Za Ulfem Paulsenem – osobní vzpomínka Jiřího Nekvasila
Na Zelený čtvrtek mi telefonoval dirigent a kamarád Robert Jindra a sdělil mi smutnou zprávu, které se jen těžko chce věřit. Dne 13. dubna 2022 zemřel náš společný a dlouholetý spolupracovník, vynikající zpěvák a poctivý profesionál, výsostný umělec, skvělý barytonista a člověk Ulf Paulsen. Zemřel příliš brzo, na vrcholu svých uměleckých sil, ve věku nedožitých 58 let!
Dlouhá léta působil jako sólista opery v německém Dessau. V roce 2015 byl v Německu za svou uměleckou činnost oceněn prestižním titulem komorní pěvec. Výraznou stopu zanechal od konce 90. let minulého století i v českém operním životě. Rozhodně stojí za připomenutí.
Znali jsme se a spolupracovali od roku 1998, kdy jsem připravoval svou poslední produkci v projektu Opera Mozart pro scénu Stavovského divadla v Praze – Dona Giovanniho. Ulf, tehdy čtyřiatřicet let stár, byl na začátku své kariéry, ovšem měl již zřetelný velký dramatický potenciál hlasového fondu, znásobený profesionalitou, velkou muzikalitou, jevištní a hereckou inteligencí. To vše umocněno jeho fyzickými dispozicemi – byl to urostlý, vysoký mladý muž. Postava téměř démonická. Tehdy byl v angažmá v divadle v německém Görlitzu a k předzpívání jej přivedl dirigent Miloš Krejčí, který tam také působil. Bezprostředně poté jsme ho opět oslovili pro další spolupráci se Státní operou Praha, kam jsem nastupoval od sezóny 1998/1999 v týmu s novým ředitelem ND Praha Danielem Dvořákem jako umělecký šéf. Ulf tam jako pravidelný host postupně nastudoval v nových inscenacích Simona Maga v Boitově Neronovi, Kašpara v Čarostřelci, Kašpara v opeře Alexandera Zemlinského Es war einmal a Bertrama v Robertu ďáblovi. Účinkoval pravidelně i ve stávajících inscenacích Aidy (Amonasro), Carmen (Escamillo) a Nabucca (Nabucco). V roce 2000 jej ke spolupráci pozvalo i Národní divadlo, kde ztvárnil dvě role v operách Richarda Wagnera: Kurvenala v Tristanu a Isoldě (hudební nastudování Jiří Kout) a o jedenáct let později Amfortase v Parsifalovi (hudební nastudování John Fiore).
V Německu nakonec zakotvil v opeře v Dessau, kde si výrazně rozšířil prvooborový repertoár – především v dílech italských a německých skladatelů (zde hlavně v operách Richarda Wagnera). Na jeho dosud aktivních webových stránkách je kompletní úctyhodný soupis!
Naše poslední několikaletá výrazná a úspěšná spolupráce je spojena s Ostravou, kam jsem 1. ledna 2010 nastoupil jako ředitel Národního divadla moravskoslezského. Jsem moc rád, že jej tehdejší hudební ředitel opery Robert Jindra (operu NDM vedl v letech 2010–2014) oslovoval pro pravidelnou spolupráci. A myslím, že sem Ulf jezdil rád a také rád v Ostravě pracoval. Ostatně jako většina našich pravidelných spolupracovníků. Nastudoval u nás v tomto období celkem pět rolí v našich profilových inscenacích. Byl skvělý jako úlisný pokušitel Nick Shadow v Životu prostopášníka Igora Stravinského, Hrabě Friedrich z Telramundu v Lohengrinovi Richarda Wagnera, Ruprecht v Ohnivém andělu Sergeje Prokofjeva. A pak je nutné podtrhnout dvě velké role v češtině: Ismena v Armidě Antonína Dvořáka a Raracha v Čertově stěně Bedřicha Smetany. Když na to tak vzpomínám, dá se říci, že Ulf byl ideální představitel postav, které měly v sobě cosi ďábelského, pokud to přímo nebyl ďábel sám. V Ostravě byl také ozdobou obou velkých mimořádných galakoncertů pod taktovkou Roberta Jindry – Verdi gala a Puccini gala. S Ulfem byla radost pracovat. Přijel vždy perfektně připravený, s názorem na věc, a přitom otevřený a pokorný k práci na celku. Výsostný profesionál a na výsledcích to bylo vždy velmi poznat! Možná se opakuji, ale tak to bylo. Po delším čase jsme byli domluveni na další společné spolupráci v Ostravě. Odložené ale kvůli covidu na letošní rok. Na roli Knížete v opeře Hanse Krásy Zásnuby ve snu. Připadal nám na tuto pěvecky i herecky náročnou roli ideální, představitelsky i hlasově. Bohužel ještě před Vánoci volal současnému hudebnímu řediteli opery Marku Šedivému, že musí jít na operaci a musí se bohužel ze spolupráce omluvit. Popřáli jsme mu brzké uzdravení a spřádali společné plány do dalších sezón. Osud rozhodl jinak. Chybí velmi – jako člověk i jako umělec!
A na konci se mi vloudila jedna úsměvná vzpomínka. Do role Ismena ve Dvořákově Armidě Ulf vstupoval, vzhledem ke svým závazkům na domácí scéně, až po premiéře. Přijel pochopitelně jako vždy perfektně připraven. Libreto opery z pera básníka Jaroslava Vrchlického je jazykově velmi květnaté, plné archaických výrazů a krkolomných spojení. Velmi těžko zapamatovatelné. A tak se v těch několika posledních nastudováních (a nebylo jich mnoho), včetně toho našeho, ty nejkrkolomnější a nejvíce archaické obraty upravují a přibližují současnému jazyku. Tato skutečnost se odrážela i v českých titulcích promítaných při představení. Ulf však dostal k přípravě klavírní výtah bez zanesených úprav a poctivě se originální text naučil. A tak při představeních Ulf zpíval s perfektní českou výslovností originál Vrchlického textu, složité básnické obraty, a na titulcích šel opravený text. To opravdu nemohl věci neznalý divák pochopit!
A úplně na závěr jedna informace. Ulfova skvělého Ismena zaznamenal i Český rozhlas, když natočil jednu z repríz naší Armidy. Nahrávku vydalo naše divadlo a ve skvělém hudebním nastudování pod taktovkou Roberta Jindry je dosud jednou z nejlepších nahrávek tohoto díla s minimem škrtů a s výborným obsazením. Dana Burešová jako Armida, Tomáš Černý jako Rinald a Ulf Paulsen jako Ismen.
Ulfe, moc děkuji za všechno!
