„Vždycky se snažím, aby má hudba vyprávěla příběh. Když máte obraz na plátně, příběh je tam daný. O to je to těžší pro muzikanta, vzbudit nějakou představivost posluchače. Nechci, aby hudba byla jen kuličky, noty, rychle, pomalu, nahlas a potichu, ale aby to byl živý element,“ řekl Jiří Bárta.
Hudební doprovod němých filmů je podle Bárty poměrně náročná disciplína. „U filmu Kabinet doktora Caligariho jsme se některé věci snažili opravdu vybrat podle obrazů a nálad. Ale vzhledem k tomu, že hrajeme dva, tak jsme si to opravdu museli připravit, vybrat hudbu, bylo to hodně náročné,“ přiznal muzikant po projekci expresionistického němého filmu, který spolu s pianistkou živě doprovázel na violoncello.
Bárta uvedl, že hraní u němých filmů mají v rodině – dělal to už jeho prastrýc. „Byl to cellista a legionář, jeden z těch, co prošli tu známou anabázi na Sibiři. Pak se živil hraním po kinech. Tenkrát to byl významný zdroj obživy pro muzikanty. Zdědil jsem po něm obrovský archiv not, které byly na různé druhy nálad,“ řekl Bárta, který doufá, že jednou tento historický materiál ve své práci využije.
Muzikant přiznal, že nemá rád typickou filmovou hudbu. „Všechna ta slavná jména, která vyprodávají koncertní haly. Takovou tu popisnou filmovou hudbu, která se drží děje jak přísavka a nebohého diváka rychtuje do nějakého směru. Mě to uráží,“ uvedl. Bližší jsou mu alternativnější hudební filmové směry, například oceňovaná islandská violoncellistka a skladatelka Hildur Guðnadóttir, autorka hudby k filmu Joker nebo sérii Černobyl. I Bártu prý oslovili filmoví tvůrci, aby složil hudbu k českému snímku o legionářích, zatím jsou ale jednání na začátku a nemůže prozradit víc.
Muzikant, co hraje i jazz a poslouchá rock, v poslední době preferuje hraní v malých sálech a pro menší publikum. „Já vždycky snil o velkých slavných festivalech, ale když už máte nějaký věk, tak hraju čím dál tím víc na těch menších. Zklamáním pro mě bylo, že čím prestižnější, čím větší, čím slavnější (festival), tím horší posluchač,“ uvedl muzikant, který si zahrál s Českou filharmonií i Berlínskými filharmoniky.
