Zapomenuté knižní poklady. Miloslav Malý: Jabkenická léta Bedřicha Smetany

  1. 1
  2. 2

„Zima vládla už celé léto až po teďka v mém těle, chuť k žertovným momentům ubývala denně víc a víc… Kvartetto nové a vůbec všechno musí na pokračování čekat… Odpusťte, že Vám nemohu víc psát, neb v hlavě nejen že to hučí, ale mluví to v moc hlasech, hovoří, píská, ano zpívá celá ta směs neviditelných hlasů okolo mne.“

 

Josefu Srbovi (4. 9. 1883):

„Potřebuji rozmanitosti v životě, chci-li udržet sílu k práci.“

 

Františku Adolfu Šubertovi (spisovateli, dramatikovi a prvnímu řediteli Národního divadla v Praze, 11. 11. 1883):

„Mám malou prosbu pro mne ad personam; rád bych byl přítomen prvnímu slavnostnímu představení dne 18. listopadu. Lístky a 50 zl a 40 zl co vstupné mně nejsou možné… Snad zůstanu též na opakování Libuše po druhé a snad také po třetí. Snad se najde ňákej koutek, kde bych nikomu nevadil v divadle, ňákej, – pardon – sloup.“

 

Bez adresáta (b. d. 1884):

„Na venkově, v lese, u rybníka. Tak to bylo dobře.“

Jabkenická myslivna (zdroj cs.m.wikipedia.org/foto palickap)

Naposledy Bedřich Smetana komponoval na konci února roku 1884. Snad právě nádherná jabkenická příroda mu celé roky dávala sílu k tomu, aby dokázal svou tvořivostí tak dlouho vzdorovat devastující chorobě… O přírodě, nezlomné síle lidského ducha a o odcházení velkého umělce si přečtete víc na stránkách našeho dnešního zapomenutého knižního pokladu – publikace Jabkenická léta Bedřicha Smetany od Miloslava Malého.

 

(pokračování)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat