Z archivu: Pět brněnských let Daniela Dvořáka

Pokud Daniel Dvořák bude chtít pokračovat v čele brněnského Národního divadla, bude muset projít sítem výběrového řízení, které se ve středu rozhodli vyhlásit brněnští radní. Zastupitelé si od tohoto svého rozhodnutí slibují hlavně to, že do konkurzu se přihlásí více zájemců s bohatými zkušenostmi a renomé, a oni tak bude mít jistotu, že vybrali toho nejlepšího a že první brněnská scéna bude v těch nejlepších rukou.Osmapadesátiletý Daniel Dvořák coby ředitel Národního divadla v Brně začíná již svoji šestou sezonu, když si za dobu svého působení na tomto postě postavil proti sobě řadu kritiků. Jejich výtky se týkaly především hospodaření divadla, kde ovšem zatím každá z kontrol dopadla pro Dvořáka v zásadě dobře, další výhrady pak Dvořákovi odpůrci směřovali k jeho personální politice: rozpaky před rokem provázely příchod nové šéfky opery, k výměně před pár týdny došlo na postu šéfdirigenta, napjatá atmosféra panovala před prázdninami v baletu, už zkraje roku musel odejít šéf činohry.

Jak si Daniel Dvořák coby ředitel brněnského Národního divadla doposud vedl? Je mužem na svém místě? Je tou nejlepší volbou? Jaké jsou jeho šance na jeho potvrzení ve funkci, pokud se o ni rozhodne znovu ucházet? Dokáže splnit to, co slibuje? Při hledání odpovědí mnohé napoví i následující rozhovor, který Daniel Dvořák poskytl před pěti lety při svém příchodu do Brna. Přinášíme jej v rámci našeho volného cyklu Z archivu.
***

Šéfování Národního v Brně jsem vybojoval

Nový ředitel brněnské scény přemýšlí nad rozpuštěním činohry, chce vyměnit umělecké šéfy a přitáhnout hvězdy

Největší moravské divadlo má od příštího týdne nového ředitele. Národní divadlo v Brně povede scénograf Daniel Dvořák, který ještě vloni vedl stejnou instituci v hlavním městě. Brněnský nástup předcházelo rychlé odvolání Dvořákova předchůdce Zdeňka Prokeše. A následné debaty o perspektivě, možnostech a image první moravské scény. Dvořák vysvětluje, co s institucí zamýšlí i jak to pocítí herci a diváci.

Čtyři roky jste šéfoval pražskému Národnímu divadlu, nyní se ve stejné funkci ocitnete v Brně. Řízení největších divadel v zemi je váš koníček?

Velká divadla znamenají velké příležitosti, ale i velké starosti a problémy. Jsem divadelník, a tak mne příležitosti logicky zajímají a ty problémy jaksi beru k tomu. Před pražským Národním divadlem jsem řídil Státní operu a ještě předtím Komorní operu. Vypracovával jsem se odspodu. Jako študák jsem začínal u amatérského divadla. Málokterá divadelní profese mi zůstala utajena. Dobře se orientuji.

Neplatí tedy ve vašem případě ono okřídlené „jednou ředitel navždy ředitel“?

Nikoli. Rozhodnutí jít do Brna pro mne nebylo vůbec jednoduché.

Jste profesí scénograf. Proč jste tedy do konkurzu na šéfovské místo vůbec šel?

Ukázalo se, že vedení města, které divadlo zřizuje, chce nějaké zásadní změny. Já nejsem ředitelem z profese. Má pro mne smysl divadlo řídit, pokud před ním stojí úkol splnit určitý program. V tom spatřuji výzvu.

V čem by mělo brněnské Národní divadlo doznat největších změn?

Zadání pro výběrové řízení bylo jasné: změna. Divadlo zřejmě potřebuje proměnit v umělecké, komunikační, propagační a marketingové oblasti, ale i zlepšit v ekonomické sféře.

V čem tkví umělecká proměna?

Mělo by se jednat o určité omlazení. Nejen z hlediska věku umělců. Mám spíše na mysli dynamiku v celkové image divadla včetně inscenačních přístupů. Největší problém spatřuji v opeře. Máme sice dobré pěvce, kteří ale nevynikají silnou hereckou stránkou. Přitom soudobé operní produkce by se po herecké stránce měly rovnat činoherním.

Při odvolávání vašeho předchůdce znělo z radnice usedlejší volání, -zkrátka aby v Brně byly hezky česky hrány všechny ty Prodané nevěsty a Rusalky…

U klasických titulů je vždy důležité jejich uchopení. Pokud se nerozstříhá partitura a potom nevytahuje po kouskách z klobouku a nepřepisují se libreta, nýbrž se, byť svébytně, interpretuje originál, mělo by být vše v pořádku. Za pojmem konzervativní přístup se totiž většinou skrývá bezinvenčnost a řemeslná nedostatečnost. Povinností divadla je být soudobé. Na druhé straně je stejně nepřípustné halit diletantství do pseudoavantgardních konceptů.

Budete respektovat stávající dramaturgický plán nové sezony, nebo se dočkáme jiných titulů?

Znám chystané tituly, ale nejsem zatím seznámen s jejich smluvním pozadím. Nemohu tedy posoudit, jak dalece jsou zakotvené z provozního hlediska a zda je rozumné s nimi hýbat.

Jak chce o sobě Národní divadlo dát více vědět?

V mnoha směrech. Pochopitelně dobrými uměleckými výsledky. Vbrzku kupříkladu v grafice propagačních materiálů. Ty současné považuji za nevýrazné, málo komunikativní a často zbytečně vizuálně zašmodrchané. Kromě standardních klasických forem bych rád uplatnil i grafiku využívající pozitivní prvky ze subkultur, jako je graffiti, hip hop a skejt. Je čitelná, dobře komunikuje a je i zdravě agresivní.

Jak jste zjistil, že má divadlo právě tady rezervy? Přijel jste třeba jako Pražák do Brna a ničeho ohledně Národního jste si nevšiml?

Ano, to je ten základní pocit. Jestli se plakát udělá dobře nebo špatně, vyjde to na stejné peníze. Tady by měly být ty změny nejviditelnější.

Podmínkou radnice bylo, že nedostanete víc peněz. Váš předchůdce hovořil o trvalém finančním podhodnocení. Jak chcete řešit ekonomické změny?

Vycházím ze své profese architekta. Buď předložíte projekt a stavebník musí zvážit, zda na něj má, nebo ne. Pak existuje druhá možnost. Dostanete limit, do něhož se musíte vejít. Předložil jsem k diskusi oba plány.

Město divadlu ročně posílá dvě stě milionů. Je to dostatečný rozpočet, nebo budete šetřit, ubírat tituly?

Město dává maximum, je to však málo. Znamená to chovat se hospodárně a hledat další finanční zdroje. Obecně lze říct, že dobrým klíčem k rychlému zlepšení hospodaření jsou koprodukce s jinými divadly. Vždy to znamená zásadní úsporu. V případě zahraničí i výtečné kontakty.

Chci ke spolupráci přizvat třeba La Scalu

Už víte konkrétně, s kým budete spolupracovat?

Dosud jsem neměl kompetence za divadlo jednat. Nastupuji 1. srpna. Předjednal jsem zatím spíše na kolegiální bázi eventuální spolupráci s Národním divadlem v Praze a dále s regionem Lombardie v hlavním městě Milánu. Tady jsem jednal v proslulé La Scale, Teatro Piccolo a s organizací Pomerigi Musicali. Všechny tři instituce projevily zájem o spolupráci, o Brno a samozřejmě nejvíc o Leoše Janáčka. Mám kontakt i na Benátky. Nic z toho nemusí vzejít, ale nechtěl jsem v létě jen odpočívat. Mnou navržený šéf opery Tomáš Hanus odjíždí do významného centra opery, anglického Glydenbourne, možná se s něčím zajímavým vrátí.

Hanus nově povede operu. Vyměníte i umělecké šéfy zbývajících souborů?

Jsem přesvědčen, že s příchodem nového intendanta by mělo nastoupit i nové umělecké vedení. Divadlo musí řídit lidé, kteří jej i prakticky dělají. Není to práce pro úředníky. Jako šéfa činohry navrhuji Zdenka Plachého, balet by měla na starosti Lenka Dřímalová a divadlo Reduta dosavadní činoherní dramaturg Petr Štědroň.

Navrhujete také řadu razantních kroků, jako je třeba zrušení činoherního souboru. Co si od toho slibujete?

V tuto chvíli se jedná pouze o úvahu na téma, co si můžeme dovolit za zmíněných dvě stě milionů. Na mezinárodním poli, kam chceme proniknout, nejlépe komunikují opera a balet. Opera by činila páteř programu. Balet by byl redukován. Činoherní repertoár a velké baletní produkce by se řešily nákupem kvalitních úspěšných titulů. Lze snadno spočítat, že náklady na deset až patnáct repríz hostující produkce jsou nižší než pořizovací a reprízové náklady vlastní inscenace. Navíc pozvete osvědčený titul, a je zde tedy logicky i větší potenciál tržeb. Pokud nemáme dostatek prostředků pro všechny tři soubory, je lépe jeden obětovat a mít třebas operu v první evropské lize. Z toho vycházely mé úvahy.

Ve výběrové komisi, která dávala doporučení Radě na vaše jmenování, seděli vaši pomyslní soupeři a ředitelé dvou brněnských divadel Stanislav Moša a Petr Oslzlý. Bylo to košer a nejde o nějakou kartelovou dohodu ohledně přerozdělování zdejšího publika?

Kvalitní činohra by ale v Národním zůstala, jen z jiných zdrojů. Přicházely by nejkvalitnější a nejlepší kusy. Oběma pánům by se tak konkurence logicky zvýšila. Uvedl jsem u pohovoru, že se pokusíme právě Městskému divadlu ukrojit část mladého publika.

Vše se v umění nedá vyjádřit jen výhodnými ekonomickými ukazateli. Nezaměnitelný odér kamenné scény přece vytváří kontinuálně pracující stálý soubor.

Ztráta kontinuity je skutečně zápor toho řešení. Upozornil jsem na to, myslím poctivě, i v písemném konceptu. Je to skutečně strategické rozhodnutí, které daleko přesahuje období jednoho ředitele. Jak uvedl při mém slyšení člen komise Zdeněk Černín, je to i širší otázka zasahující brněnské divadlo jako celek.

Chcete omlazovat soubor, starší ročníky půjdou do umělecké výslužby?

Vážně nevím, jaké má kdo uzavřené smlouvy. Má-li se co pohnout vpřed, tedy prosím bez naschválů, neúcty k odvedené práci a podobně. V baletu tanečník nemůže nebýt mladý. Soudobé divadlo je natolik fyzicky náročné, že se tyto požadavky už přesunují i do opery a činohry. Zde však tolik na fyzickém věku nezáleží. Mladé nebo mladistvé musí být vyzařování, flexibilita, energie, zápal. Jan Tříska je kupříkladu hercem schopným denně nabídnout divákům to, o čem hovořím.

Budete tedy propouštět?

Bude-li to nutné, tak ano.

Váš druhý plán počítá se zachováním všech tří souborů. Kdy se o budoucnosti Národního rozhodne?

Rychle, určitě během srpna.Ředitel by měl být zejména manažer. Je tedy lepší, když divadlo vede kovaný ekonom, nebo praktický divadelník?

Divadlo je nevyzpytatelné a nedá se naučit. Úspěch a neúspěch, chování umělců činí z divadla místo, které jen tak nelze řídit z pozice cifer, předpisů a šanonů. Pokud divadlo řídí umělci, je dobré, mají-li schopnost realistického pohledu. Ekonomickou problematiku, předpisy a tak dále lze totiž nastudovat.

Váš odvolaný předchůdce získal narychlo nový post náměstka pro umělecký provoz. Počítáte i nadále se Zdeňkem Prokešem?

Ještě jsem s ním nejednal. Domnívám se, že ta funkce po odvolání mu byla střižena na míru. Autonomie souborů poskytuje šéfům uměleckou samostatnost. Zpevnit a posílit se musí řízení divadla zejména ve sféře ekonomické a kontrolní.

Sesazení vašeho předchůdce vyvolalo nevoli. Ozvaly se odbory, Jednota hudebního divadla i asociace divadelních ředitelů. Jak jste to viděl vy?

Když ministr Štěpánek, z důvodů, které považuji za mnohem vágnější, mne odvolal na hodinu, neozval se z nich nikdo. Z toho usuzuji, že v tomto případě šlo o nějaký „jánabráchismus“ či klientelismus mezi ředitelem a zmíněnými organizacemi. Už proto se k tomu nechci vyjadřovat.

Chvilkový ministr Martin Štěpánek vás ze zlaté kapličky odvolal kvůli špatnému hospodaření…

Štěpánek kupříkladu zveřejnil, že jsme se dopouštěli machinací v účetnictví. Ve skutečnosti pochybila pracovnice účtárny, která se v rozporu s předpisem nepodepsala pod sestavy. Účetnictví sedělo do haléře. Skuteční cifršpioni z finančního ředitelství nezjistili v našem účetnictví žádný prohřešek, a ještě nás za to pochválili. To je v instituci se třičtvrtěmiliardovým obratem až nevídané.

Ani váš brněnský nástup se neobešel bez třenic. Odboráři napsali dopis, že o vašem případném angažmá už dopředu a tajně jednal primátor s ředitelem Mošou.

To mě naplňuje dobrým pocitem ve vztahu k vedení města. Jestli se primátor o divadlo zajímá takovým způsobem, že obsazení ředitelského místa konzultuje s odborníky předem… Co na to říci. Sešel jsem se s primátorem. Konec konců o tom informovala média. Snažil se získat informace o mém pražském působení, rozhodně mi nenabízel ředitelský post.

Vedení města vás ještě před konkurzem otevřeně označovalo za svého favorita. Vy jste vlastně nemusel o místo svést žádný tvrdý boj…

Přesto jsem si musel jmenování vybojovat. Pokud by se objevil někdo lepší, komise by doporučila jistě jeho.

Tak ještě jinak. Proti vám ve výběrovém řízení stáli pouze dva lidé…

Ten počet není ohromující. Ale třeba Karel Drgáč se před lety zasloužil o vznik a úspěšně vedl Státní operu, teď šéfuje festival v rakouském Garsu. To byl přece silný kandidát. Nedávného konkurzu na ředitele pražského Národního divadla se nezúčastnil ani jeden aktivní divadelník, natož osoba s tak vysokou manažerskou zkušeností z divadla a myslím, že to nikoho nepobuřovalo.

Jaký zásadní rozdíl je mezi pražským a brněnským Národním divadlem?

V první řadě ve financování. To brněnské dostává zhruba polovinu toho co pražské. V Praze mají v hledišti více turistů, a proto i vyšší tržby. Domnívám se, že umělecký potenciál je přibližně stejný. V Brně je třeba nejkvalitnější tuzemský operní sbor.

Které z hvězd, ať už z řad herců či inscenátorů, chcete do Brna přivést?

Všechny (smích). Konkrétní jména vám samozřejmě ještě říci nemohu. Důležitější je dát prostor mladým, skvěle vybaveným interpretům. Velkým jménům v tomto typu divadla více vyhovují koncerty než angažmá v konkrétní inscenaci.

Neříkejte mi, že publikum nemiluje a nevyhledává hvězdy!

Udělejte si na ulici anketu, kolik hvězd znají. Všichni řeknou Pavarottiho a Carrerase a možná ještě dva další. Ti jsou ale stejně nedosažitelní. Lepší je hvězdy vytvářet. Je to případ brněnské pěvkyně Magdaleny Kožené. Dělá tak skvělou kariéru, že jsme ji obtížně získávali i do Prahy. Šéf opery Jiří Nekvasil ji nakonec po třech letech přesvědčil pouze ke dvěma koncertům.

Budete jako Pražák přespolním ředitelem, nebo se chystáte usadit na Moravě?

V brněnském divadle jsem byl již v angažmá jako scénograf. Mám tu mnoho přátel. Mimo to jezdím často na Znojemsko odpočívat při jízdě na horském kole. Budu bydlet v Brně, tak trochu se sem vracím. Nechci ale být úředníkem v kanceláři, který jen sedí a razítkuje lejstra. Divadelní ředitel má dva základní úkoly: stanovit dlouhodobou koncepci a sehnat peníze. To se nedá dělat jen od stolu.

Daniel Dvořák – vizitka:
Vystudoval Střední uměleckoprůmyslovou školu v Praze a později také architekturu a scénografii na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Krátce studoval také na Akademii der bildenden Künste ve Vídni. Praxi začínal jako scénograf Státního divadla v Olomouci a později také Státního divadla v Brně. V 90. letech byl pověřen řízením (spolu s Jiřím Nekvasilem) Komorní opery Praha, kterou reorganizovali na Operu Mozart. Od roku 1998 byl ředitelem Státní opery Praha, v roce 2002 se stal ředitelem Národního divadla v Praze. Z této funkce jej 12. září 2006 odvolal tehdejší ministr kultury Martin Štěpánek. Důvodem údajně byly nedostatky zjištěné při kontrole divadla; Dvořák své odvolání označil za bezprecedentní a účelové.

(Zdroj: MF Dnes – 28.7.2007 – Luboš Mareček)
foto Radek Míča, Tomáš Hájek, Otto Ballon Mierny, archiv