Robert Schumann: Romantik každým coulem

Jakoby myšlenky a zvyklosti literárního romantizmu, které snad nejdůsledněji ze všech skladatelů přenesl do hudby, předurčovaly a utvářely jeho vlastní život. Právě dnes je tomu na den přesně rovných dvěstě let, co se 8.června 1810 v saském městečku Zwickau narodil Robert Schumann. Jeden z nejuznávanějších skladatelů 19. století.

Start do života pro něj začal slibně: Jeho rodiče byli vcelku zámožní, otec August Schumann byl plodným spisovatelem, překladatelem romantické literatury a také knihkupcem, a proto zájmy Roberta o hudbu a hlavně literaturu měly od jeho útlého věku doma plnou podporu. V rodinné knihovně se chlapec seznámil s mnoha pro jeho vrstevníky na hony vzdálenými autory. Jeho zvláštním oblíbencem se stal Heinrich Heine. Rány osudu se ale brzy začaly sypat jedna za druhou. Když bylo Robertovi jedenáct, jeho mladší sestra spáchala sebevraždu. Šokovaná matka jí chtěla následovat, což se jí ale nezdařilo. Zanedlouho však zemřel Robertův otec na srdeční infarkt. Nejspíš v těchto letech vznikl Schumannův až panický, celý život jej provázející strach z toho, že zešílí. Tady má bezpochyby také původ jeho zádumčivost a uzavřenost.

Na matčino přání Robert absolvuje gymnázium a přechází na univerzitu v Lipsku na studium práv. Tady se v roce 1828 stává žákem klavírního pedagoga Friedricha Wiecka a seznamuje se s jeho dcerou, devítiletou Clarou, která již byla vynikající klavíristkou. Hudba mladého muže postupně zcela pohlcuje, z univerzity se souhlasem matky odchází a věnuje se plně hře na klavír. Ne nadlouho. Co přesně způsobilo Schumannovy potíže s pravou rukou, o tom se dodnes spekuluje. Ať už to bylo nerozumné nošení dřevěné dlahy kvůli zlepšení prstokladu nebo následek nakonec vyléčené syfilidy, Schumann se nakonec ambice být klavírním virtuosem vzdává a upíná se ke komponování.

Po dvouleté známosti se Clara a Robert chtějí vzít. Otec dívky však z ní toužil mít slavnou umělkyni a byl přesvědčený, že její sňatek by slibně nastartovanou kariéru pokazil. Sňatku proto všemožně bránil, tak tvrdohlavě, že ke svatbě mohlo dojít teprve až po deseti letech, když se Schumannovi podařilo získat soudní povolení ke sňatku. Robert pak žil s Clarou až do smrti, i když jí byl nejednou nevěrný. Známý je třeba jeho vztah s modelkou Harriet Robertsnovou, za jednou ze svých milenek dojížděl i do Aše. Všech sedm dětí Roberta a Clary následovalo otce a věnovalo se hudbě, nejedno z nich ovšem mělo také problémy psychické.

Zpátky ale k samotnému Schumannovi. Jeho přecitlivělost a pocuchané nervy špatně snášely nejrůznější zvuky a tak záhy donutily Claru, aby výrazně omezila cvičení na klavír a přestala veřejně vystupovat. Rodině se tak výrazně ztenčily příjmy, což Schumannově postupující duševní chorobě nepřidalo. Trpí těžkými depresemi a halucinacemi, a tak na nakonec na radu lékařů mění bydliště. V Drážďanech poznává Richarda Wagnera. Brzy se ale rodina stěhuje znovu, do Düsseldorfu, kde Schumann působil jako kapelník. Finanční těžkosti se ale stupňují, v roce 1851 rodině úřady zabavují majetek. Psychické problémy nemocného muže se dál stupňují, aby počátkem roku 1854 skočil ve snaze se zabít do vln Rýna. Umírá o dva roky později, 19.července 1856 v léčebně pro duševně nemocné v Endenichu u Bonnu. Hlavní diagnóza z dnešního pohledu: Maniodepresivní psychóza.

Schumannovo dílo je velice rozsáhlé, čítá především bezmála dvě stovky písní a velké množství klavírních skladeb, čtyři rozsáhlé symfonie, sbory i operu. Jde o jedno z nejčistších spojení hudby a poezie, přinášející nové formy výrazu i nové technické prostředky. Analýzy přitom dokazují, že Robert Schuman psal nejvíc v době svých těžkých depresí.