Zápisník zmizelého: Jedno století inspirace tajemným textem

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Již první výtvarný doprovod prokázal, že text Zápisníku zmizelého (a jeho zhudebnění, ve kterém Leoš Janáček již předpokládal určité scénické efekty, byť v rámci koncertního provedení) nese v sobě vizuální výzvu pro výtvarníky. V časovém souběhu s premiérovým koncertním uvedením (1921) byla brněnským hudebním nakladatelstvím Oldřicha Pazdírka vydána tříjazyčná kapesní partitura Zápisníku zmizelého, doplněná o německý překlad Janáčkova přítele a předního literáta česko-německo-židovského okruhu Maxe Broda, jejíž obálku vyzdobil moravský grafik a výtvarník Ferdiš Duša (1888–1958). Na malém formátu použil svou oblíbenou techniku jednobarevného dřevorytu a pod zjevným vlivem lidového umění vyryl symetrizující výjev líbajícího se mileneckého páru na pozadí krajiny s chalupami a zapřaženým volkem. Tvarem v kombinaci srdce a pavézy odkazuje na perníkářské nálepky nebo malovanou výzdobu vesnického nábytku. Naivizující půvab lidového projevu dovršují dvě drobné holubičky. Dušův dřevoryt tak ukázal jeden z možných ilustračních přístupů k předloze. A tato umělecká parafráze lidové tvorby byla tak úspěšná, že byla použita i při vydání maloformátové i velkoformátové partitury v nakladatelství Artia pro zahraniční trhy (1957) nebo pro vydání kompaktního disku (2004).

V roce 1928 vychází první bibliofilské vydání z iniciativy předního domácí bibliofila Bedřicha Beneše-Buchlovana vyzdobené šesti jednobarevnými dřevoryty plzeňského grafika Josefa Hodka (1888–1973). Celostránkové figurální ilustrace až na poslední přinášejí dějové momenty předlohy a nezapřou Hodkovu zálibu v decentní erotičnosti i znalost lidového dřevorytu a také zapojení některých elementů národního stylu. J. Hodek také celý svazek upravil v zajímavé dvojbarevné sazbě s červenými akcenty iniciál a paginace. Stejně jako u F. Duši nacházíme zde sklon k ornamentizaci.

Mladý grafik Jaroslav Šváb (1906–1999) ve spolupráci se studujícími Odborné školy typografické v Praze připravil vydání Zápisníku zmizelého pro výroční valné shromáždění Spolku československých bibliofilů v Praze roku 1932. V robustně pojaté perokresbě přes dvojstránku titulního listu nacházíme již další přístup k literární látce. Předimenzované oči v tvářích Zefky a Janíčka nesou symboliku prvotního viděného, jež se mění ve vášeň a cit – jak slza je láska: v oku vzniká, k srdci proniká (Publilius Syrus). I tento drobný spisek pracuje s graficky výrazným číslováním jednotlivých básní, byť v podstatně typograficky purističtější podobě. Zatím za nezvěstné je považováno ilustrační dílo Niny Bažantové (1906–1990, též Vanda Bittnerová-Bažantová), která v roce 1933 vystavila soubor deseti ilustračních linorytů k tomuto textu. Zcela jednoduchou a výhradně typografickou úpravu s použitím zelené linky se vyznačuje drobné šestnáctistránkové vydání textu (patrně 1936) nakladatele O. Pazdírka, vlastnícího práva na provedení, tištěné v Lipsku a zřejmě také tam anonymně graficky upravené.

Zápisník zmizelého. Praha, Odborná obvodová škola pro učně živnosti knihtiskařské, 1938. Antonín Landa – kresba, grafická úprava žáků školy.

Školní tisk – vydání Odborné obvodové školy pro učně živnosti knihtiskařské v Praze z února 1938 vedle konvenčních figurálních ilustrací Antonína Landy (1899–1968), ředitele tohoto pedagogického ústavu, inovativně pracuje s formou tiskoviny – v tomto případě zápisníku. Výsledná publikace malého formátu je vytištěna na školním čtverečkovaném papíře místy dvojsloupcovou sazbou. Papír obálky i použití školní sešitové přelepky s kaňkou vtipně odkazuje k druhotnému použití školního sešitu jako zápisníku.

Po válečných letech, kdy se podle neověřených zpráv ilustrováním tohoto textu nevhodného pro protektorátní publikování z důvodů rasové nesouměřitelnosti hlavních hrdinů zabýval plzeňský výtvarník Bohumil Krs (1890–1962), vycházejí roku 1948 hned dvě vydání Zápisníku zmizelého. V roce dvacátého výročí Janáčkovy smrti (1948) vychází první kritické vydání textu, rozšířené o odborné statě historické, textologické a muzikologické. V číslovaném nákladu knihu vydalo Nakladatelství právnické a uměnovědné literatury v Praze na Vinohradech jako jeden z posledních svazků zřejmě před převratovou likvidací. Spíše odbornou publikaci na nepříliš kvalitním papíru upravil Brňan Bohdan Lacina (1912–1971), a to velmi střízlivě. Na titulním listu faksimiloval název díla z Janáčkovy rukopisné partitury a tisk v závěru doplnil reprodukcí známého drobného Janáčkova portrétu jiného brněnského výtvarníka Eduarda Miléna. Téhož roku vydal v Hranicích na Moravě nakladatel bibliofilií, grafických alb a exlibris Josef Hladký v nákladu sta výtisků text s pěti linorytovými ilustracemi (ilustrace proti titulu je v části nákladu doplněna jemnou kolorací akvarelem) mladého grafika z Brna Jiřího Vláčila (1924–1983). Tento velmi působivý doprovod, vzniklý pod vlivem domácího i světového surrealismu, se vrací k principu „viděného“ v kombinaci tváří (nebo jejich segmentů) s dějovými motivy předlohy. Výsledek úspěšně balancuje na pomezí lyrismu a dramatismu. Prolínání tváře s figurálními motivy připomene střihovou techniku prolínačky, která byla velmi populární v dobových filmech, např. ve vzpomínkových scénách amerických thrillerů Alfreda Hitchcocka. Po deseti letech se k Zápisníků zmizelého tentokráte jako úpravce i grafik vrátil Bohdan Lacina. Rozšířená edice kritického vydání z roku 1948 byla v roce 1958 pro Krajské nakladatelství v Brně doplněna dalšími statěmi a B. Lacina vytvořil zcela nový doprovod v technice dřevorytu, poněkud poplatný estetice 50. let 20. století. Nekomplikovaný a veskrze dekorativní grafický doprovod obsahuje portrét skladatele doplněný o kytici s motýlem (grafik opět vložil faksimilii názvu díla ze skladatelova rukopisu na titulním listu, tentokráte ale ve dvoubarevné sazbě) na titulní dvojstraně. Zařazení dalších menších dřevorytů s náměty dekorativních kytic se pak opakuje v záhlaví jednotlivých příspěvků. Vegetativní motiv tvoří také druhý plán portrétu Zefky, jediné ilustraci přímo derivované z dějové linie předlohy.

Zápisník zmizelého. Brno, Krajské nakladatelství 1956. Bohdan Lacina – titulní dvojstrana, dřevoryt a knihtisk.
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na