Zběsile omračující, plná neomezené síly. Rozhovor s mezzosopranistkou Eliškou Weissovou

  1. 1
  2. 2
  3. 3
Na konci uplynulé sezony zazářila jako Ortruda v pražském nastudování Lohengrina. Sama říká, že poslední léta její hlas nabírá na objemu a výšky se stávají pevnými. Dokonce si zkusila koncertně zazpívat Libušino proroctví a prý z toho měla báječný pocit. Za pár dnů se v Národním poprvé představí jako Kostelnička. Hovoříme s mezzosopranistkou Eliškou Weissovou.
Eliška Weissová (zdroj archiv E. Weissové)

Paní Weissová, setkáváme se krátce poté, co vám bylo uděleno ocenění naším zpravodajským portálem Opera Plus. Cenu jste získala u čtenářů především za vaše výjimečné ztvárnění postavy Ortrudy ve Wagnerově Lohengrinu. Byla Ortruda vaším prvním setkáním s Wagnerem?

Poprvé jsem se setkala s Wagnerem v roce 2013 v opeře Rennes ve Francii, kam jsem byla angažována, abych tu zpívala v koncertním provedení jednu z valkýr, Rossweisse, ve druhém dílu tetralogie Prstenu Niebelungova. Souběžně s tím jsem byla požádána ředitelem opery, zda bych mohla také koncertně vystoupit v duetu Elsy a Ortrudy z druhého aktu Lohengrina (Zurück Elsa). Je to velmi obtížný duet a vůbec jsem si v té době nepřestavovala, že budu někdy Wagnera, potažmo dokonce Ortrudu zpívat. Nicméně v roce 2016 jsem dostala nabídku na roli Ortrudy ve Slovenském národním divadle, kde Lohengrina dirigoval pan Friedrich Haider. A po bratislavské Ortrudě přišla nabídka i z Prahy.

Celá produkce Lohengrina byla mimořádným počinem na české operní scéně, k tomu jistě přispělo i hudební nastudování Constantinem Trinksem a režijní vedení pravnučkou Richarda Wagnera, Katharinou Wagner – jak byste hodnotila setkání s těmito osobnostmi?

Spolupráce s oběma umělci byla pro mne obrovským zážitkem. Pan dirigent Trinks dbal nekompromisně na každý detail a absolutní přesnost německé dikce. Byla jsem velmi ráda za všechny jeho cenné připomínky a poznámky, které mne od Bratislavy určitě posunuly mnohem dál. Paní Katharina byla při inscenování velmi příjemná, vycházela z mého typu, mých vlastních nápadů a moje představy korigovala, aby zapadaly do celkové koncepce Lohengrina. Zdánlivá statičnost celé inscenace neznamenala, že budeme při zpívání „jen“ sedět či stát, ale paní Wagner naopak vyžadovala pro každou větu, každé slovo specifický výraz a vnitřní napětí. Je úžasné mít možnost pracovat s takovou režisérkou. Určitě to byl velký přínos jak pro samotné pěvce, tak pro Operu Národního divadla.

Vaší Ortrudu oceňuje nejen domácí publikum, ale v superlativech se předhánějí i zahraniční recenzenti, například Jan Brachmann ve Frankfurter Allgemeine Zeitung z 10. června 2017 uvádí: „Ortruda Elišky Weissové působí jako výkonný raketový pohon, hlas nejvyšší kontroly v dramatickém žáru, každý její atak je přesně zacílen a vždy zasáhne“ či „Takřka zběsile omračující, plná neomezené síly byla Ortruda Elišky Weissové.“ – to uvádí Michael Ernst z Neue Musikzeitung 11. června 2017 a konečně Manuel Brug z Die Welt, 10. června 2017 píše „ze zbývajícího části solidního ansámblu vyniká Eliška Weissová přímo bombasticky, nejen jako citronově žlutá, zdobená pajetkami, zlá rádobykrálovna. Její vysoké tóny, letící jako šíp v ‚Entweihte Götter!‘, propůjčily tomuto setkání s operní minulostí alespoň na chvíli momenty vzrušujícího dneška“. A kritici rovněž chválí vaší jazykovou přípravu.

Ano, z tohoto mám velkou radost, věnovala jsem textu a výslovnosti opravdu velkou pozornost a jsem ráda, že i tato stránka mé role připoutala pozornost.

Richard Wagner: Lohengrin – Eliška Weissová (Ortruda) – ND Praha 2017 (zdroj eliskaweiss.com)

Jaké specifické pěvecké problémy může přinášet role Ortrudy v Lohengrinu?

To samozřejmě záleží na interpretovi, jeho pěveckém školení a technice. Pro mne je nejobtížnější duet s Telramundem hned na počátku druhého dějství, je napsán hodně ve střední poloze – a tu musím obdařit vždy dostatečnou znělostí. Tento duet je naprosto klíčový pro motivaci dalšího chování obou postav, a proto deklamace musí být srozumitelná a přesvědčivá. Necítím žádný pěvecký problém při výbuchu Ortrudy při setkání s Elsou Entweihte Götter! či Zurück Elsa. Úplný závěr Lohengrina pak sice pěvecky pro mne není složitý, protože mám dobrou vysokou polohu – ale je tu jiný problém:  Ortruda v posledním aktu nevystupuje, můj hlas je více než hodinu v klidu a já mám přijít na jeviště zpívat bouřlivé Fahr heim. Po první zkušenosti z Bratislavy jsem se naučila svůj hlas po celou dobu tří aktů v šatně zahřívat, aby závěr měl potřebnou údernost.

Jinak je role Ortrudy naprosto fascinující, jak po pěvecké, tak po emocionální stránce.

V případě spolupráce s Katharinou Wagner nezůstalo však jen u Lohengrina, že?

Ano, během letošního léta jsem byla oslovena, abych přijela do Bayreuthu přímo do festivalového Festspielhausu a tam se s dalšími pěvkyněmi zúčastnila konkurzu na role valkýr do nového Prstenu Niebelungova, který bude premiérován v roce 2020. Zazpívat si na tomto jevišti Wagnera a dokonce zmíněný velký závěr Ortrudy Fahr heim (jak jsem k tomu byla vyzvána komisí) bylo obrovským zážitkem. Účinkování v Bayreuthu by mělo předcházet v roce 2019 koncertní provedení Valkýry v Abu Dhabi – v rámci pohostinského vystoupení bayreuthského festivalu.

Z tohoto pohledu se dá říct, že pražská Ortruda je vaším osudovým setkáním s Wagnerem?

Bezesporu ano, ráda bych se věnovala tomuto oboru – poslední léta můj hlas nabírá na objemu a moje výšky se stávají pevnými a jistými. Chtěla bych teď více zpívat role „zwischefachu“, to jsou role na pomezí mezzosopránu a dramatického sopránu. Zpívám Amneris, Azucenu, Ulriku, Cizí kněžnu, ale zkusila jsem si za poslední rok například i Santuzzu v Plzni, Giorgettu v Pucciniho Plášti v Bratislavě – a cítím se v těchto rolích s výše položenou tessiturou velmi komfortně. Myslím, že mám pořád slušné hloubky i pro vyloženě altové role (například Ježibabu), ale jako ryba ve vodě se cítím právě v těchto výše položených partiích. Zkoušela jsem koncertně zpívat závěrečné Libušino proroctví a jednak můj vlastní báječný pocit z intepretace, jednak i velmi pozitivní ohlas publika mně potvrdily, že můj hlasový vývoj není nesprávný. Myslím si, že vývoj hlasu potřebuje vždy nějaký čas a hlavně dostatek jevištních příležitostí.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Napsat komentář