Zemlinsky150: Nastudování méně známých sborových skladeb působilo nepřesvědčivě

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Tak mimořádné události, jakou je světová premiéra Zemlinského dosud neznámé skladby, byla ze strany Státní opery věnována mimořádná pozornost a péče. Výkon Orchestru Státní opery lze hodnotit jako nadprůměrný a v řadě pasáží jako opravdu inspirovaný. Byť začátek vlastní produkce tak přesvědčivě nepůsobil pro výpadek souhry u žesťů a nekvalitu violového projevu v sólově exponované pasáži. Nicméně orchestr se rozehrál do odpovídajícího souladu a přinesl více než plastický zvukový dojem obtížné partitury, která přináší také řadu náročných úkolů pro jednotlivé nástroje. Vcelku dobře fungovala i spolupráce se třemi pěvci, kteří zpočátku teprve zkoušeli dynamiku projevu zpěvu na okraji scény. Všichni tři sólisté odvedli spolehlivé výkony, pro které museli jako historicky první představitelé teprve hledat výrazové a charakterizační prostředky, protože dílo bylo až do nedávné doby zcela neznámé a nepublikované.

V titulní roli Malvy vystoupila koloraturní sopranistka Jana Sibera, která roli vybavila zvládnutými vysokými tóny (někdy s až ne úplně kontrolovanou intenzitou) a obvyklou až subretní roztomilostí, jež se ovšem ne úplně slučuje s psychologickým profilem Gorkého Malvy. Mladého Jakova zpíval tenorista Josef Moravec s nasazením a věrohodným pocitem mladého muže teprve čekajícího na životní dráze, na kterou právě vykročil a zanechal za sebou chudou ves s ubohou matkou. Nejkomplexnější výkon pak podal barytonista Jiří Hájek. Svým lyrickým barytonem dokázal velmi zdařile přiblížit postavu stárnoucího Vasilije, muže, který se domnívá, že našel nový život na novém místě. Výborná vokální charakterizace a příjemný tón postavu Vasilije poněkud „zesalónily“, protože v příběhu Malvy je Vasilij i násilník, který neváhá Malvu v následujících, již nekomponovaných, scénách zmlátit. Výkony všech tří pěvců ve zcela neznámých partech si zaslouží velký respekt.

Na závadu celkového vyznění byla již zmiňovaná recitace nekomponovaných pasáží, i vzhledem k rozdílné úrovni výslovnosti sólistů. Fragment by působil mnohem komplexněji, pokud by mluvené slovo bylo zcela vypuštěno. U projektu tohoto typu by se také dalo uvažovat o alespoň částečné vizualizaci, například zadními projekcemi, které by mohly přiblížit prostředí opery, tedy břeh Kaspického moře. Moře je zásadní hudební téma Malvy a Zemlinsky komponoval tento počátek opery během pobytu u Baltického moře. Právě symfonické pasáže jsou nejsilnějším momentem dochované kompozice.

Sbory a Lyrická symfonie

V prvé půli večera zazněly ještě tři sborové kompozice. Hochzeitgesang (Svatební píseň) lze hodnotit jako příležitostnou skladbu pro židovský svatební rituál. Příjemná skladba pro kantora (chazan Michal Foršt), smíšený sbor a varhany by patrně vyzněla lépe svým velmi specifickým určením v originálním prostředí synagogy než v operním sále. Velmi matným až mdlým dojmem pak působily dvě následující skladby pro smíšený sbor a smyčce. Nastudování nepůsobilo přesvědčivě ani v sezpívání jednotlivých hlasových skupin, navíc ve druhé skladbě Geheimnis (Tajemství) sbor nekontrolovaně stále klesal dolů, takže před kolapsem ho zachránila jen krátkost skladby. Skladba o délce necelých dvou minut je navíc rytmicky velmi náročná a vyžaduje energii, kterou chabě působící sbor prostě nevyzařoval.

Vrcholem večera se pak stalo nastudování Zemlinského Lyrické symfonie. Zvukově nádherné provedení bylo podpořeno mimořádnými výkony sólistů. Tento výsostně umělecký záznam univerzálního milostného vztahu od počátku citu až k jeho zániku je bezesporu ovlivněn vztahem skladatele k fatální ženě Almě Schindler (později Mahler). Vztah k mahlerovské kompoziční estetice zdůrazňoval i sám skladatel, a to nejen výběrem básnických textů z Thákurovy sbírky Zahradník v německém překladu, tedy autora, kterého zhudebnil i sám Gustav Mahler.

Jihoafricko-nizozemská sopranistka Johanni van Oostrum vábivým témbrem působila jako věčný symbol ženství s dokonale propracovanou výslovností a výrazem každé fráze. Její vokální jistotu a celkově skvělý výkon jako mužský element zcela vyvažoval německý barytonista Michael Nagy. Vysoce inteligentní projev, působivý témbr, skvostná práce se slovem a hluboký vnitřní prožitek postavy imaginárního milence dokázaly zhmotnit muže v lásce i zoufání nejvyššími uměleckými prostředky. Obdivuhodně stylový výkon obou sólistů doplnilo výborné nastudování dirigenta, hudebního ředitele Státní opery Karla-Heinze Steffense, který dokázal vybudovat smyslnou zvukovou konstrukci s mnoha zvukomalebnými efekty v rovnováze celku i detailů. Vokální symfonie o sedmi větách v tomto provedení by si zasloužila trvalý záznam a bezesporu patří k vrcholným výkonům Orchestru Státní opery.

Koncertní večer přinesl vedle události pro muzikology a znalce Zemlinského díla, kterou představuje fragment Malva, nepříliš přesvědčivé nastudování jeho méně známých sborových skladeb. Strhující nastudování Lyrické symfonie pak znovu dokázalo, že hudba Alexandra Zemlinského na jeviště Deutsche Theater Prag (dnes Státní opery Praha) zcela určitě patří.

Musica non grata – Koncert 5: Zemlinsky150
10. října 2021, 19:00 hodin, Státní opera

Program:
světová premiéra
Alexander Zemlinsky: Malva (fragment opery), instrumentace Antony

Beaumont
Alexander Zemlinsky: Hochzeitsgesang (Svatební zpěv), moteto pro kantora, smíšený sbor a varhany
Alexander Zemlinsky: Frühlingsglaube (Víra jara) a Geheimnis (Tajemství) pro smíšený sbor a smyčcový orchestr
Alexander Zemlinsky: Lyrická symfonie

Účinkující:
Sbor Státní opery
Orchestr Státní opery

Malva: Jana Sibera
Jacob: Josef Moravec
Wasili: Jiří Hájek 
soprán: Johhani van Oostrum
baryton: Michael Nagy

Dirigent: Karl-Heinz Steffens

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Mohlo by vás zajímat


5 1 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments