Zpola (?) zapomenuté opery: Karl Goldmark

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Není náhoda, že Foerster zvolil pro svou první operu Debora drama Salomona Mosenthala a že vztah libretisty Mosenthala a skladatele Goldmarka viděl z jiného úhlu než kdysi kritikové Královny ze Sáby: „V Mosenthalovi našel skladatel básníka, který nejenže byl praktický divadelník, nýbrž také psycholog. Takového, který se dokázal přizpůsobit hudebníkovi, pro nějž pracoval. Proto máme v Královně ze Sáby před sebou celého Goldmarka. Kdo zná toto dílo, zná i ta ostatní, zná pozitivní i negativní stránky tohoto vynikajícího talentu. […] Goldmarkovi se předhazovalo leccos: ‚orientálně-židovský‘ charakter jeho hudby, záliba v uzavřených formách, snaha být efektní, vyumělkované city, napodobování Meyerbeera a Wagnera, místo aby se zdůrazňovalo a uznávalo, že byl jedním z hudebních umělců, jací jsou v německých zemích vzácní, že byl z těch, kdo chápou umění divadla, kdo kolem neotřesitelných požadavků jeviště nechodí nevšímavě jako ti, kteří by je nebyli schopni naplnit, že byl z těch, kdo ještě znali dramatická tajemství melodií zrozených z nitra a kdo chápali právě tak obtížně zdůvodnitelné zákony dynamiky dramatu.“

Životopisné osudy rodiny Goldmarkových obsahují ještě jeden zajímavý moment. Bratr Karla Goldmarka, právník a kantor Leo Goldmark (1843–1927), vycestoval do Spojených států a podílel se na založení New York Symphony Society. Syn Lea Goldmarka, a tedy synovec Karla Goldmarka, byl skladatel a klavírista Rubin Goldmark (1872–1936), který se hudebně vzdělával u svého strýce ve Vídni a v New Yorku byl jedním z žáků Antonína Dvořáka. Rubin Goldmark byl učitelem například Aarona Coplanda nebo George Gershwina a autorem symfonické básně Hiawatha na téma, které Dvořáka rovněž inspirovalo.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Mohlo by vás zajímat