Žáci, autority a vzory

  1. 1
  2. 2

Autoritou je pro estonského dirigenta Risto Joosta zcela určitě Arvo Pärt. Na Svatováclavském hudebním festivalu v Ostravě dirigoval ve čtvrtek v české premiéře jeho skladbu Lamentate a o nestorovi světové hudby (který kdysi opustil sovětské Estonsko, ale nějakou dobu nyní už zase nežije na Západě, ale zpět ve své vlasti) hovořil vstřícně nejen z hlediska národního, ale i z ryze hudebního a také osobního, lidského. A Pärtovu hudbu pomohl předat na koncertě skvěle. Svatováclavský hudební festival má slogan, že koncert v kostele je zážitek. V chrámech se konají všechny koncerty bez výjimky. Je jich letos v regionu pětatřicet. Považuji toto už čtrnáctým rokem realizované zaměření na duchovní hudbu v širokém spektru (i přes možné výhrady k akustice konkrétních prostor) za zásadní, nosný a šťastný nápad.

Svatováclavský hudební festival – zahajovací koncert 4. 9. 2017 Katedrála Božského Spasitele Ostrava (zdroj FB SHF)

Ano, zajímavé věci se v hudbě samozřejmě nedějí zdaleka jen v metropoli naší země. Festival Dvořákova Praha zavítal ve svém každoročním prologu tentokrát do Kroměříže. Na přelomu minulého a předminulého století byla městem s bohatou měšťanskou kulturou. Nepřekvapí proto, že zde mezi roky 1886 až 1892 dirigoval Dvořák tři ze svých čtyř velkých vokálně-instrumentálních děl – Stabat mater, Svatou Ludmilu a Requiem. Za jeho kontakty s městem stála rodina Kozánkových, zejména Emil, syn kroměřížského advokáta, který se stal vůdčí osobností městského dění. Je krásné, že jeden z pokračovatelů rodu – Robert Kozánek – je dnes hudebníkem, členem České filharmonie, a že v Kroměříži při této příležitosti s kolegy koncertoval. Druhý koncert ten den – za řízení Tomáše Netopila, který se v Kroměříži narodil – připomněl právě Stabat mater, a to v legitimní existující podobě s klavírem, bez orchestru. Je krásné, že se dokonce zachoval sál, zvaný Nadsklepí, kde Dvořák dirigoval, i když je to dnes kino. Dvořákova Praha pomohla upřít na chvíli na Kroměříž důkladnější pohled. A v přímém hodinovém odpoledním vstupu z města první neděli v září všechny momenty bohatých tradic zpřítomnila v rozhovorech s oběma zmíněnými hudebníky i s dalšími osobnostmi stanice Vltava.

Robert Kozánek – Dvořákova Praha – Festivalová ouvertura 3. 9. 2017 Kroměříž (zdroj DP / foto Petra Hajská)

Dvořákova Praha je to, co v těchto dnech významně určuje obraz hudebního dění u nás. Budu se těšit na skvělé orchestry a sólisty, na hudbu Antonína Dvořáka i mnoha jiných autorů, i na interprety, jako jsou Tomáš Netopil a Jakub Hrůša nebo naopak debutanti festivalu. Jeden skvělý večer už mám za sebou. V pátek se v Rudolfinu sešli podmanivý dirigent Vladimir Jurowski, skromně působící sólistka Alina Ibragimova a neuvěřitelně dokonale hrající Londýnští filharmonikové. Zazněla démonicky podaná Dvořákova Polednice, nádherně strukturovaný Prokofjevův 1. houslový koncert a Šostakovičova 11. symfonie „Rok 1905“. Pokud je snad přece jen dobově podmíněná – vždyť za ni skladatel dostal na konci padesátých let Leninovu cenu a dočkal se díky ní u komunistického režimu po předchozí kritice kýžené politické rehabilitace – při tak skvělé, silné a uhrančivé interpretaci, jaké se jí dostalo, na to ani vteřinu nepomyslíte. Z Jurowského vyzařuje na dirigentském stupínku obrovská autorita. Symfonii si na orchestru doslova vynutil.

Vladimir Jurowski – London Philharmonic Orchestra – 8. 9. 2017 Dvořákova Praha (zdroj DP / foto Petra Hajská)
  1. 1
  2. 2

Související články


Napsat komentář