V nákladu čtyři sta kusů vyšla dosud nejobsáhlejší publikace o zámku v Jaroměřicích nad Rokytnou na Třebíčsku. Šest autorů na ní podle kastelána zámku Radima Petra pracovalo pět let. Kniha se věnuje historickému i stavebnímu vývoji zámku, zabývá se uměleckými sbírkami i barokní zahradou a klade důraz také na osobnosti, které se se zámkem pojí. Nikdo jiný už nic zásadního o Jaroměřicích není schopen objevit, řekl kastelán.
„Všechno, co jsme o zámku kdy věděli a zjistili, je v knize použito, jsou tam úžasné fotografie i objevy, které se podařily ve vídeňském archivu,“ řekl Petr. Spoluautory publikace jsou Tomáš Valeš, Jana Spáčilová nebo nizozemská historička umění Lilian Ruhe, která zpracovala zámeckou sbírku obrazů.
Kniha Proměny zámeckého areálu v Jaroměřicích nad Rokytnou má pět set osmdesát tři stran. Podílel se na ní také archeolog a historik umění Petr Fidler, který se zámkem zabýval poprvé ještě jako student v sedmdesátých letech minulého století, nebo muzikoložka Jana Perutková z Masarykovy univerzity v Brně – ve své habilitační práci se totiž věnovala skladateli Františku Antonínu Míčovi, který pracoval pro majitele jaroměřického zámku hraběte Questenberka.
Kapitolu věnovanou zámecké zahradě napsala zahradní architektka Lenka Křesadlová, která se specializuje na památky zahradního umění. Studuje také vídeňské zahrady, které mají s moravskými zámeckými zahradami mnoho společného. „Morava byla letním sídlem šlechtické honorace,“ řekla Křesadlová. Jako příklad uvedla Lednici nebo Slavkov a Jaroměřice.
„Ve své době patřila zahrada jaroměřického zámku ke špičce u nás, v níž pracovali vynikající zahradní architekti a sochaři, kteří jí dali vše, co barokní zahrada má mít,“ řekla Křesadlová. Plány zahrady se podle ní sice nedochovaly, zato bylo možné v archivech objevit materiály k oranžerii, která dřív zahradu zdobila. „Dochovaly se i seznamy rostlin, které se v ní pěstovaly, což není úplně běžná věc,“ uvedla Křesadlová.
Původní renesanční tvrz v Jaroměřicích nad Rokytnou byla koncem šestnáctého století přestavěna na zámek. Svou barokní podobu objekt získal přestavbou v letech 1700 až 1737. Nejslavnější éra zámku je spojena s Janem Adamem Questenberkem (1678–1752), který v Jaroměřicích organizoval bohatý kulturní život. Jaroměřice tehdy měly velkou knihovnu, galerii, divadlo a vlastní kapelu, v jejímž čele stál skladatel František Antonín Míča (uváděn dříve též chybně jako František Václav Míča).
