Vzpomínka na Alexandru Čvanovou

  1. 1
  2. 2

Další rolí, v níž Čvanová excelovala, byla Dvořákova Rusalka. V této roli mohla dokonale naplnit své největší přednosti, něžnou lyričnost projevu a schopnost vyjádřit velmi citlivě nejvnitřnější pocity. Pokud něco dobová kritika Čvanové vytýkala, byl to nedostatek vnitřní dramatičnosti.Alexandra Čvanová se velmi dobře uplatnila i v dalších náročných sopránových rolích českého repertoáru. V operách Bedřicha Smetany to byly například Anežka ve Dvou vdovách, Vendulka v Hubičce, Hedvika v Čertové stěně či Krasava v Libuši. V Prodané nevěstě byla, poněkud překvapivě, Esmeraldou. Opět si musím na tomto místě povzdechnout. Kde jsou ty časy, když česká operní tvorba byla konstantní součástí repertoáru českých operních souborů? Z dalších významných rolí českého repertoáru si přípomeňme alespoň Mirandu ve Fibichově Bouři, Kněžnu v Novákově Lucerně či Elišku ve Zvíkovském raráškovi téhož autora, kterou zpívala při premiéře za jeho přítomnosti v roce 1937, Princeznu v prvním uvedení Ostrčilova Honzova království, Madelon v Zichových Preciézkách, Grušenku v Jeremiášových Bratrech Karamazových, titulní roli v opeře Janáčkova žáka Osvalda Chlubny Ňura a především Amarantu v památné premiéře opery Šarlatán Pavla Haase v roce 1938.

Samozřejmě velice blízká byla Alexandře Čvanové ruská operní tvorba. Skvělé bylo její ztvárnění titulní role v Šostakovičově Kateřině Izmajlové, která byla uvedena v roce 1935 brzy po její leningradské premiéře, jež vzbudila Stalinovu nevoli a následné represivní kroky vůči umělcům. Z dalších jmenujme Jaroslavnu v Borodinově Knížeti Igorovi, Pupavu ve Sněguročce Nikolaje Andrejeviče Rimského-Korsakova a především pannu Fevronii v průkopnickém uvedení nádherné, leč nesmírně obtížné opery téhož autora Pověst o neviditelném městě Kitěži. Ze slovanského repertoáru připomeňme i její ztvárnění titulní role v Moniuszkově Halce.Čvanová v Brně vytvořila mnohé další významné role světového operního repertoáru. Uvědomme si, že tehdy patnáct (a někdy i více) premiér a nových nastudování za sezonu bylo běžným průměrem. Z mozartovských rolí připomeňme Donnu Annu v Donu Giovannim a Hraběnku ve Figarově svatbě, z operní tvorby francouzské Micaelu v Carmen a Markétku v Gounodově Faustovi a Markétce. Z italského repertoáru se zmiňme o její Neddě z Leoncavallových Komediantů a především o skvěle procítěném výkonu Mimi v Bohémě a Desdemony ve Verdiho Othellovi. Její schopnost hlubokého niterného vcítění do role jí pomohla velmi dobře zvládnout i jejímu pěveckému naturelu vzdálené wagnerovské role – Alžbětu v Tannhäuserovi a Elsu v Lohengrinu. Dvakrát se setkala se Straussovým Růžovým kavalírem. Poprvé to bylo v titulní roli v Neumannově inscenaci z roku 1928 a o devět let později zpívala pod taktovkou Milana Sachse Maršálku.

Alexandra Čvanová byla i častou a výtečnou interpretkou sopránových partií v kantátách a oratoriích jak klasických (díla Mozartova, Brahmsova či Dvořákova), tak ve skladbách současných autorů Emila Axmana, Viléma Petrželky, Rudolfa Karla a dalších.

S velkým úspěchem se zhostila prvního provedení Janáčkovy Glagolské mše 5. prosince 1927 pod taktovkou Františka Neumanna. Sopránové sólo zpívala pod vedením Jaroslava Kvapila i při jejím prvním uvedení v roce 1929 v Ženevě.

Její poslední vystoupení bylo v novém nastudování Její pastorkyně, které dirigoval Karel Nedbal. Na úmrtním oznámení divadla jsou její fotografie v rolích Rusalky a Jenůfy, které byly jejími nejmilejšími. Doprovází je dva citáty: „To ty mně, Jenůfo…“ a „Ubohá rusalko bledá!“Karel Nedbal ve své knize pamětí Půl století s českou operou píše: „Brno připravilo své oblíbené Čvanové pohřeb královny.“

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J. K. Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně
Foto archiv ND Brno

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře “Vzpomínka na Alexandru Čvanovou

  1. Nikola Cvejić nebyl Chorvatem, ale Srbem. Ivelja Štěpán/Stjepan nebyl Slovincem, ale Chorvatem (sice působil v Slovinsku). Vím, že je to složité rozlišovat Jihoslované…

Komentáře jsou uzavřeny.