Z Brna přes Hanou, nuselský Tyláček a Operu 5. května do Národního. To byla Jarmila Pechová

  1. 1
  2. 2

Jarmila Pechová účinkovala také v řadě původních novinek. Především je nutné se zmínit o její interpretaci role Grušenky v Jeremiášových Bratrech Karamazových a Ženy Ivanovy v Ostrčilově Honzově království. V Smrti kmotřičce Rudolfa Karla se představila v roli Šumařovy dcery, v Zichových Preciézkách v postavě Madelon, v Suchoňově Krútňavě jako Pasáček Jano a ve Svätoplukovi jako Kněžka Mory.

Svůj mozartovský repertoár si rozšířila o Cherubína z Figarovy svatby a četné příležitosti jí přinesla tehdy často uváděná ruská operní tvorba. Byly to například role Gorislavy v Glinkově Ruslanovi a Ludmile, Oxany v Čajkovského Střevíčkách, Kupavy ve Sněguročce Nikolaje Rimského-Korsakova a Kuchařice v Caru Saltanovi. V Mejtusově Mladé gardě ztvárnila postavu Ljuby Ševcovové. V postavě Žofie se představila v polské národní opeře Halka.

V roce 1960 utrpěla při studiu opery Vítězslava Nováka Lucerna velmi těžký úraz, který ji na řadu let vyřadil z divadelní činnosti. Na jeviště se vrátila ve druhé polovině šedesátých let a až do roku 1989 zde působila jako host. Diváci se s ní mohli setkat znovu v titulní roli Madame Butterfly a v postavě Dony Elvíry v Donu Giovannim, v Bohémě ztvárnila roli Musetty. Z rolí v českých operách si zopakovala Esmeraldu i Barče, ve Fibichově Šárce vyměnila Libinu za Častavu, ve Wagnerově Valkýře vystoupila v roli Siegruny.

V roce 1999 byla mezi čestnými hosty v hledišti Smetanova divadla, když díky tehdejšímu řediteli Státní opery Danielu Dvořákovi byla v režii Martina Otavy v původní scéně Josefa Svobody obnovena jedna z nejúspěšnějších inscenací Velké opery 5. května, Pucciniho Tosca, v níž ztvárnila titulní roli. Spolu s ní se v hledišti mohli diváci setkat s dalšími tehdy ještě žijícími aktéry proslulého představení, pokud se nemýlím, byli to i Josef Heriban a Jiří Joran.

Zajímavý úkol poskytl Jarmile Pechové filmový režisér Václav Krška, když ji obsadil ve svém filmu Z mého života, věnovaném Bedřichu Smetanovi, do role Eleonory z Ehrenbergů, první představitelky role Mařenky.

Chci využít příležitosti, kterou mi vzpomínka na Jarmilu Pechovou nabízí, a alespoň v několika větách připomenout také jejího manžela tenoristu Vladimíra Vodeničarova, který v letech 1946–1955 vytvořil na scéně Opery 5. května a posléze v Národním divadle řadu významných postav především v italském a ruském repertoáru.

Vladimír Vodeničarov (zdroj archiv ND)

Letos 28. ledna by se dožil sta let. Narodil se v bulharské metropoli Sofii, pěvecky se vyškolil ve svém rodném městě u proslulého pedagoga Christa Brambarova, mezi jehož žáky patřil například i Nikolaj Gjaurov. Později studoval v Praze rovněž u Tina Pattiery a několik let pobýval studijně v Miláně. Z jeho úspěšných rolí připomeňme například Alfréda ve Verdiho Traviatě a Vévodu v Rigolettovi, tři stěžejní tenorové role pucciniovské – Rudolf v Bohémě, Pinkerton v Madame Butterfly a Cavaradossi v Tosce, dále pak Don José v Carmen.

Z jeho rolí v ruských operách jmenujme Lenského v Čajkovského Evženu Oněginovi, Vladimíra Igoreviče v Borodinově Knížeti Igorovi a Lžidimitrije v Musorgského Borisi Godunovovi.

Až do svého odchodu v roce 1979 Vladimír Vodeničarov působil v operním Sboru Národního divadla. Zemřel 1. října 1994. Jarmila Pechová jej přežila o více než třináct let. Zemřela 14. března 2008.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na