Zahájení 122. sezony České filharmonie v plném lesku

Rudolfinum včera zažilo Šostakovičův 1. houslový koncert ve zcela mimořádném provedení, které bylo umocněno nejen technickou dokonalostí a hlubokým emočním vkladem, ale navíc ohromujícím zvukem Stradivariho nástroje, jaký jsem dosud neslyšel.
Zahajovací koncert 122. sezony ČF – Leonidas Kavakos, Jakub Hrůša, Česká filharmonie – Rudolfinum Praha 19. 10. 2017 (zdroj ČF / foto © Petra Hajská)

Strhující Leonidas Kavakos
Nejen v téměř pětiminutové kadenci Leonidas Kavakos prokázal, proč si jej Emanuel Ax a Yo-Yo Ma zvolili za partnera v Brahmsových triích. Tmavý lyrismus dovede vyprávět s naprostou přesvědčivostí a zoufalou výmluvností již od prvních tónů Nokturna, přes strašidelnou Passacaglii, téměř pětiminutovou kadenci, až po finále transformující polku v šokující pochod Rudé armády. Jakub Hrůša společně s hráči orchestru přesvědčivě zachytil ponurou dvojznačnou náladu a zejména díky již nabytým zkušenostem dokázal udržet rigorózně tempo v rychlých větách a nepodlehnout případné rytmické kolizi. Ďábelské provedení pravděpodobně největšího houslového koncertu dvacátého století mne i posluchače doslova „převálcovalo“.

Mnohobarevný orchestr a Mahler pod vedením Jakuba Hrůši s vídeňským šarmem
Hrůšovo provedení Mahlerovy 4. symfonie bylo dokonale živé a využilo báječně zvukově vyrovnaný orchestr. Dovedl zdůraznit jak ostré vrcholy v první větě, široký dynamický rozsah scherza, i uměl inspirovat hráče orchestru ke koncentrovanému výkonu. Dal Mahlerově hudbě oproti jiným dirigentům, kteří upřednostňují neoklasický styl, vídeňskou „Gemütlichkeit“. Transparentnost a modulace smyčcové skupiny korespondovala se zvukovou vyvážeností perfektně ladící dechové harmonie, kde zářila především hobojistka Jana Brožková a s francouzským témbrem hostující klarinetista Jan Mach. Stejně přesvědčivá byla houslová sóla Jiřího Vodičky ve druhé větě na housle se skordaturou. Jakub Hrůša umí vyzdvihnout všechny barvy této opulentní hudby a vyjádřit tak nebeskou radost života nejen v úvodní části. S velkou muzikalitou vykreslil v Adagiu všechny hudební obrazy a nálady i dětský pohled na smrt a strach ve větě druhé. V poslední větě sopránový part, který představuje sluneční a naivní pohled na nebe a popisuje slavnost všech svatých, neměl zcela ideální vyznění, a to jak kvůli úvodní intonační rozkolísanosti, tak vinou poměrně neprůrazného hlasu a nezřetelnosti textu sopranistky Marty Reichelové. Přes tento malý detail hrála Česká filharmonie i zde v plném lesku.

Hodnocení autora recenze: 90%


Zahajovací koncert 122. sezony České filharmonie
Dirigent: Jakub Hrůša
Leonidas Kavakos (housle)
Marta Reichelová (soprán)
Česká filharmonie
19. a 20. října 2017 Rudolfinum – Dvořákova síň Praha
(psáno z koncertu 19. 10. 2017)

program:
Dmitrij Šostakovič: Koncert pro housle a orchestr č. 1 a moll op. 77
Gustav Mahler: Symfonie č. 4 G dur

www.ceskafilharmonie.cz

Hodnocení

Vaše hodnocení - Zahajovací koncert 122. sezony ČF - ČF -J.Hrůša & L.Kavakos, M.Reichelová (Praha 19./20.10.2017)

[Celkem: 17    Průměr: 3.3/5]

Související články


Komentáře “Zahájení 122. sezony České filharmonie v plném lesku

  1. Dávám zcela za pravdu autorovi recenze, strhující Šostakovič a krásně zahraný Mahler – až na výkon sólistky ve finální větě, tady musím souhlasit i s V. Drápelovou na idnes: „…Hrůša neopomněl detaily a orchestr hrál s velkou energií. Jediným problémem bylo obsazení mladé sopranistky, studentky JAMU Marty Reichelové do sólového partu, líčícího nebeské radosti. Buď ji při tak významném koncertu, který navíc přenášela televize, prostě skolila tréma, anebo nemá dechovou techniku, každopádně se téměř dusila a její hlas stěží dolehl do prvních řad v přízemí. Z jásavého sdělení nebylo nic.“

Napsat komentář