Přestože mnozí z Čechů mají jakousi přetrvávající historickou averzi k němckému jazyku, písně Josefa Bohuslava Foerstera na německé texty zazněly v podání Pražského filharmonického sboru pod taktovkou Lukáše Vasilka libozvučně. Tyto kompozice byly mistrovsky zvládnuty po technické stránce a naplno se v nich projevil jak Foersterův poetický talent, tak uchopení panem sbormistrem a Pražským filharmonickým sborem, v jejichž pojetí došlo k zachování lyričnosti i částečné dramatičnosti v obou Foersterových skladbách.
V 19. a na počátku 20. století bylo české kulturní prostředí naplněno hledáním národní identity a přihlášení se ke svému jazyku a národnosti v hudbě bylo jedním z klíčových témat. V hudebních dílech byly hledány národní rysy, jejichž určení bylo v podstatné míře záležitostí recepce a interpretace. Na koncertě zazněla z tohoto období díla založená na moravské lidové poezii z pera Leoše Janáčka a Vítězslava Nováka. Řazení skladeb v první polovině koncertu „na přeskáčku“, tj. Foerster, Janáček, Foerster, Janáček, nešlo udělat jinak z důvodu nástupu sboru – neboť první dvě skladby byly určeny pro ženský sbor a klavír a druhé dvě naopak pro mužský sbor a capella, přičemž v Janáčkově Vlčí stopě vystoupili také sólisté z řad sboru, a to soprán Eliška Demel Trnová s tenorem Bronislavem Palowskim, a v Potulném šílenci pak Grazyna Biernot jako soprán, tenor Martin Slavík a baryton Jiří Brückler. Situace kolem koronaviru nebo jiná indispozice či snad tréma se pravděpodobně podepsaly na ne úplně čistém zvládnutí vysokých tónů v závěru skladby Vlčí stopa sólové sopranistky.
Poslední skladbou v první polovině koncertu byly dvě básně z méně známého sborového cyklu Čtyři básně Otokara Březiny, op. 47 od Vítězslava Nováka, a to Magické půlnoci a Zpívaly hořící hvězdy pro smíšený sbor a capella. Ve skladbě převažuje lineární zacházení s hlasy a objevují se zde nečekaná harmonická vybočení, která navozovala až mystickou atmosféru.
O přestávce si téměř celé „orouškované“ publikum vyšlo naplnit plíce trochou kyslíku před kostel. Bylo milé, že jsme se tam potkali i s bývalou první dámou, milovnicí klasické hudby Livií Klausovou.
Jako vrchol večera byly po přestávce uvedeny Balady na slova lidové poesie moravské, op. 19 a 23. Balady op. 19 jsou považovány za první významné dílo nejen moravského období, ale Novákovy tvorby vůbec a dodnes jsou vlastně jedním z jeho nejčastěji uváděných děl. Po úspěšné premiéře v roce 1898 se Novák věnoval dále dílům s lidovou tematikou, a tak o dva roky později vznikly Balady op. 23. Zhudebněné moravské lidové texty skladatel čerpal z dobových písňových sbírek, a to především ze sbírek Sušilových a Bartošových.
Zajímavý byl doprovod ve formě čtyřručního klavíru, k Marcelu Javorčekovi se v této skladbě připojila Slávka Vernerová – Pěchočová (namísto původně avízované Lenky Navrátilové). Monumentální zvuk více než šedesátičlenného sborového tělesa byl potěchou pro ucho každého milovníka sborového zpěvu. Sbormistr Lukáš Vasilek, který v letošním roce oslavil životní jubilejní čtyřicítku, může být hrdý na to, že výkonem tohoto večera se podařilo opět udržet pomyslnou laťku sborového zpěvu řádně vysoko.
Koncert byl věnován památce nedávno zesnulého sbormistra Lubomíra Mátla.
Zahajovací koncert Pražského filharmonického sboru
8. září 2020, Kostel sv. Šimona a Judy v Praze
Pražský filharmonický sbor
Lukáš Vasilek – dirigent
Grazyna Biernot – soprán (Potulný šílenec)
Eliška Demel Trnová – soprán (Vlčí stopa)
Bronislav Palowski – tenor (Vlčí stopa)
Martin Slavík – tenor (Potulný šílenec)
Jiří Brückler – baryton (Potulný šílenec)
Slávka Vernerová-Pěchočová – klavír
Marcel Javorček – klavír
Josef Bohuslav Foerster: Die Weihe der Nacht, op. 87/I
Leoš Janáček: Vlčí stopa JW IV/39
Josef Bohuslav Foerster: Abendlied, op. 89 b
Leoš Janáček: Potulný šílenec JW IV/43
Vítězslav Novák: Čtyři básně Otokara Březiny, op. 47 – výběr
Vítězslav Novák: Balady na slova lidové poesie moravské, op. 19 a 23
