Ptali jste se: Robert Jindra

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Dirigent Robert Jindra odpovídá na dotazy čtenářů Opery Plus


Když jste v červnu 2014 oznámil svůj odchod z pozice hudebního ředitele Opery Národního divadla, zdůvodňoval jste to dlouhodobými neshodami s uměleckým ředitelem Opery Národního divadla a Státní opery Petrem Kofroněm, zejména pokud jde o výběr inscenačních týmů, způsob přípravy dramaturgického plánu, a obecně ve vztahu k celkové vizi budoucího uměleckého směřování Opery Národního divadla a Státní opery. Mohl byste z tohoto pohledu okomentovat dramaturgický plán Opery Národního divadla na příští rok? Je mezi zvolenými tituly nějaký, který ve vás vyvolává silný otazník, případně vám nějaký konkrétní titul v tomto plánu chybí? Rovněž by mě zajímalo, zda zpětně tohoto vašeho rozhodnutí nelitujete, a to především vzhledem k následnému ukončení vašeho angažmá v ostravském Národním divadle moravskoslezském. (Jan Bezděkovský)

Vážený pane Bezděkovský, neshody s uměleckým ředitelem byly jedním z mnoha důvodů mého rozhodnutí. Domnívám se, že mediálně byl tento důvod trochu „zdémonizován“. S Petrem Kofroněm se čas od času potkáme v divadle, slušně se pozdravíme, prohodíme i pár slov. Koneckonců obsazování rolí, inscenačních týmů a tak dále je pouhou třešničkou na dortu v celkovém provozu divadla. Momentálně mají bohužel v Opeře Národního divadla zásadní vliv na obsazování dokonce i lidé, kteří k tomu nemají náležité vzdělání a neměli by k tomu ze svého postavení mít ani mandát. Jasná hierarchie a kompetence jednotlivých členů vedení, pravidla pro fungování provozu, plánování zkoušek a představení souboru Opery ve vztahu k ostatním souborům a tak dále, to považuji za zcela klíčové a zásadní pro správný chod souboru. A to byl podle mého mínění ten největší kámen úrazu. Jedním z několika alarmujících skutečností byl dramaturgický plán na rok 2015/2016, který mi byl zaslán jako závazný – respektive dán „na vědomí“, podepsaný šéfdramaturgem a nejvyšším vedením Opery. Pokud jsem měl nést zodpovědnost či spoluzodpovědnost za hudební stránku operního souboru, považoval jsem za nepřijatelné, aby mi byl tímto způsobem plán pouze zaslán na vědomí bez předchozího důkladného jednání. Domnívám se, že dramaturgie takové instituce by měla mít dlouhodobý výhled s jasným nasměrováním a vizí. Každý z titulů vybraný pro následující sezonu je jistě zajímavý a na jeviště Národního divadla bezesporu patří. Jde jen o to, v jakém kontextu, v jaké vzdálenosti a v jakém vyvážení mezi Národním divadlem a Státní operou by se na repertoáru měly objevit. Pamatuji si z repertoárových porad, že Opera Národního divadla má určitý počet hracích dnů a ty musí umět něčím naplnit. Bylo mnoho prázdných okének, do kterých zkrátka nebylo co nasadit, pokud bychom nechtěli stále dokola nasazovat Rusalku, Prodanou nevěstu, Jakobína či Čerta a Káču. Zkrátka momentálně chybí Národnímu divadlu repertoár, což je ale dlouhodobější záležitost. Trend velkolepých operních projektů patřící spíše do divadel blokového nebo staggionového systému zásadně naráží na provozní možnosti repertoárového typu divadla, jakým Národní divadlo zatím stále ještě je. Osobně jsem přesvědčen, že repertoárový systém je již přežitek a pro současné operní divadlo je velkou brzdou, ovšem v tuto chvíli Národní divadlo v takovém systému funguje. Bylo a je několik opravdu povedených inscenací, které by se jistě mohly hrát i nadále, ovšem zkrátka není možné je včlenit do provozu divadla s ohledem na ostatní soubory. Každopádně se domnívám, že do Národního divadla patří především český nebo chcete-li slovanský repertoár, ovšem rozumně vyvážený i repertoárem světovým. Miluji českou operu, a proto bych byl velice rád, kdybych na jevišti Národního divadla viděl Dvořákova Dimitrije, kterého jsem zamýšlel jako volné pokračování Borise Godunova, Dvořákovu Armidu, dlouhá léta chybí inscenace Smetanova Dalibora nebo nová inscenace Libuše, geniální Fibichova Šárka nebo Hedy, Foersterova Eva, Jeremiášovi Bratři Karamazovi, novou kvalitní (!) inscenační podobu by si zasloužily Řecké pašije Bohuslava Martinů. Je ovšem smutnou pravdou, že česká opera u nás není tak dobře divácky navštěvována, jak by si zasloužila, a je nutné s tím stále bojovat. Ze světového repertoáru je toho mnoho. Dlouhá léta se v Praze neobjevila inscenace Beethovenova Fidelia, Straussovy Ariadny na Naxu, Čajkovského Pikové dámy, nevidím důvod, proč v Národním divadle nehrát například Verdiho opery, jako je Stiffelio, Massenetova Werthera nebo Herodias, „dětský“ titul typu Orffova Měsíce nebo Chytračky i jiná díla dvacátého století. Je toho zkrátka velmi mnoho a je to pochopitelně také věc názoru a dramaturgického směřování.Zdravím vás z Českých Budějovic. Sbírám autogramy dirigentů a ráda bych měla i váš podpis. Můžete mi prosím sdělit, kam si mohu o něj napsat? Do Budějovic se asi nechystáte… Mnoho úspěchů vám přeje Zdenka Lexová. A protože mi bude letos osmdesát tři let, byla bych moc ráda, kdybyste se mi mohl ozvat brzy.

Milá paní Zdenko, velice rád vám zašlu podpis. Stačí, když mi dáte přes redakci Opera Plus kontakt, na který bych vám ho mohl zaslat. Přiznám se, že České Budějovice jsem navštívil pouze jednou v životě, pokud tedy nepočítám průjezd při cestách na salcburský festival. Snad to časem napravím.

Dobrý den, hledáte si po odchodu z Ostravy a Prahy nějaký jiný soubor, kterému byste mohl šéfovat? Zpětně hodnoceno, jak souběh obou funkcí vidíte? Prostá logika věci mně říká, že v našich poměrech se obojí pořádně dělat nedalo, ale třeba se mýlím… Jaká práce vás čeká v příští sezoně? Srdečně vás pozdravuji. (Pavel Š., Praha)

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4
  5. 5

Související články


Reakcí (12) “Ptali jste se: Robert Jindra

  1. Zaujal mě odlišný názor pánů Jindry a šéfdramaturga ND Hučína pokud jde o uvádění Smetanova Dalibora. Ve svém únorovém rozhovoru se pan Hučín vyjádřil, že ho tato opera moc k uvedení neláká. Mě je spíš bližší názor pana Jindry, že nám Dalibor v Národním opravdu chybí. S panem Jindrou se též plně ztotožňuju v jeho názoru, že z hlediska dlouhodobější dramaturgické koncepce by dávalo smysl navázat na Borise Godunova Dvořákovým Dimitrijem (v operní historii se asi stěží najde podobný případ takové dějové návaznosti u dvou odlišných autorů). Bylo by zajímavé vědět názor vedení ND, zda o něčem takovémto aspoň přemýšlí. Dvořák v opeře to určitě není jen Rusalka a Jakobín (případně Čert a Káča)….

  2. Moc pěkný a fundovaný rozhovor. Ale chci říci, že i v NDM Ostrava chyběl bohatší repertoár, který kdysi toto divadlo mělo. Cardillac, Život prostopášníka i Ohnivý anděl se velmi vydařili. Jen ta návštěvnost byla slabší, ale se to zase nehrálo moc dlouho. Ohnivý anděl se ještě hraje. A na tyto opery je dobře si zajít aspoň 2x. jednak kvůli alternaci a pak si z titulku hodně čtete a podruhé už jen posloucháte a sledujete dění na jevišti.
    Také se přimlouvám za to, aby orchestr nepřekrýval zpěváky. Např. ve Wertherovi Duet Charlotty s Wertherem ( paní J. Sýkorová a p. Harison) nebyli vůbec slyšet. To samé v Ohnivém andělu před pausou Ruprecht s Agripou,(p. Paulsen-Kulko). A to jsou vpředu jeviště. Jinak vynikající hudební nastudování oper Lohengrina, Cardillaca a právě Ohnivého anděla.Přeji p. Jindrovi mnoho úspěchů

  3. Ještě komentář k návštěvnosti. To, že zde vždy bude rozdíl mezi návštěvností operních hitů typu Carmen/Traviatta apod. a oper typu Pád Arkuna, to je prostě fakt. Ale vůbec nevidím důvod, proč především v případě ND (financované do značné míry ze státního rozpočtu)stavět program primárně na návštěvnosti. To mi připadá, jako když se Česká televize občas snaží konkurovat komerčním televizím…. A nebo pokud bych použit příměr z dopravy, které se jinak profesně věnuji, pokud bychom systém veřejné dopravy stavěli na srovnávání zájmu cestujících o spoj Praha – Ostrava s linkami regionální železnice. Tak jako mají z hlediska dopravní obslužnosti smysl jak Pendolina, tak i osobáky, tak má smysl uvádět nejen operní hity, ale i skoro zapomenuté české opery (kéž by někdy opravdu došlo třeba na ty zmiňované Jeremiášovi Bratry Karamazovi nebo cokoliv od Ostrčila či Nováka)nebo opery 20 století (podobně jako p. Jindra bych uvítal uvedení „lahůdek“ typu Kryštof Kolumbus od Milhauda). A to bez ohledu na to, jaká bude jejich návštěvnost. Jedině systematické uvádění takovýchto oper, může podle mě ve vnímání širší operní veřejnosti něco změnit. Ze strany vedení českých operních domů (teď myslím hlavně na ND) to ale chce odvahu a ne rozhodovat způsobem jako při stažení Pádu Arkuna jen po 7 představeních.

  4. Ono uvést 1 operu 20. století a pak třeba 1 operu od Pucciniho, 1 od Verdiho třeba Maškarní ples, 1 od Rossiniho,to beru. Ale uvádět 3 neznámá díla je trochu pro oblast riskantní. Ono poloprázdné hlediště není nic příjemného ani pro umělce, ani pro magistrát. Mluvím o oblastním divadle. Ještě, že je divadlo vícesouborové a vyprodaná muzikálová představení,pár vyprodaných činoher, dokážou navýšit procenta návštěvností i tržby.

  5. A Tannhäuser se zítra (28.4.) hraje ve Státní opeře zřejmě také naposledy, protože v repertoáru na sezónu 2015/16 už uveden není a také nejsou uvedena žádná další plánovaná představení… Takže opět (a asi na dlouho) žádný Wagner v repertoáru ND/SOP… Hlavně že budeme mít i nadále dvě Traviaty, dvě Carmen či dvě Rusalky… opravdu „luxus“!

    1. U Tannhäusera nebyla v programu uvedena derniéra, pouze to tedy asi na příští rok uloží tzv. k „ledu“ a snad to zas uvedou další rok. Druhá věc, že tohle rozhodnutí fakt nechápu. Zrovna Tannhäuser, coby jedna z rannějších Wagnerových oper, ještě není zdaleka tak „zatížena“ tím, co mnohým lidem u nás na Wagnerovi vadí. Je to úžasně silná romantická hudba.

      1. Také to nechápu… Bohužel ta inscenace je režijně dost nudná a nenápaditá, ale zase neurazí. Nicméně to představení 28.4. mělo podle mne hudebně a pěvecky slušnou úroveň, především Daniel Frank v titulní roli byl výborný a líbilo se mi to celkově o něco víc než před rokem při II. premiéře, kdy zpíval John Treleaven…

  6. Chci touto cestou pozdravit pana dirigenta a poděkovat za skvělý rozhovor – respektive odpovědi, pod každou z nich se mohu podepsat.K romě toho,že je mimořádný dirigent, je taky fajn člověk a to se vidí málokdy.Velmi si vážím jeho přístupu a na spolupráci s ním nikdy nezapomenu. Jenom se obávám, že nám pan dirigent v českých luzích a hájích dlouho nevydrží, protože jak známo „doma není nikdo prorokem“ a je-li výjimečný, tak už vůbec ne. . .Srdečně zdraví magda málková

Napsat komentář