Slavná interpretka různorodého repertoáru, který zahrnuje dílo Kurta Weilla, berlínské kabaretní písně, francouzský šanson, tvorbu minimalistů Nymana a Glasse, jazzové skladby i muzikálovou tvorbu, nabídla tentokráte naším posluchačům komponovaný večer s tématikou Paříže. Dramaturgicky volně pojatý večer (do kterého se díky charismatu umělkyně bez problémů vešly i „nepařížské“ skladby jako Lili Marleen Norberta Schultze, Ich bin von Kopf zum Fuss zur Liebe eingestellt Friedricha Hollaendera, proslavená Marlene Dietrich nebo María de Buenos Aires Astora Piazzolly), obsahoval především ukázky oblíbených francouzských šansonů několika velikánů tohoto žánru. Regulérní program byl orámován dvěma světoznámými šansony napsanými pro Edith Piaf (Milord a Padam Padam a jako přídavek zazněla ještě píseň Norberta Glanzberga napsaná pro Edith Piaf). Už v úvodu zpěvačka ohromila energií a jazykovou vybaveností, stejně jako rytmickou pregnantností. V jejím případě nedochází k tak časté imitaci umění Edith Piaf, Ute Lemper vybavuje tyto evergreeny vlastním pojetím dynamiky i rozdílným frázováním, včetně změn rytmických figur.
V osobním výběru pak zazněly další šansony z dílny Jacquese Brela, Charlese Treneta, Cosmova filmová melodie a především písně Sergeho Gainsbourga (uhrančivě zazpívaný Ford Mustang). Hlas (pěvkyně převážně zpívá s mikrofonem, protože hlas nemá dostatečný objem pro velké sály) s chraplavým středem, úchvatnou smyslnou barvou a suverénními výškami, který bez potíží přechází k jazzovým prostředkům, fascinuje proměnami výrazů, schopností pian vedených až k milostnému šepotu, na druhé straně k výbuchům vášně, hořkosti a nepochopení. Větší část vybraných písňových titulů se nesla v duchu francouzských existenciálních textů, které pěvkyně označila ve spojovacím slovu za osobně velmi oblíbené a za velmi inspirující pak uvedla dílo básníka Jacquese Préverta. Fascinující je i fyzické cítění hudby a textů samotnou umělkyní, která má taneční školení a každou skladbu provází gesty i tanečními figurami. Skladby byly upraveny pro více než šedesátičlenný symfonický orchestr a v několika číslech doprovázel umělkyni velmi empaticky (a že není asi lehké držet krok s jejím temperamentem) newyorský jazzový klavírista a skladatel Vana Gierig. Přesto se jednalo především o one woman show velké umělkyně, které dalo pocítit, v čem spočívá pravá show, ke které nepotřebujete bohatou výpravu, kostýmy (byť především kostým pro druhou polovinu večera měl značné estetické kvality) a další efekty. „Postačí“ fascinující osobnost, hudební talent a schopnost napojit se na posluchače …
Ute Lemper doprovázel sehraně Český národní symfonický orchestr pod vedením dirigenta a skladatele Vinceho Mendozy, se kterým umělkyně spolupracuje takřka již tři dekády. Smetanova síň Obecního domu se pak po nedávných akustických úpravách (stupňovité navýšení zadních řad a zejména instalace nastavitelných akustických panelů nad orchestřištěm) stala mnohem příznivějším domovem pro takovéto produkce v kombinaci amplifikace sólisty a živého velkého orchestru. Výjimečný večer, který opět potvrdil výsostné postavení i proměnlivost repertoáru Ute Lemper, která již v Praze, pokud se nemýlím, předvedla čtvrtý program. Ač tentokrát byla skromnější ve výběru díla Kurta Weilla, ve kterém je považována za celosvětově uznávanou interpretku, a zařazené Weillovo Youkali z hudební hry Marie Galante zaznělo méně zasněně a víc odhodlaně než v prvních jejích dvou pražských vystoupeních, dokázala znovu pražské publikum nadchnout k několika přídavkům a oprávněným standing ovations.
Hodnocení autora recenze: 90%
Prague Proms 2017
Ute Lemper: Paris, Paris!
Dirigent: Vince Mendoza
Ute Lemper (zpěv)
Vana Gierig (klavír)
Český národní symfonický orchestr
25. června 2017 Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Edith Piaf, Jacques Brel, Astor Piazzolla, Kurt Weill, Serge Gainsbourg – výběr
