Seiji Ozawa: Moji kolegové po celém světě se ptají, jestli bude Seiji zase v pořádku

Dirigent Seiji Ozawa se zotavuje a chce se pustit do vzácně uváděné opery
(The Asahi Shimbun – 21. ledna 2015 – Kenichiro Makimura) 

Světoznámý dirigent Seiji Ozawa se hodlá znovu chopit taktovky a letos v létě, kdy mu bude osmdesát let, se pustit do náročné opery Béatrice et Bénédict. Stane se tak v rámci hudebního festivalu ve městě Matsumoto v prefektuře Nagano.

Během nedávného rozhovoru s listem The Asahi Shimbun vyjádřil mistr naději že „počtvrté bude mít štěstí.“ Musel totiž pro nemoc a z dalších důvodů po svém vystoupení ve Spojených státech zrušit plány na dirigování této opery Hectora Berlioze v Paříži a ve Vídni. „Moji kolegové po celém světě se zajímají, jestli bude Seiji zase v pořádku,“ říká.

Ozawa chce také pokračovat v organizování koncertů pro mladé lidi. V březnu chce pro mladé posluchače ze základních škol v Kjótu dirigovat operu Maurice Ravela Dítě a kouzla v japonštině. „Každé léto organizuji koncerty pro děti v distriktu Okushiga (v prefektuře Nagano). Děti poslouchají velice pozorně. Střílely by gumičkami, kdyby je představení nudilo.“***

Každoroční letní hudební festival, který jste v Matsumotu organizoval, se jmenoval Saito kinen festival Matsumoto (Hideo Saito /1902–1974/ byl Ozawovým učitelem a „kinen“ znamená japonsky „memoriál“). Festival změnil jméno a letošního roku se bude jmenovat Seiji Ozawa Matsumoto Festival. Co nám o tom můžete říct?

Když jsem byl před časem požádán, abych své jméno propůjčil koncertní síni ve městě Okushiga, odmítl jsem, protože mi to bylo tak trochu nepříjemné. Nelíbilo se mi ani později, když po mně v USA nazvali koncertní síň, kde se koná Tanglewoodský hudební festival. Ale po čase jsem se tím přestal zabývat, protože jsem sám začal říkat například: „Pojďme za hodinu zkoušet do Ozawovy síně.“ Říkal jsem si, že užití mého jména bude v pořádku, pokud umožní dlouhodobé pokračování festivalu v Matsumotu.

V letošním roce se dožijete osmdesáti let. Chtěl byste k tomu něco říct?

Byl jsem zvědavý, jaké to bude, až mi bude jednasedmdesát let. V tom věku totiž zemřel můj otec. Ale moje matka se těšila dobrému zdraví ještě v devadesáti letech, takže se o to moc nestarám. Není dobré se tím příliš zabývat.

Váš otec, Kaisaku Ozawa, byl dentista a je připomínán jako civilista, který s velikým úsilím budoval Mandžukuo (japonský loutkový stát, který v severovýchodní Číně existoval v letech 1932–1945). Často se uvádí, že vaše jméno Seiji je kombinací částí jmen Kanji Ishiwary (1889–1949) a Seishira Itagakiho (1885–1948). Oba byli vysokými úředníky Kwantungské armády (jednotky Japonské císařské armády s výsadními pravomocemi v Mandžukuu) a oba byli přáteli vašeho otce. Jaký byl váš otec?

Otec na mě nebyl přísný. Ale jednou mi opravdu pořádně vynadal. Myslím, že to bylo v době, kdy mě bojkotoval Tokijský symfonický orchestr NHK (v roce 1962).

Šel jsem se svou matkou do obchodního domu v Kawasaki (na jihu Tokia), abych si objednal košili. Byl jsem vytáhlý a měl jsem štíhlý krk. Myslel jsem si, že jsem si objednal košili s vysokým límečkem. Jenže když byla hotová a dodali ji, vypadala jako obyčejná košile. Stěžoval jsem si na to své matce a můj otec, který měl zrovna vedle v ordinaci pacienta, přiběhl celý brunátný a křičel na mě: „Hudba je přece umění srdce. Jestli jsi tak puntíčkářský, když jde o límeček, tak hudby radši nech.“ Možná jsem v té době opravdu trochu takový byl. (Ozawa si dává svisle pěst před nos, což v Japonsku symbolizuje domýšlivost.)

Jste jistě velmi zaměstnaný, přesto organizujete často koncerty pro mládež. Co vás k tomu vede?

Když jsem byl v Bostonu, žil jsem tam sám. Celou dobu daleko od svých dětí. Možná jsem si v té době osvojil velikou náklonnost k dětem. V letošním roce budu dirigovat Ravelovu operu Dítě a kouzla opět pro děti. Pozval jsem dva tisíce dětí základních škol na představení, které se bude konat v březnu v Kjótu.

Obvykle uvádím tohle dílo v originále (ve francouzštině) na našich koncertech v Tokiu i jinde. Při téhle příležitosti budou ovšem zpěváky zastupovat japonští pěvci, kteří budou zpívat v japonštině, protože titulky by byly pro děti příliš náročné.

Každé léto organizuji koncerty pro děti v distriktu Okushiga. Děti jsou velice pozorní posluchači. Některé to opravdu velice zajímá. Kdyby je představení nudilo, střílely by gumičkami. Naše oblíbené rčení bylo, že když nebudeme pracovat s největším nasazením, budou lítat gumičky.

Slyšel jsem, že každé ráno procházíte a studujete hudební partitury. Je to pravda?

Ano, stalo se to mým zvykem. Nedávno jsem měl možnost účastnit se zkoušky Orchestru hudební školy Toho Gakuen. Během poslechu jsem dostal velkou chuť dirigovat. Jsem velice náročný, pokud jde o detaily a finesy. Myslím na ně dřív než na celkový vjem a na potěšení z hudby. To je přístup Hidea Saita, jeho mluvnice hudby. Je to opravdu náročné být dirigentem.

Hideo Saito byl velice přísný učitel, viďte?

Ano. Občas se rozčílil. Mrštil svými brýlemi, když se rozlítil. Když měl pocit, že už to bylo příliš, hodil brýle na zem a rozšlapal je. Na druhou stranu, když zjistil, že jsem bez peněz, nechal mě vymalovat jeho dům a sekat trávu namísto měsíčního školného. Nepil alkohol, takže mi často dával velmi kvalitní whisky, kterou dostal darem.Mnoho lidí říká, že když dáváte od svého dirigentského pultu pokyny hráčům, používáte hodně výrazu očí. Co nám o tom můžete říct?

Nejsem moc dobrý v cizích jazycích. Takže když v zahraničí diriguji orchestr, jsou oči jediným dostupným prostředkem, jak udělovat pokyny. Dávám velice málo slovních pokynů, například říkávám crescendo. Je to tedy jen důsledek jazykového handicapu. Někteří dirigenti chrlí slova po celou dobu zkoušky, ale členové orchestru neposlouchají.

V létě se na festivalu v Matsumotu chystáte dirigovat Béatrice et Bénédict, náročnou operu vycházející z komedie Williama Shakespeara Mnoho povyku pro nic. Opera bude uvedena znovu po dlouhé době. Mohl byste to rozvést?

Toto operní dílo se v zahraničí dává velice zřídka, protože když přestane hrát hudba, proměňuje se v divadelní hru, čisté drama. Po chvíli se hudba zase vrátí, takže dirigovat takové dílo je značně obtížné. Když jsem ji dříve dirigoval v Tanglewoodu, režíroval ji vynikající režisér. Měl velký úspěch, protože to celé proměnil v komedii. Operu jsem měl dirigovat ve Francii (v Opeře Garnier) a ve Vídni (ve Státní opeře), ale nemohl jsem pro nemoc a kvůli dalším okolnostem. Takže doufám, že počtvrté budu mít štěstí. Moji kolegové po celém světě se zajímají, jestli bude Seiji zase v pořádku.Máte silný vztah k Číně. Je to tak?

Ano. Moje matka byla nemocná, takže mě kojila čínská služebná. Tehdy totiž nebylo něco takového jako kojenecká výživa.

Když jsem byl v Pekingu, často jsem si hrával s Yalin, dcerou služebné. Yalin byla stejně stará jako já. Rád bych věděl, co se s ní stalo.
***

Seiji Ozawa se narodil v roce 1935 v čínském městě Mukden (dříve Shenyang). V roce 1941 se vrátil do Japonska a začal studovat klasickou hudbu pod vedením Hidea Saita. V roce 1973 byl jmenován hudebním ředitelem Bostonského symfonického orchestru.

Z koncertu, kterým v roce 1984 připomněl desáté výročí Saitovy smrti, vznikla myšlenka vytvořit Saito Kinen Orchestra. Ozawa zorganizoval v roce 1992 první Saito kinen festival v Matsumotu. V roce 2002 byl jmenován hudebním ředitelem Vídeňské státní opery.

Ozawa prodělal v roce 2010 operaci rakoviny jícnu a o rok později operaci zad. K dirigentskému pultu se vrátil na hudebním festivalu v Matsumotu v roce 2013 operou Dítě a kouzla.

Přeložil Ondřej Lábr
Foto Makoto Kaku, Asahi Shimbun