Zapomenuté knižní poklady. Václav Kašlík: Jak jsem dělal operu

  1. 1
  2. 2

Vzpomínky na první zahraniční inscenaci hlubšího významu – opera Intolleranza (autor Luigi Nono) v divadle La Fenice v Benátkách v roce 1960 aneb premiéra vskutku „po italsku“:

„Už dlouho předtím přední fašistické novinové plátky psaly, že toto dílo, exponované politicky i hudebně, jen tak lehce nepropustí. Dodržely slovo. Divadlo se zaplnilo vybranou mezinárodní společností. Několik minut po začátku začne na jevišti scéna demonstrace – a tu začala druhá demonstrace v hledišti: výrostci si přinesli dlouhé píšťaly a na ně nejen pískali a troubili, ale z galérií vydatně čurali do parterů na luxusní publikum. Když dámy zpozorovaly, že do jejich účesů a norkových kožichů nepadá ani mana, ani ‚eau de Cologne‘, začalo náramné vřeštění i v parketu. Sám jsem seděl u regulace tónů a světel. Okamžitě jsem nechal zvýšit intenzitu zvukových záznamů a tak magnetofonové pásy přeřvaly i to pískání, které nepřestalo až do konce opery. V přestávkách se bojovalo pro a proti ručně. Taková premiéra sice nepřinesla tiché, koncentrované umělecké zážitky, zato neopakovatelným způsobem vešla do paměti návštěvníků a trochu i do dějin.“

S Václavem Kašlíkem se dnes rozloučíme závěrečnými slovy jeho knihy:

„Tak jsem proletěl jako kometa téměř celým operním světem. Ovšem ta zanechává i při svém lesku jen krátkou hasnoucí stopu. Byl bych rád, kdybych našel doma aspoň ve svých starších letech tolik možností, abych v naší operní kultuře zanechal hlubší stopu, aby aspoň něco z mé namáhavé práce zůstalo.“

A my už dnes víme, že zůstalo nemálo… O dalších životních i uměleckých zkušenostech a prožitcích Václava Kašlíka si přečtěte v jeho knize Jak jsem dělal operu. Těším se na shledanou při dalším pátrání po zapomenutých knižních pokladech.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments