„Cesta je volná, osud se rozbíhá…“

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Koncertní uvedení opery Valdštejn Jaromíra Weinbergera ve Vídni

V dubnu tohoto roku uvedla drážďanská opera Weinbergerova Švandu dudáka, hit třicátých let minulého století. Švanda byl Weinbergerovým třetím dílem pro divadlo (pokud počítáme i hudební komedii Kocourkov a pantomimu Únos Evelynin) a první z jeho čtyř oper. Byl dosud největším úspěchem jednatřicetiletého skladatele a také jím zůstal. Návrat Švandy na současná jeviště má možná souvislost s tím, co se snažil kdysi charakterizovat sám Weinberger.

Po své emigraci do Spojených států roku 1939 Weinberger publikoval článek v časopise Musical america, v němž se zamýšlí nad pokrokem a zpátečnictvím v umění, nad takzvaným epigonstvím a takzvanou dekadencí –, a sám nad sebou. Hovoří o Albanu Bergovi: „Nešli jsme stejnou cestou, paralelně, ale naše dílo ano. Ve škole jsme se učili, že se dvě přímky stýkají v nekonečnu. Já té definici nevěřím. Myslím, že dvě přímky se setkávají jen v bodě, z něhož vyšly. A on byl skladatelem dekadence, já jsem skladatelem minulosti. Vím to, ale nehněvám se proto na sebe. Tahle doba, doba ve které žijeme, mi nemá co říci, a já to od ní také neočekávám.“

Osobně se oba skladatelé setkali roku 1930 ve Vídni u příležitosti soukromého provedení Bergovy koncertní árie Víno, věnované české zpěvačce Růženě Herlingerové: „Slyšel jsem dílo génia, a nenáviděl jsem to dílo. Tady neplatily zákony. Forma byla monumentální, ale obsah morbidní. Pokud mluvíme o umění jako o sociologickém fenoménu, mohli bychom říci, že byl Alban Berg největším nihilistou všech dob. Náš osud jako umělců byl podobný. Když měl úspěch můj Švanda, najednou se objevily lidové opery podle původních pohádek. A když měl úspěch Bergův Wozzeck, stovky skladatelů se snažily jeho dílo napodobit. Proč jsem toho génia nenáviděl? Byl noblesní v jednání i chování. Byl čistý, prostý, neokázalý. Vždycky jsem miloval velké mistry, epigoni mě nezajímali. Závist jsem neznal. Odkud tedy ta zášť?“ Weinberger ji chápal jako „ideový konflikt. On byl géniem destrukce, dezintegrace, zániku. Já jsem umělec minulosti. Řídím se zákony a podřizuju se jejich neměnné moci. Jedině zákon přináší svobodu.“  

  1. 1
  2. 2
  3. 3

Související články


Komentáře “„Cesta je volná, osud se rozbíhá…“

Napsat komentář

Reklama