Z Pražského jara jsem minulý týden navštívila dva koncerty: večer PKF s americkým houslistou Robertem McDuffiem a závěrečný recitál z varhanní řady Pražského jara, který uvedla Drahomíra Matznerová u sv. Václava na Smíchově.

Pražská komorní filharmonie v Rudolfinu 27. května představila zajímavý program: Vivaldiho Čtvero ročních dob postavila do kontrapozice k novému houslovému koncertu minimalisty Phillipa Glasse s názvem The American Four Seasons. Skladba sestávající z Prologu a tří Songů se hraje bez přerušení, jednotlivé songy přitom spojují houslová sóla na způsob kadence. Příznačné pro postmoderního skladatele je, že nikdo z charakteru hudby nepozná, o jaké roční období se jedná. Nepoznal to ani sám interpret McDuffie při první zkoušce, což prý skladatele velmi pobavilo. Partitura zachovává přibližné barokní obsazení, pouze cembalo nahradil syntezátor. Celkově se jedná o velmi příjemnou, nenáročnou, líbivou hudbu, nijak originální nebo výraznou. Melodie zde není vedoucím prvkem, nesnaží se něco vyjádřit, někam směřovat, spíše tak nějak úhledně doplňuje harmonické „podhoubí“, aby sólista měl co hrát. Koncert nemá ani příliš virtuózní ambice. Celé to trochu připomíná americký popcorn, hodně barev, lákavých příchutí a uvnitř jen vzduch.

Částečně je to i slabým výrazem interpreta, který je zajímavý hlavně tím, že Glasse s tímto nápadem oslovil a nyní má dva roky exkluzivitu na provádění jeho koncertu. Hrál také slavnostní premiéru s Toronto Symphony Orchestra (2009), doprovázenou světelnou a pohybovou show.
McDuffie v Praze působil spíše rozpačitě, hrál sice na vzácné guarnerky z roku 1735, ale s intonačními výkyvy a jeho virtuozita také nebyla jednoznačná. Nicméně ctitelé Phillipa Glasse u nás mohli být spokojeni, že slyšeli toto nové dílo začerstva a v podobě posvěcené autorem.

Poslední z pěti varhanních recitálů Pražského jara (nikdy předtím jsem si nevšimla, jak velkou pozornost tomuto nástroji festival věnuje) patřil Drahomíře Matznerové a velkým romatickým varhanám u Sv. Václava na náměstí 14. října. Koncert 29.května se konal k uctění památky jejího manžela Michala Matznera, známého hudebního manažera festivalů na Hradě a v Českém Krumlově, jehož tragická smrt loni šokovala kulturní veřejnost. I když bylo nádherné a slunné nedělní odpoledne, kostel se zcela zaplnil, i na přístavky došlo. V dnešní době pro kostely situace nevídaná!

Drahomíra Matznerová je zkušená interpretka, je titulární varhanicí v kostele Panny Marie Vítězné (u Pražského Jezulátka), kde hrála i pro papeže Benedikta XVI. při jeho návštěvě Prahy, působí též v Novoměstské radnici, nicméně zasloužila by si více podobných příležitostí, jako byl tento recitál na festivalu. Ukázala totiž velkou odvahu a virtuozitu v mimořádně náročném recitálu, který trval bez přestávky a bez potlesků (!) půldruhé hodiny. Po složité Toccatě a fuze B. A. Wiedermanna v pozdně romantickém stylu hrála úpravu Lisztovy klavírní skladby Consolation č.4 a dlouhou náročnou Fantasii na chorál Hallelujah!… Maxe Regera. Poté přišla hudba jejího srdce – francouzští autoři, k nimž se hodí právě romantický nástroj u sv. Václava: Jehan Alain (Ballade en phrygien), Maurice Duruflé (divoká Toccata ze Suity, op. 5, běžící ve zběsilém tempu bez zastavení ) a Alexandre Guilmant, jemuž věnovala dvě skladby. Pastorale A dur a Symfonii č. 1 d moll. V jiné verzi se totiž symfonie hraje s orchestrem. Je to monumentální romanticky košatá a líbezná hudba, občas tanečně vylehčená. Drahomíra Matznerová uměla správnou volbou temp a celkovým velikým vkladem udržet maximální pozornost publika. Díky přenosu na promítací plátno jsme mohli hráčku vidět, a bylo velmi hezké pozorovat, jak špička dámského střevíčku dokáže na pedálu varhan pouhým dotykem rozpoutat decibelové peklo.
Robert McDuffie – housle, Pražská komorní filharmonie
Pražská komorní filharmonie
Robert McDuffie (housle, dirigent)
Pražské jaro 2011
27.května 2011 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
Philip Glass: Koncert pro housle a orchestr č. 2 „The American Seasons“ – česká premiéra
Antonio Vivaldi: Čtvero ročních období
***
Den pražských varhan – Drahomíra Matznerová
Drahomíra Matznerová (varhany)
Pražské jaro 2011
29.května 2011 Kostel sv. Václava Praha
program:
B. A. Wiedermann, Ferenc Liszt, Max Reger, Jehan Alain, Maurice Duruflé, Alexandre Guilmant
Foto Pražské jaro
Související články
- Zblízka: S PKF až do jihokorejského Soulu
- Ze zákulisí: Netrebko, Schrott a Kaufmann
- Elixír lásky zabral jen napůl
- Pavel Simacek: Pani Drapelova (bohuzel!) presne pojmenovala nedostatky,, ktere se ve zpevu Edity Gruberove projevily....
- Milan Červeň: Dobrý večer, k délce Straussovi Elektry uváděné v Brně. To, že má nahrávka Carla Böhma pod 100 minut a...
- Gregor Samsa: omlouvám se, ale takové povrchní hodnocení sukova zrání bych na tomto webu nečekal… příště,...
- Ares: U paní Drápelové je problém, že vše řeší analyticky vpořádku, ale bez citu, empatie, jen studená kritika. Za...
- mlady posluchac: No já se taky musím přidat k předchozím dvěma komentářům ohledně Sukova Zrání. Jenom jsem chtěl...
- hanka: jamka: samozřejmě že na divadle je to něco jiného. Proč by nemohla zpívat koncertně cokoli, co zvládá? Máte...
- hanka: Paní Havlíková zjevně byla na jiném koncertě paní Gruberové než paní Drápelová, aspoň podle toho, co jsem se...
- landau: Nedá mi to a přeci jenom sem musím napsat svůj první komentář, ačkoliv jsem na zde probíraném koncertu nebyl....
- jamka: Samozrejme , že je pani Drápelová vedle, ale nech si to so svojou kritikou hodne užíva… Nezbadať, že to...
- erwin: Souhlasím s konstatací okolností koncertu. S čím ovšem nesouhlasím je Vaše hodnocení Sukova Zrání. Bohužel je...
Edita Gruberová znovu na Pražském jaru
Loučení legendy s legendou Edita Gruberová se v sobotu ještě jednou vrátila na Pražské jaro....
VíceJiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?
Wagnerovský kongres 17.– 20.5.2012 v Praze








