Zemřel Lubomír Havlák, poslední ze zlaté gardy českých tenoristů

  1. 1
  2. 2

Proto Lubomír Havlák nebyl od poloviny šedesátých let již tak hojně využíván, jak bych si dovedl představit. Ve Wagnerově Valkýře roku 1972, kterou uvedl Jaroslav Krombholc, mohl jistě být ještě hodnotným Siegmundem. Ale Jaroslav Krombholc si zvolil trojité obsazení – Ivo Žídka, Jaroslava Stříšku a Jaroslava Hlubka. Stranou tedy nechal i takového Oldřicha Spisara, hostujícího v té době Wagnera na německých scénách. Lubomír Havlák, wagnerovský tenor každým coulem, byl tehdy také opomenut.Dostalo se mu zase naopak bohaté možnosti v účasti na gramofonových i rozhlasových nahrávkách. Pro firmu Supraphon natočil Jirku ve Dvořákově Čertu a Káči, Ctirada ve Fibichově Šárce, Ondreje v Suchoňově Krútňavě, Michelise v Řeckých pašijích Bohuslava Martinů a výběr scén z Wagnerova Lohengrina. Pro pražský rozhlas natočil titulní roli Wagnerova Tannhäusera, kterého můžeme i považovat za jeho špičkovou životní kreaci. Výrazný výkon podal Lubomír Havlák v roli Míti v opeře Bratři Karamazovi Otakara Jeremiáše.Podílel se na snímku opery Víta Nejedlého Tkalci v rolích Strážníka a Kováře, na roli Ivanova v nahrávce opery Matka Aleksandra Grečaninova. Hudební režisér doktor Ladislav Šíp ve své knize Pěvci před mikrofonem označuje za zvláště vynikající Havlákovy nahrávky dvou árii Pedra z d‘ Albertovy Nížiny pro Supraphon. Dle Ladislava Šípa v nich uplatnil pěvec „strhující umění výrazové, jež je dominantní složkou jeho projevu.“ Mohu tak říci, že podíl Lubomíra Havláka na nahrávkách je značný, po velmi dominujícím Beno Blachutovi a Ivo Žídkovi až překvapivě rozsáhlý. Byl rovněž výrazně činný v oblasti písňového repertoáru, poprvé provedl například cyklus Písně z vězení od Rudolfa Karla. Na koncertech pěstoval kompletní písňové dílo Antonína Dvořáka, často zařazoval písně Josefa Bohuslava Foerstera a Vítězslava Nováka. Zřejmě inspirován vynikajícím barytonistou Národního divadla Zdeňkem Otavou, jehož si zvolil v šedesátých letech jako svého hlasového poradce. Moc si jeho pedagogický přínos pochvaloval, to mohu dokonce rád osobně dosvědčit. Zdeněk Otava mu byl pěveckým rádcem a pomohl mu překonat dílčí hlasovou krizi, která se u Lubomíra Havláka dostavila po smrti jeho pedagoga Rudolfa Vaška. Přeškolení z barytonu na tenor bylo přece jen vázáno na exaktní pěvecké kontroly víc než u hlasů od Boha v poloze narozených.

Lubomír Havlák byl několik let činný pedagogicky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze v oboru hlasová výchova.

Foto archiv ND / Jaromír Svoboda

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat