V Ostravě má premiéru Čertova stěna

Rozhovor s dirigentem nové inscenace a hudebním ředitelem ostravské opery Robertem Jindrou před dnešní premiérou 

Jaké místo podle vás Čertova stěna má v celém kontextu Smetanovy operní tvorby? A co soudíte o důvodech jejího nepříliš častého uvádění?

Čertova stěna bezesporu patří k nejpozoruhodnějším ze Smetanových operních děl. Je však také po dramaturgické a textové stránce velmi komplikovaná, i těžko uchopitelná tak, aby promlouvala k současnému publiku. Myslím, že najít inscenační klíč je obrovskou výzvou. Již při svém prvním uvedení tohoto díla sám skladatel vyjadřoval nespokojenost s inscenační podobou světové premiéry. V tom patrně tkví i menší frekventovanost v nasazování do dramaturgických plánů. Podle mého názoru je však toto dílo vrcholem Smetanovy operní tvorby, a to zejména po stránce hudební. Jde o zcela propracované hudební drama po vzoru Richarda Wagnera. Smetana zde však dokázal najít svůj osobitý hudební i výrazový styl. Velmi zřetelná jsou hudební odstínění lidového folkloru, citové vzrušenosti a rozervanosti, divoké ďábelskosti, ale i komiky. Možná právě i proto je mnohdy hudba této opery označována za nepřehlednou a nesourodou. Já právě v tomto ohledu považuji partituru Čertovy stěny za výjimečnou a originální. Navíc především ve třetím jednání pracuje s novými a u Smetany dosud neslýchanými harmonickými postupy. Také pěvecká linka je ve větší míře soustředěna na text a jeho deklamaci.

Ostravské nastudování chystáte podle původní partitury, bez některých retuší, které se v minulosti tu a tam objevovaly, a bez škrtů?

Společně s režisérem Jiřím Nekvasilem a dramaturgem Danielem Jägerem jsme se rozhodli pro nekrácenou verzi tohoto Smetanova operního epilogu. Hrajeme tedy celé dílo – bez škrtů. Bylo by hříchem do něj zasahovat.Máte nějakou pro vás vzorovou nahrávku? Nastudování? Ideální pěvecké představitele z dřívějška?

Nejsem si jist, jestli bych nějakou nahrávku považoval za vzorovou. Rád si při nastudování hledám svou vlastní interpretaci, samozřejmě však s povědomím interpretační tradice. Velice si cením nahrávky Zdeňka Chalabaly, především díky fenomenálnímu Rarachovi v podání Ladislava Mráze. Živě si také vybavuji inscenaci v pražském Národním divadle v režii Ladislava Štrose a v hudebním nastudování Zdeňka Košlera, ve které vystupovalo mnoho předních, dnes již také legendárních českých pěvců. Jako zajímavou a inspirativní jsem považoval inscenaci Davida Poutneyho.

Co hlavně chcete ve vašem hudebním nastudování akcentovat?

Ve svém hudebním pojetí jsem chtěl poukázat především na novátorské hudební postupy, které Smetana v této opeře využívá a na dramatičnost v kontrastu s hudební komikou. V zásadě jsem neměl v úmyslu partituru nijak „učesat“, spíše vyzdvihnout rozervanost a kontrasty jednotlivých situací.

Jak náročná inscenace Čertovy stěny pro ostravský soubor je a jakou životnost u ní předpokládáte?

Ostravský soubor je podle mého soudu ve velmi dobré umělecké kondici. Jen za poslední tři roky se úspěšně popral s tak náročnými tituly, jako jsou Hindemithův Cardillac, Stravinského Život prostopášníka, Janáčkova Věc Makropulos, Dvořákova Armida nebo Wagnerův Lohengrin. U všech těchto projektů se i přes počáteční obavy podařilo nejen představení úspěšně zrealizovat, ale také přesvědčit diváky, že méně frekventované či náročné dílo může být divácky atraktivní. Pevně doufám, že Čertova stěna bude dalším uměleckým přínosem, zvlášť díky zajímavému pěveckému obsazení, a rozšíří tak nabídku českého operního repertoáru na ostravském jevišti v rámci Roku české hudby 2014. Jako velký propagátor české hudby a opery především jsem pochopitelně velmi rád, že se uvádění těchto titulů stalo v Ostravě samozřejmostí.

Klíč k výběru ostravského obsazení? Je výsledkem velkého kompromisu mezi přáním a reálnými možnostmi?

Při obsazování v našich podmínkách balancujeme mezi ideálem a reálnými možnostmi. Vytvořili jsme si okruh umělců, se kterými pravidelně spolupracujeme, a snažíme se vždy přivést i nové tváře. Při obsazování Čertovy stěny jsme přikročili k výběru pěvců, kteří mají s českou operou nemalé zkušenosti. Někteří právě s tímto repertoárem sklízejí úspěchy i na velkých zahraničních podiích. Zásadním je však také respektovat zvláštnost, která se v tomto díle objevuje v souvislosti s postavou Raracha a Beneše. „Na potkání nejsme k rozeznání“ zpívají dva basisté na počátku prvního jednání. To způsobuje nemalé vrásky při sestavování obsazení. 🙂 Kdo zná například našeho kmenového sólistu Martina Gurbal’a, ten si jistě hned uvědomí, že najít pěvce jeho tělesné výšky není snadné, obzvlášť když jde o tak náročný pěvecký part. Museli jsme brát tedy ohled i na toto hledisko. Podařilo se nám jako jeho protějšek získat německého pěvce Ulfa Paulsena, jehož repertoár je především zaměřen na wagnerovsko-straussovský obor. Možná i proto, že Smetana byl wagnerovým hudebně-dramatickým myšlením zásadně ovlivněn, ho tato role zaujala a pro ostravskou operu ji nastudoval. Není to však jeho první setkání s českou operou, diváci ho mohli slyšet česky zpívat již při reprízách naší inscenace Dvořákovy Armidy, která byla vysílána v rámci přenosů EBU. Stejně tak druhá dvojice Peter Mikuláš a Zdeněk Plech byla vybírána cíleně. Doufejme, že se nám v těchto dvojicích vždy podaří zkoordinovat obsazení jednotlivých repríz. 🙂Řadu diváků určitě bude zajímat i to, jak se „poperete“ se zapeklitými požadavky na scénické ztvárnění ostravské Čertovy stěny. Nejste za toto sice přímo „zodpovědný“, ale odpověď určitě znáte…

To je skutečně otázka mířená spíše na režiséra a scénografa inscenace. Já bych diváky nechal překvapit a neprozrazoval bych, jak to s tou naší stěnou dopadne. 🙂 Ale máte pravdu. Má první otázka na inscenační tým byla: Už máte nápad, jak spadne stěna? 🙂

Jste současně i hudebním ředitelem Opery Národního divadla v Praze, proto se závěrem nemohu vyhnout otázce, jak to vidíte se zastoupením Smetany v pražském operním repertoáru? Pouhé tři tituly na programu v Roce české hudby – to není příliš dobré skóre. Je alespoň výhled příznivější?

Tato otázka by spíše měla směřovat k uměleckému šéfovi Petru Kofroňovi. Mým úkolem je v Národním divadle především umělecky pracovat se souborem, se svým týmem zabezpečit provoz a chod opery Národního divadla a dbát o uměleckou úroveň premiér a repríz včetně jejich obsazení. Přicházíme samozřejmě i s návrhy dramaturgického plánu, který je však v rukách uměleckého ředitele. Za sebe vám mohu slíbit, že za českou operu budu vždy do krve bojovat!

Děkuji za rozhovor.

Vizitka:
Robert Jindra (1977) absolvoval Pražskou konzervatoř v oborech klasický zpěv (1999) a dirigování (2003). V roce 2001 nastudoval světovou premiéru oper soudobého skladatele Vladimíra Wimmera Rytíř a smrt a Jelizaweta Bam na scéně Státní opery Praha. Od téhož roku působí v pražském Národním divadle, kde nastudoval například světovou premiéru opery Tomáše Hanzlíka Lacriame Alexandri Magni (Slzy Alexandra Velikého), Smetanovy Dvě vdovy a Mozartovu operu Così fan tutte. V Národním divadle dále dirigoval řadu děl českého i světového operního repertoáru (Smetana – Tajemství, Janáček – Káťa Kabanová, Mozart – Don Giovanni a Figarova svatba, Bizet – Carmen, Verdi – Falstaff a další).

V letech 2006–2009 působil v Deutsche Oper am Rhein (Düsseldorf/Duisburg), kde se podílel na přípravě inscenací Wagnerova Prstenu Nibelungova, Straussovy Elektry, Dvořákovy Rusalky a Janáčkových oper Její pastorkyňa, Káťa Kabanová, Věc Makropulos, Příhody lišky Bystroušky a Z mrtvého domu. Počátkem roku 2010 úspěšně hostoval v Norské královské opeře v Oslu (Strauss – Ariadna na Naxu).

V březnu téhož roku se stal hudebním ředitelem opery Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, kde dosud hudebně nastudoval například Massenetova Werthera, Janáčkovu Její pastorkyni, Věc Makropulos a Káťu Kabanovou; Verdiho Falstaffa a La traviatu, Hindemithova Cardillaca, Pucciniho Bohému, Dvořákovu Armidu, Catalaniho La Wally, Wagnerova Lohengrina nebo Smetanovu Čertovu stěnu. S ostravským operním souborem připravil rovněž mozartovský Galakoncert Adama Plachetky, Galakoncert Evy Urbanové, mimořádný koncert Verdi Gala, Galakoncert Olgy Romanko a Gustava Porty nebo reprezentativní koncert k Roku české hudby 2014 s názvem České operní gala. V únoru 2012 hostoval ve Státním divadle v Košicích, kde nastudoval Janáčkovu operu Její pastorkyňa. Robert Jindra pravidelně spolupracuje například s orchestrem Praga sinfonietta, komorním orchestrem Virtuosi Pragenses, Pražskou komorní filharmonií, Českým národním symfonickým orchestrem, Plzeňskou filharmonií (Smetana, Fibich), Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK (Suk, Fauré, Jolivet – sólista Dag Jensen) nebo se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu (Galakoncert Olgy Peretyatko a Štefana Kocána). V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Janáčkův máj 2012 dirigoval Galakoncert Feruccia Furlanetta (s orchestrem opery Národního divadla moravskoslezského), o rok později ve spolupráci s festivalem a Janáčkovou filharmonií Ostrava připravil mimořádný koncert Wagner gala (se sólisty Maidou Hundeling a Tomaszem Koniecznym). V rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražské jaro 2014 byl dirigentem Galakoncertu Adama Plachetky (s Filharmonií Bohuslava Martinů Zlín). V srpnu 2013 byl jmenován hudebním ředitelem Opery pražského Národního divadla, kde následně hudebně nastudoval novou inscenaci Janáčkových Příhod lišky Bystroušky, obnovené premiéry Janáčkovy Její pastorkyně a Smetanovy Libuše a mimořádné koncerty Mozartovy narozeniny (se sólisty Janou Kurucovou a Adamem Plachetkou) a České operní gala.
(Zdroj: www.ndm.cz)

Bedřich Smetana:
Čertova stěna
Hudební nastudování: Robert Jindra
Dirigent: Robert Jindra / Marek Prášil
Režie: Jiří Nekvasil
Scéna: David Bazika
Kostýmy: Marta Roszkopfová
Pohybová spolupráce: Igor Vejsada
Sbormistr: Jurij Galatenko
Dramaturg: Daniel Jäger
Orchestr a sbor Národního divadla moravskoslezského Ostrava
Premiéra 12. června 2014 Národní divadlo moravskoslezské Ostrava

Vok Vítkovic – Martin Bárta / Ivan Kusnjer
Záviš – Michaela Kapustová / Kateřina Jalovcová
Jarek– Luciano Mastro / Aleš Briscein
Hedvika – Dana Burešová / Eva Dřízgová-Jirušová
Michálek – Jan Vacík / Václav Morys
Katuška – Lucie Kašpárková / Petra Perla Nôtová / Marianna Pillárová
Beneš – Martin Gurbaľ / Zdeněk Plech
Rarach – Peter Mikuláš / Ulf Paulsen

www.ndm.cz

Foto Martin Popelář, Ivan Korč