Není divu, že titulní part Belliniho Normy je považován z těch sopránových za jeden z nejobtížnějších. Italská primadona Giuditta Pasta (1797-1865), pro kterou Normu Vincenzo Bellini (1801-1835) napsal během sedmiměsíčního pobytu na její venkovské usedlosti, disponovala obrovským hlasovým rozsahem, od a až po d3. Navíc její technika byla popisována jako navýsost suverénní, poklony jí obdivovatelé skládali i za dramatický talent a barevnou plasticitu jejího zpěvu. Slavná „Casta diva“ z Normy ale byla i pro Pastu nakonec natolik krkolomná, že Bellini musel tuto přetěžkou árii na její přání upravit.

Hned první, římské nastudování Normy o Vánocích roku 1831 mělo obrovský ohlas, který okamžitě odsunul do zapomnění jiné zhudebnění stejné předlohy, Soumetovy tragédie Norma, a to z pera Belliniho krajana Giovanniho Pacciniho (1796-1807). Příběh, zpracovaný libretistou Felicem Romanim, je postavený na milostném trojúhelníku druidské velekněžky a věštkyně Normy, kněžky Adalgisy a římského prokonsula Polliona, a je rámovaný římskou okupací Galie za vlády Césara. Na rozdíl od Belliniho předchozí Náměsíčné je partitura Normy daleko propracovanější a citovější, do značné míry oproštěná od vnějších efektů, po interpretech požadující to pravé belcanto, tedy nejen onen „krásný zpěv“, ale i perfektní techniku, bezchybné frázování a v neposlední řadě i dramatický prožitek a výrazové odstínění.
Naplnit to všechno je věru úkol nesnadný, a proto právě úloha Normy patří k těm rolím, pro něž se jen těžko hledají ideální představitelky. Slavná Maria Callas coby Norma se navíc stala pro mnohé své následovnice nedostižným vzorem. A právě na interpretce titulní Belliniho hrdinky hlavně doplatilo nastudování Normy v italské Boloni, zaznamenané v dubnu 2008. Hlas italské sopranistky Danielly Dessi (1960) vykazuje především ve výškách a při pomalejších tempech poměrně značné opotřebování, trpí nadměrným rozkmitem tónu a často nezní příliš libozvučně. Zkrátka a dobře: Do toho pravého belcanta má hodně daleko.
Napravit tento podstatný „kaz na kráse“ boloňské Normy pochopitelně zbylí sólisté nemohli, jakkoli byli výteční. Italský tenorista Fabio Armiliato (1956, životní a proto také častý jevištní partner Dessi) si stále drží skvělou formu. Jeho nádherně opřené, jisté, lahodně znějící výšky a vůbec perfektní technika si pořád zaslouží nemalý obdiv. Je jen otázkou, jak v reálu vyznívá dynamické odstínění jeho pojetí Polliona – v poměrně silném a ne zcela ideálním nazvučení kinosálu to objektivně hodnotit lze jen ztěží. Také Adalgisa americké, i u nás dobře známé mezzosopranistky Kate Aldrich (1973) je hodna hluboké poklony, a to především pro vzácnou vyrovnanost všech rejstříků, ale i sametovou plnost tónů.
Vinzenzo Bellini:
Norma
Dirigent: Evelino Pidò
Režisér: Federico Tiezzi
Scéna: Pierpaolo Bisleri
Kostýmy: Giovanna Buzzi
Orchestra e Coro dell’Opera di Bologna
Teatro Comunale di Bologna duben 2008
Projekt Opera in Cinema – Palace Cinemas 9.11.2010
Norma – Daniela Dessì
Pollione – Fabio Armiliato
Adalgisa – Kate Aldrich
Oroveso – Rafal Siwek
Clotilde – Marie Luce Erard
Flavio – Antonello Ceron
Související články
- Operní panorama Heleny Havlíkové (7)
- Belliniho Norma, pařížský triumf Petera Mussbacha
- Norma operního gurmána: Caballé versus Gruberová
Komentáře: 5
Napsat komentář
Pro přidání komentáře musíte být přihlášeni:Před prvním přidáním svého komentáře se musíte zaregistrovat:
- J. Charypar: Útěk novinářských posluchačů už před skladbou je prostě ostuda. Pochybuji, že většina z nich projevila...
- mlady posluchac: Já bych sílu médií, které spoluutváří obecné povědomí rozhodně nepodceňoval. Před Mahlerem, který si...
- vittorio: Pana Přibyla jsme slyšeli v Daliborovi živě několikrát,byl úžasný takový spinto tenor se dnes tady živě už...
- Martin Kovar: „vážná hudba, balet a opera jsou žánry označované za snobské, menšinové“ Klasická hudba...
- erwin: Jen pro přesnost, neboť se obávám jisté dezinterpretace mnou zmíněného – Moji barbaři nebyli míněni...
- Viktor: A to jsem ještě zapomněl na tu diskutovanou sekeru. Škoda, že se Rocc nenechal inspirovat jedním ze slavných...
- Viktor: Tohle já beru. Problém je v tom, že když někdo prohlásí něco, co neodpovídá skutečnosti, výsledek je sice...
- Boris Klepal: Mně skutečně nevadí, že si někdo myslí něco jiného, ale měl by argumentovat a ne překrucovat fakta, pro...
- Tom: Je zvláštní, jak hodně funguje u prostého čtení textu projekce vlastního očekávání a vkládání významů, které v...
- Tom: Víte co, já myslím, že p. Klepal to nenapsal zle, prostě že by to stálo za podrobnější rozbor, možná trochu...
Kauza FOK: Otevřený dopis primátorovi Svobodovi
Otevřený dopis panu Bohuslavu Svobodovi, primátorovi hlavního města Prahy Vážený pane primátore, s obavami...
VíceEdita Gruberová znovu na Pražském jaru
Jiří Bělohlávek převzal Řád britského impéria
Ke změnám na Ministerstvu kultury
Přijde nová neřízená střela?








Bylo. Vzpomínám na to skvělé s E. Gruberovou. Tohle je zatrachtilý insecanční oříšek a snad jsem ještě neviděl zdařilé scénické provedení, které by po inscenační stránce obstálo. Dessi je za svým zenitem a žije již jen z podstaty. Režie je typicky italská, nekoncepční… Ale za vidění (hlavně však za slyšení) Norma stojí vždy. Jde přec o čistou a technicky náročnou operu – vrchol belcanta.
Tentokrát mi přišel v Praze zvuk velmi přehlušený.
K videoukázce: Armiliato v árii vynechal vysoké C:-)
Jistě, zcela dokonalé provedení to nebylo. Na druhou stranu, kdy má člověk šanci tuto operu vidět? Národní divadlo odehrálo za posledních 75 let 8 představení a poslední inscenace z roku 2007 byla kritikou důsledně odsouzena (i když co jedna kritika pochválila, jiná strhala). Osobně jsem rád, že jsem měl možnost záznam shlédnout a slyšet/vidět vynikající Kate Aldrich, a duet Mira o Norma byl rovněž skvělý. A točit se na vláčku? Ten vtip se někomu může líbit, jinému ne, ale sotva ho lze považovat za důkaz režisérovy neschopnosti. Ovšem nalákán tímto představením jako předkrmem, Editu Gruberovou si v dubnu v Mnichově asi ujít nenechám, byť náklady budou řádově vyšší. MB
to fandorin: Jo máte pravdu, vynechal :-) Gruberová si zase při jednom z koncertních provedení ve Vídni "přidala další křížek" :-)