Zažil sovětskou perzekuci, nucenou emigraci na Západ i slavný návrat na matičku Rus

Před deseti lety, 27. dubna 2007, zemřel v osmdesáti letech ruský violoncellista a dirigent Mstislav Rostropovič, který udivoval dlouhá desetiletí celý svět herní lehkostí a virtuozitou. „Slava” Rostropovič byl ale také člověk s příkladnými občanskými postoji, muž se širokým srdcem, jenž zažil sovětskou perzekuci, nucenou emigraci na Západ i slavný návrat na „matičku Rus”.

Mstislav Rostropovič (zdroj commons.wikimedia.org/ archiv RIA Novosti, image # 23517/Vladimir Vyatkin/CC-BY-SA 3.0)

Již jako mladík se dokázal zastat přátel – skladatelů Sergeje Prokofjeva a Igora Stravinského – po jejich obvinění z formalismu, v roli oceňované modly pak neváhal napsat v roce 1970 otevřený dopis na obranu spisovatele Alexandra Solženicyna. Mstislav Rostropovič v roce 1974 s manželkou, pěvkyní Galinou Višněvskou, a dvěma dcerami emigroval nejprve do Británie a brzy přesídlil do USA. Sovětský režim ho později zbavil občanství (1978).

Mstislav Rostropovič, který nekompromisně odsoudil také okupaci Československa v roce 1968, byl v roce 1947 na své první zahraniční štaci právě v Praze, kde v roce 1950 zvítězil v soutěži Pražského jara. O dva roky později přišlo setkání s Václavem Talichem, z něhož vzešla nahrávka Dvořákova Violoncellového koncertu h moll. Tu Mstislav Rostropovič vždy považoval za svou nejlepší, i když koncert potom natočil ještě sedmkrát.

Rodák z Baku (27. března 1927) vyrůstal v rodině výborného cellisty (otec Leonid byl žákem Pabla Casalse) a klavíristky. Na konzervatoři v Moskvě vystudoval kromě violoncella i skladbu (u Dmitrije Šostakoviče). V padesátých letech začal jezdit na turné spolu s Emilem Gilelsem a Leonidem Koganem, později tvořil trio s Davidem Oistrachem a Svjatoslavem Richterem. V roce 1956 debutoval Mstislav Rostropovič v Anglii a USA. V období 1977 až 1994 byl hudebním ředitelem Národního symfonického orchestru ve Washingtonu a dirigoval řadu předních symfonických těles.

Rostropovičův violoncellový repertoár se vyznačoval nebývalou šíří, o čemž svědčí například interpretace třiceti různých koncertů během čtyř týdnů a devíti vystoupení v Londýně v roce 1964. Jeho technicky famózní hře, podpořené jedinečným Stradivariho nástrojem z roku 1711, dominoval nádherný plný tón, půvab a elegance. „Slava” podnítil řadu skladatelů, kteří mu věnovali svá díla: byli to mimo jiné Dmitrij Šostakovič, Sergej Prokofjev, Benjamin Britten, Alfred Schnittke, Krzysztof Penderecki či Lukas Foss.

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na