Zemlinsky Quartet opět nabídl zajímavosti a kvalitu
Už více než století jsme světová kvartetní velmoc. Zásadně se o to postaral zakladatel tradice, legendární České kvarteto (1892–1934). Jaký pevný základ české kvartetní tradice vytyčili, můžeme i dnes okusit díky digitálně oživeným historickým zvukovým záznamům. Úctyhodnou linii kvartetních bardů 20. století stavělo zejména Pražské kvarteto, Smetanovo kvarteto, Janáčkovo kvarteto, Vlachovo kvarteto a mnoho souborů dalších, dnes pokračuje nedostižný Pavel Haas Quartet a velká plejáda souborů, včetně Zemlinského kvarteta.
Zemlinsky Quartet tvoří pánové František Souček (1. housle), Petr Střížek (2. housle), Petr Holman (viola), Vladimír Fortin (violoncello). Soubor založili v čase konzervatorním v roce 1994, jméno skladatele Zemlinského používají od roku 2005. Jsou nositelé mnoha vítězství v mezinárodních i domácích soutěžích smyčcových kvartet, svá turné uskutečnili úspěšně už na čtyřech kontinentech světa, z bezmála třicítky CD například v letitém projektu kompletní nahrávky všech čtrnácti Dvořákových smyčcových kvartetů získalo jejich CD s ranou tvorbou Antonína Dvořáka Diapason d’Or (2007).
Připomenout České kvarteto je nasnadě, vždyť Zemlinsky Quartet otevřel program svého večera Smyčcovým kvartetem B dur op. 11 Josefa Suka, a právě on byl po celou dobu trvání Českého kvarteta jeho sekundistou. Už jejich inaugurační koncert v říjnu 1892 byl tak výborný, že soubor přivítal Josef Bohuslav Foerster v Národních listech jako “znamenité talenty hudební, srdce nadšená pro umění!” Hra v kvartetu přinášela Sukovi důležité praktické zkušenosti, na Kvartetu B dur op. 11 pracoval po chvílích na koncertních turné po cizině roku 1895, dokončil jej v květnu 1896 v Praze a věnoval jej právě „Svým kolegům Hoffmannovi, Nedbalovi a Wihanovi.“
Je to dílo mladistvé, přesto zralé a Antonín Dvořák ocenil svého žáka naplno – okamžitě požádal svého nakladatele Fritze Simrocka o vydání kvartetu. Premiéry v Rize, berlínská a vídeňská, předcházely pražskou, měly velký ohlas publika i kritiky, což doma skvěle vyjádřil vzdělanec Jaromír Borecký: „Dílo hodno jest mistra. Tak prýští tu bohatý proud invence nenucené, svěží, nevysychající, jež nikdy nemá pro nápad daleko…“ Dnes už nedáváme najevo nadšení potleskem mezi větami, což se v čase premiér dělo, byť vjem, jaký nám Zemlinsky Quartet nabídl, byl silný, zřetelný a k potlesku lákal. Vášnivý zpěv houslí, jež dovedou myšlenku appasionátně rozpoutat a hned jemně ztišit, hráčské souznění, virtuózní rozezpívání témat vstupního Allegra moderata, vtipně pochodové Intermezzo II. věty, obdarování jakési nostalgie, kterou předříkalo violoncello v Adagiu věty třetí, vše v jemnosti harmonie, plnosti melodie, poutavé deklamaci hudební myšlenky. Finale Allegro giocoso rozezněli kvartetisté naplno v názvuku lidové písně, svižně, jásavě. Každé téma vyniklo právě tou silou, jaká mu náleží. Zemlinského kvarteto nás vtáhlo do času Sukových kompozic, které Dvořák označil jako „muziku z nebe“, velikost mladého tvůrce promluvila mocně a nadšení publika ocenilo hráčský um Zemlinského kvarteta spontánně a naplno.
Následovaly jiné juvenilie, Cypřiše Antonína Dvořáka pro soprán a smyčcový kvartet, kvartetní verze je nové aranžmá Jiřího Gemrota. Sám Dvořák upravil Cypřiše v roce 1887 pro smyčcové kvarteto pod názvem Písně večerní, dvanáct písní v původní formě, melodiku lidského hlasu dává nejčastěji houslím, případně viole. Vyšly v revizi Josefa Suka po Dvořákově smrti roku 1921. Napovídají, že současná kvartetní úprava Jiřího Gemrota je pochopitelná, legitimní.
Cypřiše jsou prvým písňovým cyklem Antonína Dvořáka, hlubokým citovým vyznáním lásky k Josefině Čermákové. Napsal je roku 1865 a pro cyklus osmnácti písní zvolil slova nedávno vydaných básní Gustava Pflegra-Moravského. V prvotní podobě je nikdy neslyšel, ale vracel se k nim často, nejeden motiv užil v mnoha svých dalších dílech, i operách. V roce 1882 vydal šest písní jako Písně op. 2, následoval další výběr, Písně milostné op. 83.
Původní, originální verze písňového kompletu Cypřiše měla premiéru až v roce 1983 v Praze, zpívala Eva Serning ze Stockholmu, na klavír hrál Radoslav Kvapil, první nahrávka Cypřišů je z roku 1991 (Philip Langridge a Radoslav Kvapil), první vydání not 2006.
Kvartetní úprava Jiřího Gemrota obsahuje rovněž dvanáct písní (jiný výběr než kvartetní verze Dvořákova): 1. Vy, vroucí písně, pějte, 2. V té sladké moci očí tvých, 3. V tak mnohém srdci mrtvo jest, 4. Ó duše, drahá, jedinká, 5. Ó, byl to krásný, zlatý sen, 6. Já vím, že v sladké naději, 7. Ó, sladká růže spanilá, 8. Ó naší lásce nekvete to vytoužené štěstí, 9. Kol domu se teď potácím, 10. Na horách ticho, v údolí ticho, 11. Zde v lese u potoka. Gemrotův cyklus má písně o lásce, jeho koncepce nezpracovává pokračování, blok písní, které reflektují vztah k národu, k vlasti, k jejímu ujařmení, strast, kterou jasně graduje závěr Dvořákova cyklu, píseň „Ty se ptáš, proč moje zpěvy bouří zvukem zoufalým… ten bol, …jenž ty divé písně budí, ten bol mocný je má vlast!“
Kvartetní aranžmá doprovodu písní je poutavé, zajímavé, dává jim bohatou dimenzi zvýraznění. V kontextu měkce barvitých smyčců vyvstala otázka, zda Jana Šrejma Kačírková je pro tento zpěvní part ideální obsazení. V jejím intonačně čistém podání zněly deklamačně náročné písně jen s málem významových nuancí, místy až ostře. Sopranistka Jana Šrejma Kačírková je pěvkyně významná, členka Národního divadla Brno, nositelka tří cen Thálie (Julie v Gounodově opeře Romeo a Julie, Donizettiho Anna Bolena, Martinů Juliette a Poulencův Lidský hlas). Ani písňový um jí není cizí, má zdařilou nahrávku Kdy láska přilétá, písně Otakara Zicha, Josefa Křičky, Jana Kunce, Zdeňka Blažka a Jindřicha Jindřicha. Ovšem tento živý přednes Cypřišů v kvartetní verzi, její hlasové sepětí s valéry měkké ohebnosti a barvitého výrazu smyčců, nebyla volba nejšťastnější. Provedení by více slušelo tenoru, koneckonců i obsahem písní.
Také Smyčcový kvintet G dur op. 77 je dílem Dvořákova mládí. Je z roku 1875, zdařilé, toho si byl vědom sám autor, zadal Kvintet pod heslem „Svému národu“ do Soutěže umělecké Besedy. Získal první cenu a pět dukátů. V roce 1888 Kvintet nabídl svému nakladateli Simrockovi, vydal jej okamžitě, ovšem nevyhověl skladatelově prosbě uvést správné opusové číslo 18, přiřkl mu opus 77, což odpovídalo číslům Dvořákovy tvorby v čase vydání.
Tím že skladatel přidal kontrabas, nejenom obohatil kvartetní barvu smyčců, především violoncello dostává volnost zpěvného nástroje, nemá úlohu basového fundamentu, hraje a zpívá v přitažlivých výškách. Zemlinsky Quartet, páni muzikanti spolu s kontrabasistou Michalem Novákem, všestranným hudebníkem, varhanářem i skladatelem, nám dali jasný vjem geniality díla. Skladba radosti, živosti, zejména Finale hýří muzikantskou spontaneitou. Už prvá věta zněla věru con fuoco, ohnivě, II. Scherzo upoutalo v nádherných plochách motivické plnosti a rozmanitosti dynamické škály, a zejména III. Andante, vroucí věta vášnivé něhy, nádhera Dvořákovy lyriky dostala v rozklenuté zpěvné melodice muzikantský punc komorního smyčcového orchestru, a také IV. věta Finale, v rondové formě, v přívětivém, smysluplném opakování a variační gradaci obou témat zněla typicky dvořákovsky slovanskou notou, plně a úchvatně.
Zemlinsky Quartet hrál v chrámovém prostředí, kde je pódium v oltářním prostoru. Pod sochami našich světců, Jana Nepomuckého a sv. Václava smysluplně a v plné muzikantské živosti a prožitku vršili bohatství české národní tradice, tvorbu Josefa Suka i Antonína Dvořáka umně a virtuózně, dokonale. Přídavek, Dvořákův Valčík D dur op. 54 nám dal přívětivý, taneční návrat domů jarní večerní Prahou.
Koncert cyklu Symfonického orchestru hl. města Prahy FOK – Zemlinsky Quartet
21. března 2021, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy
Program
Josef Suk (1874–1935): Smyčcový kvartet č. 1 B dur op. 11
Antonín Dvořák (1841–1904): Cypřiše pro soprán a smyčcový kvartet (arr. Jiří Gemrot)
Antonín Dvořák (1841–1904): Smyčcový kvintet G Dur op. 77
Účinkující
Zemlinsky Quartet
František Souček – 1. housle
Petr Střížek – 2. housle
Petr Holman – viola
Vladimír Fortin –violoncello
Jana Šrejma Kačírková – soprán
Michal Novák – kontrabas
