Wroclavský Rigoletto na zámku Topacz

Začátek své operní sezony zahájila Wroclawská opera poněkud kuriózně, ale v tom dobrém slova smyslu. Již mnohokráte vystoupil operní soubor mimo svoji budovu, třeba v Hale století, nebo jinde venku mimo ni. Velmi progresivní představení Verdiho Maškarního plesu využilo prostředí bývalého olympijského stadionu a třeba Aida se dávala úplně mimo Wroclaw. Pro představení Rigoletta bylo vybráno efektní prostředí zámku Topasz vzdáleného asi dvanáct kilometrů od Wroclawi. Rekonstruovaný zámek, kde mimo jiné sídlí muzeum automobilových veteránů a je také hotel, jednou již svůj velký otevřený vnitřní prostor místnímu opernímu ansámblu poskytl, a to při uvedení muzikálu Šumař na střeše.Ke gotické věži bývalého hradu, zvýšené začátkem šestnáctého století o jedno patro, bylo o sto let později nástupcem majitele Heinricha von Vogta přistavěno renesanční křídlo, a potom v dalším století na jeho půlnoční straně barokní část. Zámek vystřídal řadu majitelů, po válce přišel do rukou státu a dnes je opět v soukromých rukou. Pořadatelé využili pro realizaci představení prostranství v zámeckém areálu, na západní straně zakončené vlastní budovou zámku, stojící mezi vzrostlými stromy. Ta tvořila dokreslující zadní prospekt. Před ní bylo postaveno jeviště s dekoracemi a ještě před ním orchestřiště. Další strany jsou pak obklopeny rekonstruovanými budovami, mezi nimiž byla postavena tribuna pro tři tisíce diváků.Viditelnost byla výborná díky jejímu velkému sklonu. Na obou stranách jeviště byly simultánně promítány na projekčních plátnech detailní záběry sólistů a děje, které snímaly televizní kamery. Tak veliký prostor byl samozřejmě uměle ozvučen, což přináší některé problémy. Ale celkem vyváženě, až na výjimky, se jevil poměr mezi hlasy pěvců a silou zvuku orchestru vcelku dobře.Provedení Rigoletta v areálu zámku Topasz nebylo v pravém slova smyslu premiérou, inscenace běží na mateřské kamenné scéně na Svídnické ulici. Dekorace byly samozřejmě upraveny a opera byla režijně i scénicky přizpůsobena možnostem nového prostředí. Během výjimečně teplého prvního zářijového víkendu byla odehrána celkem tři představení, a to pod taktovkou ředitelky Wroclavské opery dirigentky Ewy Michnik (studovala ve Vídni u Hanse Swarowského). Klasická režie známého a žádaného hostujícího Michała Znanieckého, který byl také autorem scény, byla přizpůsobena novému prostředí Adamem Frontczakem z wroclawské opery.

Již na začátku představení po předehře uslyšeli diváci tlumený zvuk silného automobilového motoru a před jejich zraky se objevil veliký americký kabriolet z poloviny padesátých let, legendární Ford Thunderbird. Černý luxusní automobil vezl rozvernou společnost mladých dam popíjejících s vévodou mantovským vychlazené šampaňské.Velmož vchází do paláce a účastní se veselí velké společnosti, kde zaujala svými kostýmy a parukami zejména její dámská část a pak také provazolezec v oblečení harlekýna, který balancuje na laně napnutém nad jevištěm. Poprvé se představuje mladý Łukasz Gaj jako lehkomyslný a poživačný vladař a lehkým hlasem zpívá svůj popěvek „questa o guella per me….“, nikterak se netající svým nevázaným přístupem k lásce a ženám. V tom mu sekundují nejen dvořané, ale také šašek Rigoletto.Rigoletto v této inscenaci ovšem není zkroucenou, hrbatou a kulhající postavou, ale je to zdravý a statný muž. Jeho představitel, zástupce střední pěvecké generace Leszek Skrla (jediný host nedělního představení, den předem zpíval náš Vladimír Chmelo, třetím Rigolettem této inscenace je Boguslaw Szynalski) zvládá svoji roli hlasově bez problémů, velké verdiovské party zpívá nejen na své mateřské scéně Opery Baltyckej v Gdaňsku, ale i na řadě dalších operních scén po celém Polsku. Velmi solidní jsou i představitelé menších rolí – hraběnka a hrabě Ceprano (Ewa Trasz, Marek Paśko), dvořané Marullo a Borsa (Jacek Jaskuła, Rafał Majzner) a také Monterone (Zygmunt Kryczka), který z balkonu nad jevištěm proklíná šaška Rigoletta.Ještě jedna zajímavost, kterou si režisér jistě nevymyslel: ozval se hukot leteckých motorů a nad hlavami diváků se v poměrně malé výšce objevuje velké dopravní letadlo, chystající se k přistání na blízkém letišti. Po kratinké pauze se v druhém obraze dostáváme před Rigolettův domek, kde šašek naříká ve své známé árii „Quel vecchio maledivam…“ nad svým prokletím. Na koni přijíždí Sparafucile (Makariy Pihura) a sonorním hlasem vehementně nabízí Rigolettovi své služby.Rigoletto však spěchá za svojí milovanou dcerou. A tak diváci konečně poznávají štíhlou blondýnku Gildu ztvárněnou mladou Aleksandrou Kubas-Kruk. Následující dvojzpěv rozněžnělého otce a jeho dcery zpívají oba představitelé velmi procítěně. Rigoletto přísně přikazuje opatrnost dceřině opatrovnici Giovanně (Barbara Bagińska). Ta však po jeho odchodu vpouští za peníz mladého vévodu převlečeného za studenta.Následující náročný dvojzpěv obou mladých lidí vychází bez problémů a pěvecky vyrovnaně. Po jejich rozloučení se konečně dostává představitelka k samostatnému sólovému výkonu v legendárním nejkrásnějším Gildině zpěvu „….caro nome chen il mio cor…..“. Její roztomilá představitelka zpívá bezchybně ve všech polohách vyrovnanými tóny až k onomu jemnému zakončení árie do téměř již neslyšitelně zpívanému jménu svého miláčka: „…Gualtier Maldé…“. Nadšené publikum samozřejmě halasně aplauduje a rozjásaných výkřiků je také dost. Tak jsem si říkal, jak ještě krásněji by to vyznělo v akustickém prostoru divadla bez pomoci umělé zvukové techniky. Nastupuje sbor dvořanů v čele s  Marullem  a za pomoci nic netušícího Rigoletta, kterému zaváží šátkem oči, unášejí Gildu.  Rigoletto, když prozří, zakončuje dějství svým srdcervoucím „Ah la maledizione!“ Monteronova kletba se vyplnila.Přestávku využívají návštěvníci, mezi kterými je překvapivě hodně mladých lidí, k občerstvení nebo k procházce a prohlídce hezky osvětlených stěn zámku a zákulisí jeviště. Bylo veliké dusno a občasné hřmění hromů z nedalekých bouřek nevěstilo nic dobrého. V onu neděli se totiž okolo páté odpoledne přehnaly Wroclawí silné přeháňky, ale pak se vše naštěstí uklidnilo. Riziko při otevřených produkcích je bohužel vždy. Paní dirigentka Ewa Michnik uklidnila ladící muzikanty a ozvaly se první tóny druhého dějství opět ve vladařském paláci. Vévoda mantovský přijíždí v krásném bílém veteránu značky Rolls-Royce. Zničený  Rigoletto hledá svoji dceru a když přichází na scénu páže (Ewa Wadyńska-Wąsikiewicz) se dvěma krásnými loveckými psy, neprozřetelně prozradí Gildinu přítomnost v paláci. Průvod stráží pohybujících se mezi orchestrem a publikem přivádí na koni sedícího spoutaného Monterona na popravu.Potom již ovládají jeviště vypjatými pěveckými kreacemi Rigoletto s Gildou. A šaškem zpívanou vendettou obraz končí. Na scénu je nastěhováno několik kusů nábytku Sparafucilovy krčmy a počíná se dějství třetí. V přítmí noci přivádí Rigoletto Gildu ke Sparafucilově chatrči, aby viděla, kam přichází její milý za svůdnou Maddalenou, sestrou nájemného vraha. Tu příjemným temným altem ztvárnila přitažlivá Katarzyna Haras. Vévoda skutečně přichází a zpívá své známé „La donna e mobile…“. Sólisté zpívají svůj kvartet, leč začínají padat první kapky deště ke smůle téměř před koncem. Dirigentka dává pokyn, představení se na chvíli zastavuje. Hudebníci kvapem balí noty a své nástroje a rychle pádí do blízké budovy (bývalá jízdárna), kde se nachází velký sál. Je vyhlášena krátká přestávka, diváci se oblékají do pláštěnek a roztahují deštníky.Po chvíli se opět ozývá hudba orchestru přenášená z krytého sálu do hledištních reproduktorů. Nastupují sólisté, nad kterými samozřejmě deštník nikdo nedrží a jede se dál. Zbytek tragicky končícího děje snad již není třeba připomínat. Při závěrečné děkovačce déšť skoro ustává a dlouhý aplaus publika je uznáním nejen za umělecké výkony všech účinkujících (přišel se poděkovat i celý orchestr), ale i za statečné příslovečné „zpívání v dešti“.

Giuseppe Verdi:
Rigoletto
Hudební nastudování a dirigent: Ewa Michnik
Režie a scéna: Michał Znaniecki
Přenesení inscenace: Adam Frontczak
Choreografie: Bożena Klimczak
Sbormistr: Anna Grabowska-Borys
Orchestr, sbor a balet Wroslawské opery
Premiéra 5. září 2014 Nádvoří zámku Topacz
(psáno z premiéry 7. 9. 2014)

Rigoletto – Leszek Skrla
Gilda – Aleksandra Kubas-Kruk
Książe Mantui – Łukasz Gaj
Sparafucile – Makariy Pihura
Magdalena – Katarzyna Haras
Giovanna – Barbara Bagińska
Hrabia Monterone – Zygmunt Kryczka
Hrabia Ceprano – Marek Paśko
Hrabina Ceprano – Ewa Tracz
Borsa – Rafał Majzner
Marullo – Jacek Jaskuła
Paź – Ewa Wadyńska-Wąsikiewicz
Strażnik – Marek Klimczak

www.opera.wroclaw.pl

Foto Pavel Horník