Zpola (?) zapomenuté opery. Česká opera (8)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Libreto je vlastně Ibsenův text, ovšem notně prokrácený a upravený pro potřeby zhudebnění. Podle kritika se autoři obávali zdlouhavosti, ale dospěli k jinému extrému, přílišné strohosti, která drama ochudila o atmosféru. „V ději sice z původního textu neschází nic zásadního, ale zato z přesvědčivosti a plastičnosti slova.“ Libretista obětoval zbytečně mnoho (opera o čtyřech dějstvích trvala včetně přestávek dvě hodiny). Moorova spíše k lyričnosti tíhnoucí hudba je stále v rozporu s dramatickou složkou děje a lyrických míst nabízelo libreto málo. „Tím si vysvětlujeme, že skladatel, lačnící po jakékoli lyrické příležitosti, občas dokonce v dramatických momentech využívá každé citové hnutí, takže výraz je jemnější, než by situace vyžadovala. […] V Moorově díle imponuje vážnost a umělecká solidnost práce, je komponována jako hudební drama, […] nežene se za laciným efektem. Avšak vůči talentům nemáme být zdvořilí. Hjördis není jistá trefa na cíl, ale napřáhla se jí k hodu ruka, která, až bude zkušenější, může cíl zasáhnout.“

Jaromír Borecký byl příkřejší: „Kdybychom jeho schopnosti hudebního vynálezu posuzovati měli toliko dle Hjördis, zoufati bychom si musili nad chudobou a prázdnotou invence v díle tom zející. Naštěstí víme, že psal svou Hjördis roku 1899, tedy před Vijem, v kteréž fantastické gogolovštině jeví se nám jeho vynalézavost ve světle mnohem příznivějším. V Hjördis rozhlíží se teprve skladatel, jak asi skládání opery vypadá zblízka, v praxi. […] Odtud ten dojem, jehož nemohli jsme se po celý večer zhostiti, že slyšíme samá ‚obecná místa‘, fráze všelijak slepované ze žargonu hudební charakteristiky.“

Karel Moor byl krátce (1902/1903) kapelníkem České filharmonie, poté kapelníkem v Brně, působil v Dalmácii, v Bělehradě, během první světové války byl vězněn, poté vystřídal divadla v Ostravě, Plzni, Lublani a neklidná povaha ho stále hnala z místa na místo. Teprve ve dvacátých letech se usadil už trvale v Praze. Podobně přelétavý byl i jeho zájem o náměty, i když jakési tíhnutí ke světu běsů, strašidel a vůbec pohádek v sobě zřejmě nesl – jeho nejúspěšnějším dílem byla opereta Pan učitel v pekle, napsal také operety Vlkodlak, Sněhurka – dokonce operetu Výlet pana Broučka do Měsíce.

(pokračování)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat