Zapomenutí ruští skladatelé ve stínu diktatury

  1. 1
  2. 2

Alexandr Mosolov (1900–1973) studoval na moskevské konzervatoři. Ve dvacátých letech patřil k významným představitelům ruské hudební avantgardy. Po celém Sovětském svazu, ale i v západní Evropě se v roce 1926 proslavil symfonickou skladbou Slévárna z baletu Ocel (dokončen 1928), komponovanou v duchu soudobého konstruktivismu (zbytek baletu je ztracený). V roce 1927 byla ve Frankfurtu nad Mohanem uvedena v premiéře jeho opera Hrdina. V roce 1936 byl kritizován za svou „formalistickou“ minulost a začal komponovat v tradičnějším duchu. Odjel do Turkmenistánu a Uzbekistánu sbírat lidové písně, ale v roce 1937 byl zatčen pro výtržnictví a za údajné kontrarevoluční aktivity byl následně odsouzen k osmi letům v gulagu. Na přímluvu skladatelů Nikolaje Mjaskovského a Reinholda Glièra, kteří argumentovali Mosolovovým obratem k realismu, jeho vynikajícími schopnostmi a tím, že se nedopustil ničeho antisovětského, mu byl trest po tři čtvrtě roce pobytu v gulagu změněn na pětiletý exil, kdy nemohl žít v Moskvě, Leningradu nebo Kyjevě. Dočkal se rehabilitace díky politickým oratoriím, kantátě O Leninovi (1948) nebo symfoniím a romancím v duchu socialistického realismu, a tedy za cenu ztráty originality dřívějšího díla.

Nikolaj Mjaskovskij (zdroj Alamy Stock Pictures)

Výše zmíněný Nikolaj Mjaskovskij (1881–1950) byl od třicátých let považován i za hranicemi země za reprezentativní zjev sovětské hudby, i on se však potýkal s občasnou ideologicky podbarvenou kritikou. Ve dvacátých letech, kdy experimentoval s moderními skladebnými technikami (v Sedmé symfonii je cítit vliv francouzského impresionismu a v Osmé symfonii používá atonalitu v duchu Druhé vídeňské školy a kombinuje ji s prvky baškirského folklóru), ztratil mnoho času bojem s fanatiky z Ruské asociace proletářských hudebníků, kteří za jedinou možnou hudební formu v Sovětském svazu považovali masovou píseň. Pod tímto tlakem poněkud změnil svůj skladebný styl. Po druhé světové válce byl zařazen na seznam tzv. formalistů. Jeho hudba byla označena za pochmurnou a nedostatečně optimistickou a v SSSR se jeho díla přestala téměř zcela provádět. Nezastal se jen Alexandra Mosolova, ale v roce 1948 veřejně také Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče a Arama Chačaturjana a na zasedání Svazu skladatelů označil „Usnesení k boji proti formalismu“ (tzv. Ždanovovy teze) za hysterické. Mjaskovskij je autorem 27 symfonií, symfonických básní, klavírních (devět sonát) a komorních skladeb (mimo jiné 13 smyčcových kvartetů), písní a sborů. Studoval na petrohradské konzervatoři a v letech 1921–1949 působil jako profesor skladby na moskevské konzervatoři, kde vychoval kolem osmdesáti žáků, mezi nimi například i Arama Chačaturjana či Dmitrije Kabalevského.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na