Zapomenuté knižní poklady. Životní náhody Dr. Pavla Ecksteina

  1. 1
  2. 2

„Odpoledne měla být repríza Lišky Bystroušky. Přišel jsem tehdy do divadla a zastihl jsem tam úl vzrušených včeliček. Co se děje, to jsem zjistil už u zadního vchodu: pan dirigent Gregor odmítá dirigovat. Nijak blíž jsem se s ním tehdy neznal. A tak jsem šel do suterénu do šatny, kde byl zuřivý Gregor (kdo nevěděl, co je zuřivý Gregor, ten to tam hned poznal), který prohlásil: ‚Tam jsou mikrofony, já o ničem nevím, to snímá rozhlas, já jsem na to neměl zkoušku, já to odmítám dirigovat, já za nic neručím, představení se nekoná!‘ Dovedete si to představit? Odpovědný vedoucí zájezdu, a bylo asi čtvrt hodiny do začátku představení! Začal jsem ho přesvědčovat po dobrém, naše diskuse se stupňovala […] načež ze sebe serval frak. V tom momentě jsem musel vsadit všechno na jednu kartu: svou poměrně malou a slabou rukou jsem mu jednu vrazil a řekl: ‚Tak, a teď půjdete dirigovat!‘ Jak to prý bývá i u hysterických dam, má to ohromné účinky. […] Gregor si vzal frak a šel dirigovat.“

 

Vášeň Jaroslava Krombohlce

„Měli jsme jednu společnou vášeň: jízdní řády. Krombholc je kupoval po celém světě a krátili jsme si s nimi dlouhé chvíle. Někdy vás totiž volný den zastihne v italském provinčním městě, jako je Regio Emilia, Ferrara nebo Modena, a máte hrozně dlouhou chvíli – muzeum tam je jedno, to máte za dvě hodiny prohlédnuté, to není Řím nebo Neapol. Menší města mají krásná divadla, ohromné publikum, večer všechno v pořádku – ale ten den! Takže jsme si vymysleli hru: obklopili jsme se v hotelovém baru jízdními řády a stanovili jsme si výchozí bod nějaké cesty pokud možno na jihu Itálie s cílovou stanicí v Norsku nebo někde podobně daleko. Každý byl povinen najít to nejlepší spojení a stopovalo se na hodinkách, za jak dlouho se to komu povedlo. Kdo to udělal v kratším čase, ten něco vyhrál – já jsem nealkoholik, tak jsem na tom zase tak moc nevydělal…“

Pavel Eckstein – 1971 (zdroj Životní náhody PE / foto z osobního archivu PE)

Z velmi zajímavých vzpomínek Pavla Ecksteina, svého času jedné z předních osobností našeho kulturního života, bychom jistě mohli citovat dál a dál, na to už však zde nemáme prostor. Na závěr si tedy vypůjčíme slova Jany Vašatové z předmluvy knihy: „Chcete vědět něco zajímavého o historii i současnosti Bayreuthu, italských operních festivalů nebo o osudech prvních Pražských jar? O Mozartově Salcburku, o nejmladší pěvecké generaci nebo o slavných pěvcích či dirigentech minulosti? Dr. Pavla Ecksteina se už bohužel nezeptáme, ale můžeme si přečíst tuto knížku.“

Za týden na shledanou u dalšího pokračování Zapomenutých knižních pokladů.

 

(pokračování)

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentujte

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na