Operní panorama Heleny Havlíkové (64)

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Týden od 27. února do 4. března 2012 

 – Nadšené přijetí Stravinského morality v Ostravě
 – Královská koruna jako (zlatá) klec
 – Inspirace na dny příští
***

Nadšené přijetí Stravinského morality v Ostravě

Ostravské Národní divadlo moravskoslezské uvedením Stravinského opery Život prostopášníka opět suverénně potvrdilo svou pozici na špici našich divadel – jak dramaturgicky, tak vlastním provedením. Premiéře se po zásluze dostalo nadšeného přijetí.Světoběžník Igor Fjodorovič Stravinskij (1882-1971) je bezesporu jednou z předních osobností hudby dvacátého století jako skladatel, ale také dirigent a klavírista. Uznání a slávu (i skandály) mu vynesly především balety (Pták Ohnivák, Petruška nebo Svěcení jara), ovšem i jeho vokálně-dramatická díla, zejména opera – oratorium Oedipus Rex (1927) a právě Život prostopášníka patří k těm, která se vracejí do běžného repertoáru.

Život prostopášníka vznikl za skladatelova pobytu v USA, kam jako Rus s francouzským pasem utekl před nacisty; premiéru měl v Benátkách v roce 1951 pod taktovkou skladatele. Tato opera je dílem zralého sedmdesátníka, který prošel stylovou mnohotvárností (podobně jako jeho generační souputník Bohuslav Martinů), když vystřídal příklon k ruské lidové hudbě, pozdní romantismus, expresionismus, jazz, neoklasicismus, ale i schönbergovský serialismus včetně dodekafonie. Proti Wagnerovu principu nekonečné melodie a hudebního divadla jako vrcholného propojení všech umění, Stravinskij uplatňoval především rytmickou složku, racionální odstup s ironií a  vybroušeným intelektuálním vtipem. V Životu prostopášníka se vrátil k ukotvení v neoklasicismu s uzavřenými čísly a hojným využíváním nejen klasických, ale zejména barokních forem a žánrů. 

Ostravské nastudování Života prostopášníka je teprve čtvrté u nás (po pražském Národním divadle v roce 1972 – tehdy v Tylově divadle s Ivo Žídkem v titulní roli, Plzni v roce 1982 a Brně – 1989). Podobně jako v Cardillacovi se ostravské dramaturgii daří propojit uvedení zásadních oper 20. století s událostmi, kdy se právě Ostrava stala místem, které Hindemith i Stravinskij osobně navštívili a kde s velkým úspěchem koncertovali.

V originále má Stravinského opera název The Rake’s Progress, což se u nás překládalo jako Cesta rozmařilce nebo Úděl slabocha. Dnes vžitý český název Život prostopášníka možná až příliš odkazuje na Mozartova Dona Giovanniho. Jakkoli je z kompoziční techniky této opery zřejmé, že Mozart je pro Stravinského jedním z hudebních inspiračních zdrojů, námět, libreto i celkové vyznění díla jsou odlišné. Stravinského zaujal cyklus rytin anglického malíře Williama Hogartha (1697-1764), jehož kresby satiricky karikují nešvary (nejen) Anglie (nejen) první poloviny osmnáctého století. Zatímco Mozart pojal Giovanniho jako energického svobodomyslného muže, který se vzpírá pravidlům společnosti i řádu světa, Stravinskij v této operní moralitě pranýřuje zhoubnou lenost a poživačnost slabocha, který se stává snadnou kořistí vypočítavých manipulátorů. Lenost ostatně zmiňuje už Bible jako jeden z hlavních hříchů.Stravinského morální poselství se ostravskému opernímu souboru podařilo tlumočit moderním, sdělným a sugestivním hudebním i divadelním jazykem. Inscenace měla oporu v hudebním nastudování Jakuba Kleckera, pod jehož vedením především rytmicky obtížná rafinovaná partitura vyzněla přesvědčivě s finesami a pointami kombinace starých skladebných postupů a hudby dvacátého století, s kontrasty křehké průzračnosti i zvukové hýřivosti. Bylo zřejmé, že orchestr „vytrénovaný“ Giordanovou Fedorou, Janáčkovou Věcí Makropulos a především Hindemithovým Cardillacem díky takovým úkolům roste.

Pod vedením Jiřího Nekvasila, režiséra nastudování a ředitele ostravského divadla, se sešel sehraný inscenační tým: výstižnou, výraznou, funkční a přitom jednoduchou scénu připravil zkušený scénograf Daniel Dvořák; krásné propracované dobové rokokové kostýmy navrhla Marta Roszkopfová a svůj podíl na skvělém výsledku má i choreograf Igor Vejsada. Nedílnou součástí je pak vyrovnané a typově výstižné obsazení včetně sboru pod vedením Jurije Galatenka výborného nejen pěvecky, ale i herecky.

V projasněné idylce zmenšené makety domečku, stromků a nádobí, „naservírované“ na dlouhém stole před oponou s růžovými květy spolu rozpustile laškují naivní mladík Tom s odlehčeným spieltenorem Jorgeho Garzy se svou snoubenkou, dobrosrdečnou Anne, pro jejíž koloraturní part má sopranistka Nicola Proksch pohyblivý lehký svítivý soprán. Realisticky uvažující Annin otec s plným basem Jana Martiníka však Toma nabádá, aby před svatbou získal seriózní práci a postavení. Do této selanky vpadne Nick Shadow, štíhlý dlouhán mefistofelsky uhrančivého barytonu Ulfa Paulsena – coby služebník pekel vytuší možnost snadno získat Tomovu duši. Namluví Tomovi, že v Londýně získal pohádkové dědictví a bude mu sloužit. Tom si s Anne odpřísáhne věrnost, Nick strhne květinou oponu a před oběma muži se otevře svět „velkého“ Londýna, tj. scéna otevřená do hloubky jeviště, které vzadu uzavírají obrovská zrcadlová vrata. Vzápětí se zaplní hemžením nevěstek a jejich klientů a udivený Tom, omámen tímto rejem skončí polonahý v rudé lenošce v náručí atraktivní Matky Husy v podání Václavy Krejčí Houskové s temně podmanivým altem.

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Hodnocení

Vaše hodnocení - Stravinskij: Život prostopášníka (NDM Ostrava)

[Total: 38    Average: 4/5]

Vaše hodnocení - Britten: Gloriana (ND Praha)

[Total: 63    Average: 4.5/5]

Související články


Reakcí (2) “Operní panorama Heleny Havlíkové (64)

Napsat komentář