pozorné publikum, které se nechalo v kostele zaujmout. Proto zazněl přídavek, v němž se zopakovala část skladby Góreckého. Určitě by nebylo bez zajímavosti slyšet sbor Camerata Silesia také v jiném, kontrastním repertoáru. Hlasové dispozice, unikátní vyváženost, barevnost, intonace a výrazový rejstřík tohoto tělesa je skutečně obdivuhodný a stojí za pozornost. Sluší se pochválit organizátory festivalu také za situování koncertu do akusticky skvělého interiéru kostela sv. Jana a Pavla. 

 

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na