Marie Chouinard přivezla na Tanec Praha kultovní Svěcení jara a roztančené kresby

Mezinárodní festival Tanec Praha 2014 v těchto dnech vrcholí. Do Prahy se po několika letech vrátil soubor kanadské choreografky Marie Chouinard a letos dorazila i sama jeho zakladatelka, invenční choreografka a téměř nestárnoucí tanečnice. Včera a dnes se v Hudebním divadle Karlín koná představení dvou děl, jež od sebe dělí téměř dvacet let, ale divák to téměř nepostřehne: Svěcení jara, které je abstraktním zhmotněním hudby Igora Stravinského, a Henri Michaux: Mouvements, které na scénu přetavuje knihu kreseb do pohybových vzorců. Ani jedno z nich si nehraje na příběh, ale jde po ryzí kvalitě pohybu. Svérázný rukopis autorky, která se svými tanečníky nakládá jako s vláčným stavebním materiálem, stojí za zhlédnutí a prozkoumání.

Svěcení jara zaznívá tentokrát jako skladba k choreografii ze záznamu. To v roce 2007 se k vystoupení Cie Marie Chouinard v Sazka Areně přidal Symfonický orchestr Českého rozhlasu a živé podání zážitek umocňovalo. Program bohužel neudává, jaká nahrávka je na zájezdovém představení použita.

Marie Chouinard se ve své choreografii zcela oprostila od původního příběhu a motivu rituálu, vycházela pouze z dynamiky samotné hudby a jejím následováním dospěla do nadčasového vyjádření, které nezatěžkávají významová spojení, jež by představení mohla svázat s konkrétními reáliemi.Její dílo je tak vyjádřením ducha hudby a její struktury, nedotýká se tématu oběti či smrti, ale naopak vzniku, zrození a tvoření. Nenajdeme konkrétní postavy a hierarchické uskupení: sóla, dua, skupinové výjevy tančících jsou jako zhmotněné shluky částic vířící ve vesmíru, spojující se spolu v extatickém vytržení a propadající se zpět do chaosu, vedeny pudem a náhodou. Svým způsobem vzdává dílo hold i ďagilevské avantgardě a Nižinského choreografickému experimentátorství. Když v jednom z prvních výjevů ozáří bodové světlo postavu, jež je lehce skrčená, natočená bokem publiku a s nezvykle napjatými pažemi zalomenými v zápěstí, aluze na fauna je prostě dokonalá… A v celé choreografii pak nechybí zvířecí pohyby, které však již dnes nemohou šokovat.Choreografie je oslavou energie prýštící z hudby i z těl. Pohyby tanečníků jsou dynamické, úsečné, těla ve stálém napětí, groteskně zalamovaná nebo prohnutá v páteři v pozoruhodné kombinaci zaoblených i ostrých tvarů, jako kdyby autorka uváděla na jeviště oživlé sfingy a kentaury. Muži i ženy se zde proplétají do fantaskních sousoší, přecházejí od velkých skoků prostorem k drobným kontrakcím, detaily střídají rozmáchlá gesta, seky rukou, izolované pohyby hrudníkem. Jejich těla jsou ohebná, ústa němě křičí.Z deseti tanečníků vzniká pulzující organismus vzájemně propojených jednotek. S jejich formacemi je nakládáno nápaditě, není tu sice zřejmá žádná linka, konkrétní záměr, kudy a jak by se mělo dílo ubírat, ale přesto zřetelně graduje. Prostor je členěn především bodovými světly, v nichž se tanečníci seskupují do malých formací nebo tančí svá sóla, divákova pozornost je tedy světelným designem vedena. Scéna je, na rozdíl od někdejšího pražského uvedení, zcela prázdná, je však stále užíváno rekvizit – podivných rohů, které tanečníci drží v ruce nebo jsou jimi ozdobeni. Růžice z nich, které mají navlečeny na pažích a nohách, připodobňují některé interprety podmořským sasankám, jindy si je jen přikládají k čelu jako jednorožci nebo býci…Jsou to detaily, které umocňují na jednu stranu animálnost výjevů, ale svým způsobem i choreografii odlehčují, protože divákovi dovolí vytvořit si mnoho asociací na živočišnou i rostlinnou říši. Svěcení jara je vyváženou inscenací, která je stále stejně živá a dynamická jako před jednadvaceti lety, a když Marie Chouinard sama hovoří o její nadčasovosti, nejde o sebepropagaci, ale konstatování faktu.

Za choreografií Henry Michaux: Mouvements stojí prostá inspirace, ale jak to bývá, o to zajímavější je výsledek. Jedná se o knihu abstraktních inkoustových kreseb francouzského malíře a básníka z roku 1951, obsahující šedesát čtyři stran kreseb a báseň o pohybu, kterou jako jeden celek přenesla Marie Chouinard na jeviště. Jde o hravý experiment, o výzkum pohybu, který lze vyčíst ze spleti černých linek na bílém papíře a v podobě trojrozměrného obrazu inscenovat s tanečníky, kteří jsou sami nástrojem i výsledkem v jednom těle a v jedné chvíli. Kresby Henryho Michauxe skutečně připomínají pohybové skici a choreografka je rozpohybovala celé jako animovaný choreografický film. Do inscenace je zakomponovaná i báseň, kterou důrazně pronáší jedna z interpretek do mikrofonu.Dílu vévodí velká bílá projekční plocha, na kterou jsou jednotlivé kresby promítány a skládají se na jedné straně jako tisky na stránce knihy, zatímco vpředu defilují tanečníci a vytvářejí svými těly téměř dokonalé obrazy předlohy. Někdy stačí jedna promyšlená póza, jindy je nutno provést pohybovou sekvenci, zmnožit gesta paží a nohou. Divák může jen žasnout, jak choreografčin ostrozrak dokáže v neurčitých tazích a černých plochách odhalit obrysy postav.Jak se komplikují kresby, zapojuje se do tance a interakcí více tanečníků. Začínají stavět pózy ve dvojicích, trojicích, až se na scéně dostanou i do skupinových formací. Dílo tak sice vypadá na první pohled nespojitě, jen jako sled výjevů coby fotografií v albu, ale takto se postupně rozvíjí. Tak jako ve Svěcení jara i zde se smývá rozdíl pohlaví – ve Svěcení prostřednictvím nahoty, zde naopak černých celotrikotů, které tančící sjednocují, až odlidšťují.Hudba Louise Duforta, která vystoupení doprovází, je směsí zvuků a ruchů, které jdou svou intenzitou až na hranici snesitelnosti. Možná je tím záměrně rozbíjena harmonie, kterou jinak navozuje symbióza mezi pohybovou a výtvarnou složkou, defilé postav připomínajících písmena, na které by se divák ještě dlouho mohl soustředit, aniž by jeho pozornost opadala. V závěru představení jej pak překvapí kontrastní výjev, kdy se černá a bílá obrátí ve svůj protiklad – tři tanečníci svléknou trikoty a na potemnělém jevišti zůstávají v záři bodového světla a v blikajících paprscích stroboskopu. Kromě kontrastu však tento výjev nepřináší nic obsahově nového a působí trochu jako zbytečný technologický výstřelek.

Pobyt Marie Chouinard v Praze zahrnul ještě čtvrteční dopolední performanci v prostorách Veletržního paláce, kde strávila dvě a půl hodiny se svým projektem In Museum. Toto sólo uvádí v galeriích a muzeích po celém světě, jeho principem je improvizace a komunikace s návštěvníky. Tanečnice s nimi hovoří o jejich tajných přáních, která pak převádí do improvizovaných sól v prostoru, který se stává z moderní expozice antickou věštírnou. V divadle Ponec byly také vystaveny vlastnoruční kresby Marie Chouinard, které jsou dokumentem její choreografické tvořivosti. I skrze tyto jednoduché grafiky stejně jako složité taneční kreace mohli letos návštěvníci Tance Praha důkladně proniknout do světa této umělkyně. Festival byl korunován důstojným programem a diváci se už zase mohou začít těšit na další ročník.

Hodnocení autorky recenze:
The Rite of Spring / Svěcení jara: 100 %
Henry Michaux: Mouvements: 90 %

Tanec Praha 2014

The Rite of Spring / Svěcení jara
Choreografie a umělecké vedení: Marie Chouinard
Hudba: Signatures sonores – Rober Racine, Svěcení jara – Igor Stravinskij 
Světelný design a scéna: Marie Chouinard
Kostýmy: Liz Vandal
Rekvizity: Zaven Paré
Make-up: Jacques-Lee Pelletier
Účesy: Daniel Éthier
Premiéra 18. června 1993 Národní centrum pro umění Ottawa
(psáno z reprízy 25. 6. 2014 Hudební divadlo Karlín Praha)

Interpreti – Sébastien Cossette-Masse, Paige Culley, Valeria Galluccio, Leon Kupferschmid, Lucy M. May, Sacha Ouellette-Deguire, Mariusz Ostrowski, Carol Prieur, James Viveiros, Megan Walbaum
***

Henri Michaux:
Mouvements
Choreografie a umělecké vedení: Marie Chouinard
Původní hudba: Louis Dufort
Báseň, doslov a promítané kresby: Henri Michaux, z knihy “Mouvements” (1951)
Zvuk: Edward Freedman
Světelný design, scéna: Marie Chouinard
Kostýmy: Marie Chouinard
Účesy: Marie Chouinard
Překlad: Howard Scott
Premiéra 2. srpna 2011 Mezinárodní taneční festival Impulstanz Vídeň
(psáno z reprízy 25. 6. 2014 Hudební divadlo Karlín Praha)

Interpreti – Sébastien Cossette-Masse, Paige Culley, Valeria Galluccio, Leon Kupferschmid, Lucy M. May, Mariusz Ostrowski, Sacha Ouellette-Deguire, Carol Prieur, James Viveiros, Megan Walbaum

www.tanecpraha.cz
www.mariechouinard.com

Foto Marie Chouinard, Nicola Ruel, archiv