Zapomenuté knižní poklady. Bohumil Karásek: Wolfgang Amadeus Mozart

  1. 1
  2. 2

„První léta jejich manželství byla však jistě šťastná. U Mozartů bylo veselo, chodilo sem mnoho přátel a Wolfgang Amadeus byl štědrým a dobrým hostitelem. Pro svou paní psal žertovné písně a těšilo ho, když sama muzicírovala, ona zase mu byla partnerkou v jeho zamilované hře kulečníku, kterou hrál tak rád, že si dokonce koupil kulečník do bytu. Sedala vedle něho za dlouhých úmorných, většinou nočních hodin jeho komposiční práce a vyprávěla mu pohádky, které miloval.“

Wolfgang Amadeus Mozart a Constanze (zdroj commons.wikimedia.org)

Pražané mu skutečně rozuměli aneb Mozartovy dojmy z jednoho velkého pražského plesu, jak je vylíčil v dopise příteli:

„Přihlížel jsem však s potěšením, jak všichni ti lidé radostně poskakovali při hudbě mého Figara, upravené v samé čtverylky a německé tance; – neboť všichni zde mluví jen o – Figarovi; všichni hrají, troubí, zpívají a hvízdají jen – Figara. Nikdo nechodí na jinou operu než na Figara a věčně Figara; jistě veliká čest pro mne…“

 

Requiem

„Jednoho dne se dostavil do Mozartova bytu neznámý muž a žádal, aby pro jeho pána napsal velkou smuteční mši – Requiem. Přinesl ihned zálohu a slíbil po dodání díla dobře zaplatit. Odmítl však prozradit jak své jméno, tak i jméno tajemného obdivovatele. Mozartova fantasie, tou dobou vzrušovaná již neodbytnými předtuchami smrti, vtělila si do postavy neznámého jakési vyjádření vyššího pokynu. Wolfgang Amadeus měl za to, že neznámý přišel, aby jej upozornil, že nastal čas napsat Requiem sám sobě. Dnes již známe skutečnost, skrývající se za touto historií. Byla velmi prostá. Hudební diletant, hrabě Franz Wallsegg, který si už dříve takto anonymně od různých skladatelů objednával jednotlivá díla, jejichž partitury opisoval a vydával za své, chtěl k uctění paměti své ženy provést nové Requiem a přitom se také blýsknout jako skladatel. Takový způsob, jímž si šlechtičtí hudební diletanti obstarávali kvalitní hudební komposice, na něž vepisovali svá jména, nebyl v této době žádnou zvláštností…“

Mozartovy poslední dny – Hermann Kaulbach (1873) (zdroj commons.wikimedia.org)

Shodou okolností právě včera, 27. ledna, uplynulo 262 let ode dne, kdy se narodil Wolfgang Amadeus Mozart. Troufnu si optimisticky předpokládat, že i dnes, po tak dlouhé době, by nemalá část jeho „Pražanů“ dovedla zanotovat některou z jeho melodií. Možná by nebylo špatné přečíst si na oslavu narozenin tohoto nesmrtelného tvůrce něco víc o jeho životě… třeba v zajímavé knížce Bohumila Karáska.

Nashledanou příští týden v dalším dílu našeho seriálu!

 

(pokračování)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na