Zapomenuté knižní poklady. Plácido Domingo: Mých prvních čtyřicet let

  1. 1
  2. 2

Otello mne nepoškodil vokálně ani jinak, naopak, postupně mi umožnil objevovat nové způsoby, jak zpívat, což mi značně usnadňovalo zbytek repertoáru.“

O dirigování a Donu Giovannim

„Symfonická hudba, nejvyšší meta většiny dirigentů, je podle mého názoru pro dirigování technicky snazší než opera. Ačkoli symfonickou hudbu miluji, myslím, že se budu cítit líp při dirigování opery, budu si víc vědět rady, jak zkrotit ty splašené koně, scénu a orchestr, kteří často během představení táhnou každý jinam. Jako dirigent se budu chtít soustředit na repertoár, který mi byl blízký jako pěvci – na Verdiho, Pucciniho a na pár dalších, ale kromě toho bych rád dirigoval také Wagnera, Rossiniho a Mozarta, především Dona Giovanniho, ale který dirigent ne?“

Pěvec – sportovec

„Většina sportovních nadšenců ví, jaké utrpení člověk zakouší, když se má hrát důležitý zápas, který vysílá televize. Při mém odjezdu z Moskvy mne čekal dvanáctidenní pobyt v Hamburku, během něhož jsem měl zpívat v pěti operách. V těch dnech se tam v roce 1974 zároveň konalo mistrovství světa v kopané. Na konci představení Aidy jsem chtěl odejít z divadla co nejrychleji, abych mohl sledovat utkání dvou německých států. Když jsem naposledy vyšel na jeviště, abych se uklonil, naznačil jsem drobným gestem, co mám na mysli, a obecenstvo to přijalo pobaveně a se sympatiemi. […] Třicátého června se konal dvouprogram Sedlák kavalír – Komedianti, v němž jsem vystupoval jen v jeho druhé části. A zatímco obecenstvo sledovalo Sedláka kavalíra, já sledoval fotbalové utkání. Když jsem pak v Komediantech zpíval ‚Un grande spettacolo a ventitre ore‘ (Velké představení v jedenáct večer), místo abych zvedl obvyklou kartu, na níž bylo napsáno ‚11 večer‘, měl jsem na ní ‚4 : 3‘, a tím jsem obecenstvu sdělil, že Německo porazilo Švédy.“

 

Úvahy o budoucnosti

„Občas si kladu otázku, jak bude pro mě těžké opustit jeviště, až nadejde čas. Rozhodně nechci patřit k pěvcům, o nichž si lidé říkají: ,Proboha, on ještě zpívá! To nemá žádnou soudnost?‘ Dovedu si představit, jak bych po patnácti letech vypadal v hudební komedii – kdybych například zpíval roli profesora Higginse ve španělské verzi My Fair Lady, kterou mám rád, anebo jiné klasické role tohoto žánru. Věřím však, že bych své plány se školou [pozn.: pěveckou] neměl aktivovat, dokud mne ta posedlost jevištěm úplně nepřejde. Pak budu moci svůj čas rozdělit mezi dirigentský pult a školu. Už se na to těším.“

Od vydání vzpomínkové knihy Mých prvních čtyřicet let uplynula už víc než tři desetiletí. „Posedlost jevištěm“ Plácida Dominga zatím nepřešla – naštěstí…

Příští týden se v Zapomenutých knižních pokladech můžete těšit na dalšího ze slavných Tří tenorů – tentokrát to bude José Carreras.

(pokračování)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments