Před sto dvaceti lety, 3. dubna 1897, zemřel ve Vídni německý hudební skladatel, klavírista a dirigent Johannes Brahms. Vrstevník a přítel Ference Liszta a Roberta Schumanna byl vzorem Antonínu Dvořákovi, jemuž pomohl proniknout k hudebním nakladatelům. S výjimkou opery se tento představitel romantismu věnoval téměř všem oborům skladby, jeho tvůrčí doménou byla komorní a symfonická hudba, velkou kapitolu jeho díla představují písně.
Narodil se 7. května 1833 v Hamburku jako syn městského muzikanta, od mládí musel hrát po hostincích. Celý život pak působil jako klavírní doprovazeč, sbormistr a dirigent. V roce 1862 se trvale usídlil ve Vídni, kde byl uznávanou uměleckou osobností.
Základem Brahmsovy světové slávy se stalo vydání Uherských tanců v roce 1869, Brahmsovou doménou byl ale klavír. Byl to nástroj, který nejlépe znal a který virtuózně ovládal. Složil řadu klavírních děl včetně dvou klavírních koncertů. Významný je i Koncert pro housle a orchestr D dur z roku 1878, Dvojkoncert pro housle a violoncello z roku 1888 a stěžejní význam mají jeho čtyři symfonie. Nelze opominout ani Německé rekviem pro soprán, baryton, smíšený sbor a orchestr z roku 1868.
V posledním dvacetiletí svého života byl Johannes Brahms považován za vůdčí osobnost evropské hudební scény, i když se tomu sám bránil. Obdržel řadu uznání a čestných doktorátů.
