Žlutý objekt podobný létajícímu talíři přistál v zasněženém lese. Vesmírná Bohéma v Paříži

Pařížská opera Bastille po mimořádně úspěšné produkci Verdiho Dona Carlose s Jonasem Kaufmannem a Elīnou Garančou uvádí tento měsíc novou inscenaci Pucciniho Bohémy v titulní roli se Sonyou Yonchevou a Atallou Ayanem, v režii Clause Gutha a pod taktovkou Gustava Dudamela.
Giacomo Puccini: La bohème – Sonya Yoncheva (Mimi) – Opéra national de Paris 2017 (zdroj Opéra national de Paris / foto © Bernd Uhlig)

V devatenáctém století se stal bohémský způsob života extrémně populárním: libreto, vycházející z příběhu Henryho Mürgera, vykresluje bohémy jako mladé Pařížany, spisovatele, hudebníky, umělce plné kreativního ducha, chudé, ale bezstarostné, vysmívající se povinnostem a konvencím. Jsou to lidé nezávislí a svobodní, snílci, žijící z ruky do úst, teď a tady, nekladoucí si otázky, co bude zítra a co pozítří. Láska Rodolfa a Mimi je tak vyzdvižená do podoby jakéhosi mýtu. Mimi, oběť nevyléčitelné choroby, si mohla užít jenom jaro své lásky k Rodolfovi. Umírá. V Rodolfově srdci ale zůstává živá navždy. Vždyť láska nikdy nezanikne. To je Pucciniho Bohéma.

Opera, kterou Puccini komponoval mezi lety 1892 a 1895, měla premiéru v roce 1896 v Teatro Regio v Turíně pod řízením Artura Toscaniniho. Současná nová produkce v opeře Bastille vyvolala již při veřejné generálce bouřlivé reakce publika i hudebních kritiků a publicistů. Plakáty na tuto operu jsou po celé Paříži už několik týdnů.

Giacomo Puccini: La bohème – Opéra national de Paris 2017 – plakát k inscenaci (zdroj FB)

Vůbec jsem nechápal, co tohle vyobrazení představuje – jaká je souvislost mezi neznámým žlutým objektem podobným létajícímu talíři, který právě přistál v zasněženém lese, a Pucciniho operou. Se zvednutím opony jsem pochopil. Ocitli jsme se ve vesmíru. Mimo planetu Zemi. Rodolfo a jeho přátelé jsou kosmonauti. Scéna, kterou navrhnul švýcarský scénograf Étienne Pluss, je naprosto identická s estetikou filmu The Interstellar režiséra Christophera Nolana. Představa neztotožnitelná s Pucciniho Bohémou? Proč by ne.

Tato dramaturgicko-režijní koncepce působí zcela unikátně. Libreto bylo dodržené od slova do slova, poměrně hezky zapadajíc do „vesmírného“ kontextu. První a druhé dějství se odehrává ve vesmírné lodi. Rodolfo, kterého zpíval brazilský tenorista Atalla Ayan, a jeho bohémští přátelé, vynikající barytonisti Artur Ruciński (Marcello), Alessio Arduini (Schaunard) a basista Roberto Tagliavini (Colline) mají oblečený skafandr, zpívají o nedostatku tepla, jídla a kyslíku, což je v daném kontextu poměrně uvěřitelná představa. Mladý tenorista, který v Pařížské opeře s touto rolí debutuje, dokázal do své role vložit pěvecky i herecky celé své já, jeho hlas se ale zdál ve velkém sále opery Bastille v porovnání s ostatními pěvci poněkud málo znělý. Artur Ruciński coby Marcello oplýval zvučným hlasem bronzové barvy, kulatými výškami a výbornou dikcí, rovněž jeho kolegové Alessio Arduini a basista Roberto Tagliavini, kteří se na jevišti Pařížské opery objevují již pravidelně, si dokázali vtipně až groteskně vyhrát s textem, a přitom zůstali vokálně i technicky výborní.

Mezi vším vesmírným a dalekým se na jevišti objevuje ženská postava v červených šatech, která tak úplně nezapadá do našeho mezigalaktického prostoru. Bosá, pomalu kráčí vesmírnou lodí se svíčkou v ruce a prosí Rodolfa o zápalky. V titulní roli Mimi se představila fenomenální Sonya Yoncheva. Její kulatý, krásně barevný a znělý hlas, schopnost plně se vcítit do jevištní postavy a její světové renomé z ní dělají jednu z nejuznávanějších sopranistek současnosti. V postavě Musetty se představila mladá ruská sopranistka Aida Garifullina. Její Musetta byla přesvědčivá, témbr jejího hlasu barevný, precizní tónovou kontrolu a lesklé výšky ocenili diváci dlouhým potleskem na závěrečné děkovačce.

Nestává se každý večer, aby jeden ze současných nejlepších dirigentů své generace debutoval v Paříži: Gustavo Dudamel, který Pucciniho „bohémskou“ hudbu řídil již v milánské La Scale, dokázal i s orchestrem Pařížské národní opery pružně a efektivně propracovat všechny odstíny barev, napětí a nálad Pucciniho hudby, to vše jakoby s vrozeným smyslem pro divadelní estetiku a respektem pro jevištní integritu.

Režisérem nové pařížské inscenace Bohémy je německý divadelní a operní režisér Claus Guth. Jeho pojetí Pucciniho a přenesení příběhu z latinské čtvrti Paříže do vesmírného prostoru bylo publikem mezi jednotlivými dějstvími i při páteční premiéře jednoznačně vypískáno. Na závěrečné děkovačce však pískání a napůl vulgární hlášky nespokojenců nakonec přehlušily výkřiky bravo. Paříž tak právě uvádí režijně nejodvážnější, nejmodernější a nejkontroverznější inscenaci své sezony. Chudák Puccini? Ne! Inscenace navíc svým zpracováním možná bude atraktivnější pro širší publikum, mladé lidi i zvědavce. Věčný příběh lásky Rodolfa a Mimi zůstává nedotčený, ať jsme na zemi, nebo daleko ve vesmíru.

Hodnocení autora glosy: 90 %

 

Giacomo Puccini:
La boh
ème
Dirigent: Gustavo Dudamel
Režie: Claus Guth
Scéna: Étienne Pluss
Kostýmy: Eva Dessecker
Světelný design: Fabrice Kebour
Choreograf: Teresa Rotemberg
Dramaturg: Yvonne Gebauer
Sbormistr: José Luis Basso
Orchestre et Choeurs de l’Opéra national de Paris
Choeur d’enfants de l’Opéra national de Paris
Premiéra 1. prosince 2017 Opéra Bastille Paříž

Mimi – Sonya Yoncheva
Musetta – Aida Garifullina
Rodolfo – Atalla Ayan
Marcello – Artur Ruciński
Schaunard – Alessio Arduini
Colline – Roberto Tagliavini
Alcindoro – Marc Labonnette
Parpignol – Antonel Boldan
Sergente dei doganari – Florent Mbia
Un doganiere – Jian-Hong Zhao
Un venditore ambulante – Fernando Velasquez

www.operadeparis.fr

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na