Zapomenuté knižní poklady. Julie Brožová Malá: Hořící proud

  1. 1
  2. 2

Triebensee se usmál. ‚Také se jí žádná druhá nevyrovná. Zpívá ve Figarově svatbě partii hraběnky, jindy Zuzanu a nebo rozkošného Cherubína se stejným úspěchem. Hlediště zašumí spokojeností, sotva vyjde na scénu. Slyšel jste kdy tak podivuhodný hlas? To úžasné rozpětí, sílu a přitom něhu a hebkost? Ještě nikdy jsem se nemýlil ve svém úsudku. Tentokrát je to objev nade všechno očekávání.‘“

Kateřina Podhorská Kometová (zdroj archiv autorky)

…vrcholné období…

„Znovu se jí vracel obraz hlediště, vzrušeného obecenstva, potlesku a volání. To bylo, po čem toužila: nabírat ze studnice krásy, rozdávat z bohatství génia, čím byla sama okouzlena. To, co tvoří silné pouto mezi zpěvákem – dárcem a posluchačem – obdarovaným. Z takových večerů se bude nyní skládat smysl a štěstí jejího života.

Básníci psali sonety na jméno Kometové, na její stolek se slétaly dopisy neznámých lidí, plné nadšení a díků za její umění. Snad mnozí z nich žili těžce, ve stínu života, a ona byla světlem prozařujícím jejích všední dny. Patřila jim a jejich nadšení jí dávalo křídla, bylo hořícím proudem, jemuž se vzdávala a dala se jím okouzlena strhovat.

Přicházela pozvání význačných lidí. Mladá zpěvačka poznávala rodiny nejobětavějších českých vlastenců. Když se jednalo o obnovení českých představení, nabídla nezištně svou spolupráci. Zpívat česky bylo jí svátkem, radostí.“

 

…a trpké konce divadelní kariéry

„Ředitel Hofmann ji pozval do své kanceláře. Věděla, co to znamená. Usedla na jeho pobídku a dívala se, jak přechází rychle místností, hledaje odvahu ke svým slovům.

‚Je mi líto, že musím snížit i vaši gáži. Návštěva divadla je slabá, finanční postavení katastrofální. Nezbývá, než se podvolit poměrům, nebo odejít.‘

‚Je mi jedenačtyřicet let. Při veškeré skromnosti mohu věřit, že se vyrovnám mladým silám. Není to tak dávno, co mě Berlioz nazval nejlepší zaalpskou zpěvačkou. Byla to největší pocta, jaké se mi při účinkování na jeho koncertě mohlo dostat,‘ řekla hrdě.

‚Ano, na koncertě. Uznáte však, že Rosinku nebo Cherubína dnes dobře ztělesňovat nemůžete. Na úlohy starých a na menší role byste byla drahá síla,‘ usmál se ironicky.

‚Děkuji.‘

Hrubá narážka na její plnější tělesný zjev, na léta, ji urazila. Obětavá práce pro divadlo v jeho nejtěžší době neměla tedy cenu. Odcházela pokořena Hofmannovou bezohledností, plna hořké lítosti.“

Kateřina Podhorská Kometová (zdroj archiv autorky)

Více o tom, jak za časů národního obrození žila a tvořila pěvecká star Stavovského divadla a česká vlastenka Kateřina Podhorská Kometová, si už musíte v románu Hořící proud přečíst sami.

Na shledanou nad stránkami dalšího ze zapomenutých knižních pokladů…

(pokračování)

Reklama
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na