Život ve znamení Terpsichory

  1. 1
  2. 2

Dejme opět slovo Vladimíru Vašutovi: Olga Skálová představovala  všestrannou umělkyni, které mohli choreografové svěřit jakoukoli úlohu bez rizika tvůrčího nezdaru či prohry … své specifické  dispozice mohla uplatnit ve svrchované míře v postavách statečných, osudu hrdě čelících, mravně i fyzicky nepoddajných žen: jakožto poměrně vzácný typ baletní heroiny podávala ve „svých“ rolích vrcholné a vskutku nezapomenutelné výkony, které ji právem postavily  do čela všech československých tanečnic.

Svou sólistickou kariéru v baletu Národního divadla Praha končí v roce 1975. Vrací se do svého rodného města,  města svých začátků a dozrávání, do Brna. Nejprve je angažována do funkce baletního mistra a souběžně vyučuje na tanečním oddělení brněnské konzervatoře klasický tanec. V roce 1977 se stává šéfkou brněnského baletního souboru. Byla náročnou a přísnou šéfkou, je logické, že tím asi nevzbuzovala vždy nadšení u svých podřízených, ale na její šéfovské období dodnes tehdejší členky a členové brněnského baletu vzpomínají v dobrém – pod jejím vedením fungoval perfektně a koncepčně budovaný baletní soubor, v němž se prosadila celá řada budoucích výrazných osobností. Ke spolupráci přizvávala mnohé špičkové choreografy.Olga Skálová po celý život zastávala a zastává jednoznačné názory na společenské dění. Ve své době zastávala řadu významných funkcí. Svého postavení vždy využívala ve prospěch divadla a tanečního umění. Je zásluhou její cílené houževnatosti, že v Brně vybudovala Taneční konzervatoř, získala pro ni budovu, jakou ji mohou v Praze závidět a postavila solidní základ pro moderní taneční školu, Na její činnost úspěšně navázali její nástupci Ludvík Kotzian a současný ředitel Zdeněk Kárný.

Její choreografické aktivity spočívaly především v realizaci  klasických choreografií jako  Chopinovy Sylfidy v originální koncepci Michaila Fokina, které uvedla v Praze, Brně i Ostravě anebo večer romantických choreografií pod názvem Paquita. Často se podílela jako spolupracovnice na inscenacích Jiřího Němečka. Z jejích samostatných choreografií jmenujme Adagio ze Serenády Es dur Josefa Suka a La Valse Maurice Ravela.

Umění Olgy Skálové se dostalo mnoha ocenění. V roce 1996 jí byla jako jedné z prvních udělena Cena Thálie za celoživotní umělecké mistrovství v oboru tanečního umění.

Popřejme Olze Skálové do dalších let hodně pevného zdraví a krásných chvil.

Autor je bývalým dlouholetým ředitelem Divadla J.K.Tyla v Plzni a Národního divadla v Brně

Foto archiv ND Praha 

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat