Barocco & Carmina Burana. Ostravský balet uvádí v jednom večeru Bacha a Orffa

Před dnešní premiérou přinášíme rozhovory s choreografy Jackem Przybyłowiczem a Youri Vàmosem, a také s jedním ze sólistů Orffovy kantáty, barytonistou Filipem Bandžakem . 
Choreograf Jacek Przybyłowicz – Barocco (Hommage à J. S. Bach)
Do premiéry zbývá už jen několik hodin, jak jste spokojen s přípravami?

Jsem velice spokojen s tím, jak tanečníci pracují. A to je pro mne velmi důležité, protože tanečníci jsou hlavními osobnostmi ve struktuře choreografie a na nich záleží, jaký bude výsledek choreografie. Choreografie Barocco bez lidské interpretace je pouze pohybová kompozice. Pouze tanečníci můžou dát lidský dotyk (lidský emocionální faktor), který je základní esencí této inscenace.

Ostravská verze bude zcela jiná než Barocco pro jiné soubory. Máme jiné interprety. Rozhodl jsem se pracovat s nejmladšími tanečníky v souboru, protože inscenace je o prvním potkání, o první lásce, přátelství nebo o prvním vztahu mezi lidmi, které obvykle vznikají v době mladosti, dospělosti.

Jaká je vaše cesta od původní hudby k výsledné choreografii?

Hudba je pro mě vždy inspirující. V tomto čase využívám hudby Johanna Sebastiana Bacha. Ale když přijíždím do nových míst, hledám nové hudební inspirace. Ostrava mi asociuje hudbu Jaromíra Nohavici, který je velmi populární v Polsku. Vždy když přijíždím do České republiky, je to pro mě nejlepší příležitost poslouchat jeho hudbu. Je to krásné objevování…. Polský překlad jeho alb Tak mě tu máš a Minulost, mi umožnil pochopit, jak texty jsou moudré, mohly by být uměleckou inspirací, nekonečně taneční.

Co vás na tanci přitahuje?

Setkávání s lidmi. Hledám nové lidi, nové umělecké osobnosti. Protože věřím, že jsme především lidmi a až potom tanečníky, a proto je pro mě tak důležité, potkávat se s lidmi.

Kdybych dostal příležitost pracovat se souborem Národního divadla moravskoslezského znovu, určitě bych si vybral zcela jiné taneční osobnosti a tím pádem i choreografie by byla jiná, závislá na uměleckých osobnostech – a to mě nejvíc inspiruje.

Máte mnoho zkušeností z různých divadel. Pokud je srovnáte s fungováním Národního divadla moravskoslezského, v čem vidíte jeho výhody a nevýhody?

Můžu porovnat práci v České republice z několika míst (Praha, Brno a Ostrava) a jiných zemích. V Ostravě se nám podařilo již od počátku studia nalézt velmi dobrý pozitivní tvůrčí proces. Tanečníci v Ostravě plně akceptovali styl mé práce, koncentrovali se na detaily, které tvoří můj choreografický styl. Bez těchto detailů by toto představení nemohlo na scéně fungovat. A tak jsme neztráceli čas. (smích)

Znám hodně souborů na světě, kde chybí smysl pro detail i kreativní atmosféra. Proto jsem rád, že Lenka vybudovala takový soubor, se kterým bylo možné realizovat takovou inscenaci, jako je Barocco; – pevný styl práce a disciplína tvůrčího choreografického procesu, to je prostředí, ve kterém taková inscenace může jedině vzniknout.

Můžete nám prozradit své nebližší plány na rok 2015?

Po svém návratu z České republiky se potkám ve Varšavě s ředitelem Finského národního baletu. Dostal jsem nabídku vytvořit pro tento soubor kreaci. V průběhu roku 2015 budu například pracovat na různých místech: Polsko, Čína, Albánie. V březnu se vrátím do Ostravy, budu připravovat novou kreaci pro baletní Mezinárodní gala (27. března 2015).
***

Youri Vàmos  – Carmina Burana
Do premiéry zbývá už jen několik hodin, jak jste spokojen s přípravami?

O premiéře se dopředu nikdy nemluví! Přál bych si, abychom si všichni navzájem rozuměli. V hloubi duše všichni očekáváme dobrý výsledek.

Každá zkouška se souborem byla pro mne radostí – tanečníci jsou disciplinovaní a ochotní přijmout umělecké detaily. Mají překvapivě dobrou technickou úroveň a neomezenou fyzickou energii.

Jaká je vaše cesta od původní hudby k výsledné choreografii?

Vždy se snažím odkrýt tajemství, které se za hudbou skrývá. Výzvou pro mě bylo zejména propojení vizuální a zvukové stránky.

Co vás na tanci přitahuje?

Dobrá hudba mě vždy inspiruje a nutí k pohybu. Pokud dokážu předat tento pocit publiku, pak jsem choreograf!

Máte mnoho zkušeností z různých divadel. Pokud je srovnáte s fungováním Národního divadla moravskoslezského, v čem vidíte jeho výhody a nevýhody?

Jak jsem již řekl, moje zkušenost z tohoto divadla je pouze pozitivní – a to se týká i vstřícné spolupráce pana dirigenta Marka Prášila, zpěváků, orchestru i organizačního týmu.

Můžete nám prozradit své nebližší plány na rok 2015?

Nerad se zmiňuji o svých budoucích plánech, dokud nejsou aktuální. Jsem pověrčivý!
***

Filip Bandžak – Carmina Burana (barytonové sólo)
Počátkem roku 2015 se nabízí otázka: Jaký bude rok 2015 pro Filipa Bandžaka? Prozradíte některé své plány?

Rok 2015 je dle mých plánů, kromě stávajících inscenací, velmi bohatý na debuty a premiéry, z nichž v této divadelní sezoně je v mých plánech také světová premiéra scénického provedení balady Johanna Rudolfa Zumsteega, o které se donedávna myslelo, že se její notový zápis navždy ztratil. Partitura však byla nalezena v jedné soukromé sbírce a její premiéra by měla být uvedena na jaře tohoto roku v Petrohradu. V této sezoně na mne kromě koncertních vystoupení také čekají titulní role v nových inscenacích Evžena Oněgina Petra Iljiče Čajkovského a Lazebníka sevillského Gioacchina Rossiniho. Tou první premiérou letošního roku je má účast ve scénickém uvedení kantáty Carla Orffa Carmina Burana v Národním divadle moravskoslezském.

Kdy jste se poprvé seznámil s hudbou Carla Orffa a jaký jste si k ní vytvořil vztah?

S hudbou Carla Orffa jsem se poprvé blíže setkal ještě jako člen Kühnova dětského sboru během zájezdu sboru v Singapuru, kdy jsme byli na několik dní všichni ubytováni v rodinách našich Singapurských vrstevníků. Tatínek mého tehdejšího hostitele Davida, povoláním obchodník se zdravotnickými materiály, byl velkým milovníkem opery a vlastnil obrovskou sbírku gramofonových desek s nahrávkami Marii Callas, Maria Lanzy a jeho oblíbeného barytonisty Dietricha Fischera-Dieskau. Každý večer, když se vrátil z práce, s námi poslouchal ve své pracovně desky s jeho oblíbenými nahrávkami. Vzpomínám si, že jedna z jeho nejoblíbenějších byla právě deska s nahrávkou Carmina Burana s Dietrichem Fischerem-Dieskau v hlavní barytonové roli. Tehdy jsem ještě ani netušil, že právě s touto kantátou ve stejné roli budu o mnoho let později vystupovat poprvé pod vedením maestra Bruna Casoni se znamenitým sborem Teatro La Scala na operním festivalu Bély Bártóka v Maďarském Miškolci.

V Národním divadle moravskoslezském dnes večer vystoupíte poprvé. Jak jste se na tuto spolupráci těšil?

Na tuto spolupráci se velice těším zejména proto, že má účast v tomto představení je zároveň mým debutem na scéně Národního divadla moravskoslezského a také proto, že se mi zalíbila myšlenka uvedení kantáty v baletním provedení. Věřím, že právě vystoupení výtečného baletního souboru Národního divadla moravskoslezského v choreografii Youriho Vàmose ve spojení se silnou hudbou Carla Orffa v podání sboru Národního divadla moravskoslezského a mými kolegy a kolegyněmi v sólových partech pod vedením pana dirigenta Marka Prášila, bude pro diváky nevšedním a velmi silným zážitkem.
*** 

Vizitky:
Choreograf Jacek Przybyłowicz je absolventem Státní baletní školy a Hudební akademie a konzervatoře Fryderyka Chopina ve Varšavě – obor pedagogika baletu. V letech 1987 – 1991 byl tanečníkem Teatru Wielkiego ve Varšavě. Již tehdy se prosadil jako choreograf, připravil Negocjacje (Vyjednávání) na hudbu Alessandra Marcella. Kompozice byla oceněna první cenou za choreografii a cenou za interpretaci na druhého ročníku Choreografické soutěže v rámci celého Polska, která se odehrála v Lodži. Negocjacje (Vyjednávání) byly rovněž prezentovány na scéně Teatru Wielkiego ve Varšavě během konání 6. ročníku Varšavských dnů baletu.

V roce 1991 vycestoval z Polska. Vystupoval tehdy se soubory v Německu a Izraeli. Mnoho let byl svázán s jedním z nejlepších souborů moderního tance Kibbutz Contemporary Dance Company (Izrael), se kterým spolupracovali rovněž choreografové jako Mats Ek, Ohad Naharin, Jiří Kylián, Emanuel Gat a Rami Be´er. V letech 1994 – 2001 vystupoval s Kibbutz Contemporary Dance Company na těch nejprestižnějších festivalech moderního tance, navštívil díky tomu více než padesát zemí po celém světě – mimo jiné USA, Kanadu, Brazílii, Argentinu, Chile, Mexiko, Singapur, Tchaj-wan, Japonsko. Mnohokrát vystupoval v Evropě, také v Polsku na pozvání Lodžských baletních setkání.

V roce 1997 vystupoval s Batscheva Dance Company v inscenaci Kyr s choreografií Ohada Naharina v rámci Yair Shapiro Dance Price. V průběhu všech let strávených pracovně v zahraničí prohluboval svůj zájem o choreografii, mimo jiné prostřednictvím titulů Verlorenheit a Orient Express vytvořených v rámci Dance Extentions 2002 v Limassolu na Kypru. V té době spolupracoval s Lambros Lambrou Dance Company, podílel se na choreografickém projektu tohoto souboru v Evropě.

V roce 2002 se vrátil do Polska, aby vytvořil Naszyjnik gołębicy (Náhrdelník holubice, 2003) v Polském tanečním divadle v režii Ewy Wycichowské. O rok později na pozvání Biennale de la Danse v Lyonu vytvořil Barocco (2004). Pro Polské taneční divadlo přichystal také Jesień – Nuembir (2008).

V posledních letech vytvořil tři baletní inscenace pro Národní operu ve Varšavě: Kilka krótkich sekwencji (Pár krátkých sekvencí/aktů), jehož videoprojekci zrealizovala Katarzyna Kozyra, Alpha Kryonie Xe (2010) a třetí Symfonii Pieśń o nocy (Píseň o noci; k příležitosti večera Szymanowski i taniec v Národní opeře ve Varšavě, 2006). Roku 2010 se na galavečeru tance uspořádaném v Římě organizací UNESCO prezentoval svým dílem Sono nero. V roce 2012 vytvořil pro Polský národní balet v režii Krzysztofa Pastora 6 skrzydeł aniołów (6 křídel andělů).

Se soubory Polského divadla tance a Baletu Národní opery představil své choreografie na velkém počtu zahraničních tanečních festivalů, mimo jiné například na Bolzanodanza v Itálii, Rencontres Choreographique de Cartage v Tunisu, Moscow Dance Festival v Rusku, Drugije tancy na Ukrajině, European Dance Festival na Kypru, Kassel Tanz Festival v Německu.

Je spoluautorem populárně-naučného cyklu Teren Tańca – Reinterpretacje, organizovaného společně s Univerzitou Adama Mickiewicze v Poznani. Od roku 2010 je kurátorem a uměleckým šéfem Poznańskiej Wiosny Baletowej (Poznaňské baletní jaro), která se odehrává v Teatrze Wielkim. V sezonách 2009/2010 až 2013/2014 byl zástupce ředitele baletu Teatru Wielkiego v Poznani.

Třikrát získal stipendium polského ministra pro kulturu a národní dědictví.
***

Youri Vàmos se narodil v Budapešti, kde také vystudoval klasický tanec na Státní baletní škole. Po jeho prvním angažmá sólisty v Maďarské státní opeře mu bylo nabídnuto místo prvního sólisty v Bayerische Staatsoper München. Od té doby téměř celou svoji profesionální kariéru působil v německy mluvících zemích Evropy. Po ukončení sólové taneční kariéry působil jako umělecký šéf baletu v Dortmundu, Bonnu a Basileji. Od sezony 1996/1997 je uměleckým ředitelem baletu Deutsche Oper am Rhein v Düsseldorfu. Během své umělecké kariéry představil Youri Vàmos vlastni pojetí klasické baletní literatury, jako například Labutího jezera, Louskáčka, Snu noci svatojanské a Šípkové Růženky. Kromě toho Vàmos vytvořil nové dějové balety, například Lucidor podle stejnojmenné novely Huga von Hofmannsthala (Alexandr Glazunov), Julien Sorel podle Stendhalova románu Červený a černý (Edgar Elgar), Shannon Rose (Jean Sibelius) a Carmina Burana Carla Orffa. Vedle Romea a Julie (Sergej Prokofjev) a Případu Othello (Leoš Janáček) vytvořil Vàmos v sezoně 2000/2001 celovečerní balet Cinderella (Popelka) s hudbou Sergeje Prokofjeva. Na jaře roku 2002 byla v jeho choreografii uvedena premiéra Le sacre du printemps (Svěcení jara) Igora Stravinského. Na podzim roku 2002 inscenoval West Side Story Leonarda Bernsteina.

Youri Vàmos je považován za jednoho z několika předních evropských choreografů, kteří jsou zárukou „přežití“ klasických celovečerních baletů. Jeho práce je rozpoznatelná vynalézavostí a důvtipem stejně jako pozoruhodným smyslem pro drama a vysokou muzikálností. Takzvané klasické balety jej přitahují ne z důvodu dramatického obsahu, ale daleko více díky geniální hudbě. Jeho přesvědčení o smysluplnosti uvádění tradičních námětů je také výsledkem úspěšného působení v Deutsche Oper am Rhein. Největší soubor v Nordrhein-Westfalens (Severní Porýní – Vestfálsko), který po několik let nese choreografický rukopis Vàmose, ukazuje své kvality v úspěšných hostováních a pravidelně vyprodanými večery na scénách v Düsseldorfu a Duisburgu. Knižní edice s názvem Historie tance dvacátého století v jednom svazku označila Youriho Vàmose za nejlepšího choreografického vypravěče současnosti. Od roku 2001 je Youri Vàmos čestným profesorem Taneční akademie v Budapešti. V roce 2007 mu byla udělena Cena za zásluhy spolkové země Nordrhein-Westfalens.
***

Filip Bandžak (1983) se narodil se v Pardubicích. Svoji pěveckou kariéru zahájil v Kühnově dětském sboru (Prague Philharmonic Childern´s Choir) pod vedením profesora Jiřího Chvály. Po vítězství sboru na mezinárodní soutěži European Grand Prix v roce 1998 ve španělské Tolose odešel ze sborové scény. Svoji sólovou dráhu zahájil již v roce 1993, kdy vystupoval v Česku, Německu a v Polsku v hlavní roli dětské opery Hanse Krásy Brundibár. Svůj první „malý úspěch na velké scéně“ dosáhl již ve svých jedenácti letech na scéně pražského Národního divadla v roli Pážete v opeře Giuseppe Verdiho Rigoletto, debutoval ve Státní Opeře v Praze v roli malíře Marcella v opeře La bohème Giacoma Pucciniho. Po absolvování studia – oborů psychologie a hudební kultura na Západočeské univerzitě v Plzni, opery na Hudební fakultě Ruské akademie múzických umění v Moskvě (GITIS) ve třídě profesorky Rozetty Němčinské, pod vedením sólisty Velkého divadla v Moskvě, národního umělce Ruské sovětské federativní socialistické republiky, barytonisty Jurije Věděnějeva a národní umělkyně Ruské sovětské federativní socialistické republiky, profesorky Světlany Varguzovové.

Po návratu do České republiky vystupoval v koncertních sálech a divadlech mnoha měst České republiky, například v pražském Národním divadle, v pražském Obecním domě a v Rudolfinu, v Libereckém divadle F. X. Šaldy, v Plzeňském divadle J. K. Tyla, a dále na Slovensku, v Rakousku, Itálii, Polsku, Maďarsku, Německu, Řecku, Francii, Belgii, Španělsku, Holandsku, Slovinsku, Estonsku, Rusku, na Ukrajině, v Kazachstánu, Malajsii, Singapuru, Číně a v Kanadě. Od ukončení studia úzce spolupracuje ve Vídni s legendárním ruským basistou, národním umělcem Sovětského svazu, Kammersänger, profesorem Jevgenijem Nestěrenkem.

Filip Bandžak velmi úspěšně reprezentuje Českou republiku v zahraničí, na mezinárodních festivalech, na prestižních mezinárodních pěveckých soutěžích. Již v květnu 2006 se poprvé stal laureátem Mezinárodní soutěže Mikuláše Schneidera-Trnavského na Slovensku, v listopadu téhož roku získal první cenu na Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech. O necelé dva roky později, v říjnu 2008, se stal laureátem největší a nejprestižnější soutěže v Asii – Čínské mezinárodní pěvecké soutěže (CIVC) v Ningbu, kde současně získal Gran Prix za nejlepší interpretaci čínské árie v čínském jazyce. V březnu 2009 se v řeckých Aténách stal laureátem i jedné z nejprestižnějších světových soutěží – třicátého pátého ročníku soutěže Marie Callas 2009 Gran Prix, která se konala pod záštitou Ministerstva kultury Řecka a UNESCO.

V červnu 2010 se v ruském Pljosu stal laureátem První mezinárodní soutěže F. I. Šaljapina. Od roku 2008 opakovaně vystupuje na Mezinárodním hudebním festivalu Bártok v Maďarském Miškolci. V srpnu 2010 s velkým úspěchem vystoupil jako jediný Evropan na největším Mezinárodním asijském hudebním festivalu v čínském Harbinu. V prosinci téhož roku úspěšně jako první interpret ve festivalové historii s velkým úspěchem představil českou pěveckou tvorbu na největším evropském varhanním festivalu v Ruské Samaře. V prosinci 2012 se zúčastnil velkého turné se sólisty z Velkého divadla v Moskvě po Sibiřských městech pořádaných k sedmdesátému výročí Muslima Magomaeva. V listopadu 2013v pražském Rudolfinu bylo Filipu Bandžakovi slavnostně předáno nejvyšší ocenění Evropské unie umění v oblasti operního zpěvu – Zlatá Europea.

(Zdroj: NDM Ostrava)
***

Johann Sebastian Bach, Carl Orff:
Barocco & Carmina Burana
Choreografie: Jacek Przybyłowicz, Youri Vámos
Hudební nastudování: Marek Prášil
Dirigent: Marek Prášil / Adam Sedlický
Scéna: Jacek Przybylowicz, Youri Vámos
Kostýmy: Jacek Przybylowicz, Youri Vámos, Roman Šolc
Světelný design: Klaus Günter Gärditz
Sbormistr: Jurij Galatenko
Balet NDM Ostrava
Orchestr a sbor NDM Ostrava
Premiéra 15. ledna 2015 Divadlo Jiřího Myrona Ostrava

Barocco
Markéta Kubínová (violoncello)

Carmina Burana
Soprán – Agnieszka Bochenek-Osiecka / Veronika Holbová
Tenor – Jan Mikušek / Jan Rychtář
Baryton – Filip Bandžak / Jiří Miroslav Procházka
Klavír – Michal Bárta / Jiří Janík / Alexandr Starý
Bicí – Václav Fildán / Martin Hrček / Petr Podraza / Jiří Smrčka / František Škrla / Pavel Švec / Jan Wysoglad
Virgin – Chiara Lo Piparo / Brígida Pereira Neves
Mladý muž – Veaceslav Burlac / Koki Nishioka / Filip Staněk
Ego – Macbeth Konstantin Kaněra / Peter Ondrka
Hypocrite – Giordano Bozza / Po-Ju Lin
Buillies – Jan Krejčíř / Rei Masatomi / Koki Nishioka / Vladimír Vašků
Žena – Olga Borisová-Pračiková / Petra Kováčová

www.ndm.cz

Foto NDM Ostrava / Martin Popelář, Tamara Černá