Zdařilé finále českokrumlovského festivalu s Orffem

  1. 1
  2. 2

Mezinárodní hudební festival v Českém Krumlově završil letošní jubilejní dvacátý pátý ročník koncertem v sobotu 6. srpna v Pivovarské zahradě. V Orffově kantátě Carmina Burana vystoupil v roli rezidenčního tělesa festivalu Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze s dirigentem Petrem Vronským, Kühnovým smíšeným sborem (sbormistr Marek Vorlíček), Kühovým dětským sborem (sbormistr Jiří Chvála). Sólisty večera byli zahraniční pěvci Roger Isaacs, Audun Iversen a Natalia Roman.

Carl Orff: Carmina Burana - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Carl Orff: Carmina Burana – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Orffova scénická kantáta Carmina Burana z roku 1937 se stala široce sdělným dílem, nacházejícím u publika silnou odezvu. To je velmi pozitivní zjištění v souvislosti s dobou jejího vzniku. Hudební jazyk po zlomovém období druhé vídeňské školy se značně intelektualizoval, zkomplikoval a způsobil si tím odklon části dosavadního obecenstva od artificiální hudby, kterýžto stav nás pronásleduje vlastně dodnes. Ale přece jen s malou výjimkou u těch skladatelů, kteří v tomto složitém a rozmanitém vývoji hudby dvacátého století zcela nepohrdli melodickou a rytmickou invencí, dokázali ji představit v novém, ale přesvědčivém moderním hávu. Tito autoři si své publikum našli a nacházejí. Carl Orff k nim náleží, byť je u nás obecněji více znám hudebně pedagogickému světu se svou slavnou metodou hudebně výchovného Schulwerku.

Carl Orff, vrstevník významného Paula Hindemitha, jehož obdivoval, dospěl k vlastnímu, originálnímu a jen těžko napodobitelnému slohu, který je dokonale vyjádřen právě v kantátovém díle Carmina Burana. Hudební jazyk středověké hudby, či přesněji řečeno, jak ho vidíme z pohledu dvacátého století, mu byl pevnou základnou. Záměrná jednoduchost celé hudební faktury, harmonicky průhledná diatonika melodické linky, tolik příbuzná staroněmecké lidové písni, typické rytmické ostinato, tvořící de facto dominantu hudební architektury, to vše dává jeho dílu ve výrazu strhující sílu.

Carl Orff spolu s Paulem Hindemithem představují v německé hudbě křídlo, které zůstalo zcela nezávislé na zmíněné vídeňské dodekafonii. Skladatel nás navíc přesvědčuje řemeslnou virtuozitou, muzikantskou invencí a silným dramatickým cítěním. Carmina Burana je i u nás neobyčejně frekventovanou skladbou z odkazu hudby dvacátého století. Její popularitě jistě prospělo zařazení do jednoho z ateliérů mezinárodního festivalu Europa Cantat, který se koná každoročně v jiné zemi, u nás měl obrovský ohlas v roce 1987 v jihočeském Táboře. Byl jsem při tom a zpětně vzato obdivuji, jak právě toto Orffovo dílo, podobně jako skladby Estonce Veljo Tormise či Janáčkovu Glagolskou mši (rovněž úžasné dílo jiného rodu, ale se silnou melodickou invencí), dokázal zvládnout amatérský výběr z řady našich a zahraničních amatérských sborů v rámci nácvikového ateliéru. Propagaci Orffovy kantáty určitě velmi prospělo propagaci, když si ji spousty sborových amatérů zažilo vlastní zpěváckou praxí, a tím ji důvěrněji poznalo. O anglickém filmu Excalibur na motivy slavné legendy o králi Artušovi s popularizujícím leitmotivem Carminy Burany ani nehovoře.

Carl Orff: Carmina Burana - MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)
Carl Orff: Carmina Burana – MHF Český Krumlov 2016 (foto Libor Sváček)

Pivovarská zahrada v Českém Krumlově slouží festivalu k akcím, kde je očekávána vyšší míra návštěvnosti. Výhoda je tudíž z pozice pořadatele zřejmá, pokud se zde prodalo patnáct set vstupenek. Jejím negativem je nutnost ozvučení, míra amplifikace nutná pro daný přírodní prostor. Je mnohem obtížnější než natáčení či rozhlasový přenos. Technicky je míra amplifikace náročná právě u symfonického orchestru a sboru, kde je primární zvukovou hodnotou homogenita zvuku, naopak o poznání lépe a snáze se daří u sólových výkonů.

V globálním pohledu vzato se nazvučení prostoru celkově oproti létům minulým zlepšilo, je znát patřičnou snahu zvukařů i novou generaci techniky. Tím nechci, ani nemohu říci, že poslech v akustickém prostoru bez nutnosti ozvučování není lepší. Samozřejmě, že je, ale míra přiblížení se tomuto ideálu byla v úsilí zvukařů cítit, mimo jiné také již v počtech mikrofonů, jimiž se snímal orchestr a Kühnův smíšený sbor spolu s Kühnovým dětským sborem. Na straně druhé vše zlé je vždy pro něco dobré, nehrozí zde prakticky vůbec problém nosnosti určitých hlasů sólových i sboru. Základem večera byl na festivalech osvědčený Symfonický orchestr Českého rozhlasu v Praze, ve kterém vynikaly rytmicky pregnantní a zvukově vyrovnané žestě, velmi pěkně byla zachována barva sólových dechových dřevěných nástrojů, zejména vstupů sólové flétny, která upoutala ve svých sólech cítěním frází a intonační jistotou. Podobně na sebe upozornil v sólech fagot. V kantátě je nadmíru podstatná úloha bicích nástrojů, které upoutávaly pozornost svojí rytmickou pregnancí. Smyčcové nástroje ve svém celku již v záběrech zvukařů nebyly tak dokonale vyrovnané, vyznívaly dynamicky ve prospěch vedoucích houslových skupin oproti harmonii viol, kontrabasů i violoncell. Nicméně kultivovaný a pružný zvuk frází houslových skupin byl vyvážený a intonačně solidní, takže její zveličené zvukové vyzdvižení samo o sobě se zesílením nenarušilo intonaci.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Orff: Carmina Burana (MHF Český Krumlov 2016)

[Total: 9    Average: 3.7/5]

Související články


Napsat komentář