Zemřel Pavel Červinka, sólista Opery Národního divadla v Praze

  1. 1
  2. 2

Pavla Červinku jsem poprvé viděl jako mladík v roli Valentina v Gounodově Faustu a Markétce v Ostravě v roce 1975 na zájezdě s pražskou Hudební mládeží. Na představení, které režíroval Miloslav Nekvasil a kde vedle Pavla Červinky zpívala Miloslava Ostatnická Markétku, Jozef Ábel Fausta a Čeněk Mlčák, dodnes nemohu zapomenout. S Pavlem Červinkou jsem měl tu čest i mnohokrát zpívat na jevišti, nejčastěji ve Verdiho La traviatě, kde byl skvělým Germontem. Těžkou árii ve druhém dějství zpíval vždy s vroucím citem, s její vysokou tessiturou neměl pražádné problémy. Častěji než na jevišti jsem měl možnost sledovat jeho výkony z hledišť našich divadel. Nevzpomínám si na jediné představení, které by nezazpíval dobře, kdy by měl problémy pěvecké nebo pamětní. V Národním divadle byl postaven do velké konkurence svých kolegů, a přesto si mezi nimi našel své místo. Patrně mu nebylo dopřáno, aby si v Praze zazpíval vše, co by si přál, tak jezdil do Liberce zazpívat hlavní role (liberecká opera v něm měla spolehlivého pěvce, který za léta působení měl v Liberci velký okruh ctitelů) a v Praze pokorně přijímal vše, do čeho byl obsazen. A tak vedle těch Germontů, Sharplessů a Tomšů zpíval celou řadu středních i menších rolí, které se ovšem v jeho interpretaci navždy zapsaly do paměti operních diváků, jako například Krušina, Maršálek, Morales nebo Marullo. Své uplatnění našel také na koncertech po celé republice i v zahraničí. Bez nadsázky můžeme říci, že Pavel Červinka svůj život prožil na jevišti a na koncertních pódiích.Smrt Pavla Červinky (zemřel 16. července 2015) zasáhla řadu jeho kolegů. Jitka Soběhartová, jeho dlouholetá kolegyně z Národního divadla, na něj zavzpomínala takto:

„S velkou lítostí a zármutkem jsem přijala zprávu o úmrtí Pavla Červinky. Ztratila jsem kamaráda a také kolegu na divadelních a koncertních pódiích. Pavel byl člověk, který byl zodpovědný ve svém soukromí i ve své profesi. Na koncertech i při představeních byl vždy perfektně připravený, jeho vystoupení měla vysokou úroveň pěveckou i představitelskou. Disponoval barytonem s velmi příjemnou barvou, který technicky spolehlivě ovládal, a rovněž i muzikálním cítěním, což přispívalo k vysokému standardu jeho výkonů.

Lidsky byl kamarád, na kterého se dalo spolehnout, s porozuměním pro problémy druhých, vždy říkal, co si myslel. Měl smysl pro humor, na našich společných vystoupeních jsme zažili spoustu legrace a ráda na ně vzpomínám.

Škoda, že vážný úraz, který před několika lety utrpěl, měl zřejmě vliv na jeho předčasný odchod. Bude mi chybět…“

Foto archiv Národního divadla, archiv

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na