Stoleté výročí narození skladatelů většinou doprovází krátké období oživeného zájmu. V případě Malcolma Arnolda tomu tak minulý rok nebylo. Anglický hudební establishment se tohoto výborného skladatele vždy stranil – částečně proto, že měl tu drzost vyhrát Oscara (za soundtrack k Mostu přes řeku Kwai), a částečně kvůli jeho nepředvídatelnému chování, kvůli kterému jednou skončil v psychiatrické léčebně.
Na Malcolmově hudbě však rozhodně nic šíleného nebylo (trochu jsme se znali, a osobně jsem ho měl velmi rád). Jeho symfonie jsou důmyslné, zábavné a často virtuózní. Za celý rok 2021 se živě hrála jen jedna z nich – Symfonie č. 5 na BBC Proms – a nové nahrávky nevznikly žádné.
Arnoldovi obdivovatelé si tak museli vystačit s tímto skromným albem, které obsahuje houslovo-klavírní nahrávky v podání Petera Fishera a Margaret Fingerhut. Je to hodinové skotačení plné humoru a divokosti, které byly tomuto nezapomenutelnému skladateli vlastní. Nejzajímavější jsou dvě houslové sonáty, jedna bezstarostná z roku 1947 a druhá, o šest let mladší, o poznání temnější. Za zmínku také stojí pět kusů pro housle a klavír, které inspiroval Yehudi Menuhin.
Aranžmá Arnoldových Anglických a Skotských tanců z tohoto alba jsou perfektní pro silvestrovskou oslavu, poté co se začne nalévat whisky. Celkově je celý recitál skvělým zážitkem, za který jsem oběma interpretům nesmírně vděčný.
Anglické orchestry by se však měly stydět za naprosté opomenutí Arnoldových symfonií.
Ukázka:
Malcolm Arnold – A Centenary Celebration
Peter Fisher – housle
Margaret Fingerhut – klavír
Label: Somm Recordings
Datum vydání: 17. září 2021
Hodnocení Normana Lebrechta: ****/*****
