Zpola (?) zapomenuté opery: jediná opera Huga Wolfa a mnoho debat kolem ní (2)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

V tomto kontextu nebude také náhoda, že 6. května 1937 mělo premiéru třetí nastudování Corregidora v Novém německém divadle, dirigentem byl Hans Georg Schick (podruhé byl Corregidor na této scéně inscenován roku 1918 v nastudování Heinricha Jalowetze). Jak lze vyčíst z recenze Ludwiga Speidela v Bohemii, hrálo se ve dvou dílech (první a druhý akt i třetí a čtvrtý akt byly staženy do jednoho) a problémy se simultánností dějů, s nimiž se potýkaly starší inscenace, bylo možno s pomocí modernější techniky překonat: „Pro proměny vykonala dobré služby točna. Kromě drobných škrtů, které se ničeho zásadního nedotýkají, je větším zásahem jen hudba k průvodu (v originále závěrečná hudba prvního jednání), která odpadla, a větší škrt, který zkracuje vyprávěné partie závěrečného obrazu, což je přímo nutnost. Tak můžeme dramaturgické úpravě díla vyslovit souhlas. Režisér Renato Mordo […] sled obrazů chytře promyslel a dokonce i orchestrální mezihry dokázal zařadit do scénického průběhu. Ani jistě oprávněná námitka, že ač si romantické kouzlo prvního obrazu druhé poloviny díla žádá volnou krajinu za měsíčního svitu, odehrává se v úzké uličce, nemůže pokazit radost z hravě živé a na kontrasty bohaté inscenace.“ Frasquitu zpívala americká sopranistka Risë Stevens, jejíž umělecké začátky jsou spojeny s Prahou, Lukase Josef Hagen, Corregidora Jaro Libal a Repelu Hans Paweletz.

Po válce bylo první scénou, která Corregidora uvedla, divadlo v Heidelbergu (1954). V sedmdesátých letech se opera objevila v Curychu a v Turíně, dodnes však se hraje jen výjimečně. Troufám si prohlásit znovu, že neprávem. Snahy nacpat Corregidora do korzetu tradiční komické opery, dokonce buffy, se od samého počátku s dílem míjely. Tak jako nejsou „komickou operou“ v pravém slova smyslu Mistři pěvci ani Verdiho Falstaff (ani například Jessika Josefa Bohuslava Foerstera), není jí ani Corregidor. Wolfovo označení je pouze „opera“ – a je to opera o přetvářce, o falešné morálce, o cti, hrdosti, o ženské statečnosti, o věrnosti. Taková je i její hudba, v níž pochopitelně nepřeslechneme wagnerovské tóny, ale také nás například překvapí „smetanovsky“ laděný pochod i „falstaffovský“ ansámbl, nádherné melodické klenby, skvostná instrumentace, která se ale u pěveckých partů drží zpátky a dovolí představitelům odstínit nuance, a která naplno rozkvétá v předehrách a mezihrách.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

[mc4wp_form id="339371"]
  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Mohlo by vás zajímat


0 0 votes
Ohodnoťte článek
1 Komentář
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments