Jedním z takových míst se staly Pardubice. Zde Komorní filharmonie Pardubice připravila na 11. dubna a 13. dubna 2022 program postavený převážně z Bendových skladeb. Dokonce k výročí objednala i novou skladbu u soudobého skladatele. Ke spolupráci pak přizvala bendovskou interpretku – cembalistku Editu Keglerovou, odbornici na melodram v roli režisérky – Věru Šustíkovou, odborníka na melodram v roli dirigenta – Jiřího Petrdlíka a pražské herce se zkušenostmi s jeho prováděním – Ivanu Jirešovou, Apolenu Veldovou a Petra Stacha. Dramaturgie tohoto večera kompetentně vybrala reprezentativní žánry z Bendovy tvorby, když zařadila cembalový koncert a melodram. Koncert vzbudil nemalou pozornost a do sálu Domu hudby zamířilo velké množství posluchačů. Tato recenze se vztahuje v interpretačních bodech k datu 11. dubna 2022.
Edita Keglerová, která Bendovým cembalovým koncertům věnovala i svoji disertační práci, provedla se zmíněným tělesem třívětý Koncert pro cembalo a orchestr F dur. Dílo i jeho spolehlivé provedení připomněly, že nadstandard, který Benda produkoval, není měřitelný jen dobovým instrumentáriem kompozičních a interpretačních manipulací, ale především nezaměnitelnou invencí autora. Ta je vyjádřitelná jako celek i jako stovky vztahových mikro rozhodnutí, často skrytých slupkou zvuku. Je celkem irelevantní, zda byly učiněny intuitivně, či s delší rozvahou, podstatné je, že se staly. Za jedno z nejvlivnějších „rozhodnutí“ pokládám permanentně zajímavé narušování symetrie v tématech i dalších elementech formy. To se neobjevuje u „kleinmeisterů“ té doby příliš často. Naopak jeho velmistři byli vídeňští klasikové Haydn, Mozart a Beethoven. Sólistka i partnerské těleso byli odměněni za provedení díla srdečným potleskem, který si vynutil přídavek – opět z pera J. A. Bendy.
Velká zvědavost publika byla nasměrována na provedení prvního a současně nejslavnějšího Bendova melodramu Ariadna na Naxu, navíc v obsazení herci známými z televize. Standing ovation na konci skladby mluví o naplnění vysokých očekávání zcela jasně a to i přes to, že posluchači měli srovnání s legendární nahrávkou „svého“ orchestru s Jitkou Molavcovou, Ludmilou Mecerodovou, Alfrédem Strejčkem, za řízení dirigentem Jaroslavem Krčkem (Arco Diva, 2003).
Ariadna na Naxu je látka s hlubokou historií, její zpracování je pestré jako barevné variace orchidejí kvetoucích na řeckém ostrově Naxos (souostroví Kyklady). Z antického mytologického námětu vybírají autoři všech dob různé odstíny i odstavce, nejlákavější je však moment těžkého rozhodování Thésea opustit milovanou Ariadnu a položit na oltář jako oběť jejich lásku. Théseus se rozhodne uprchnout z ostrova vstříc své budoucnosti slavného vítěze nad bestií Mínotaurem. Opuštěná Ariadna procitá z mámení lásky, odmítá pomstu a padá ze skály. To je základní dějová linie také Bendovy skladby s textem Johanna Christiana Brandese. Jak známo, Benda ještě střídá na valné většině plochy melodramu mluvené slovo s hudbou, jen na několika málo místech je spojuje ke společnému znění.
V první polovině melodramu toto dobové omezení obdivuhodně obrací ve prospěch skladby a podporuje tím kresbu psychologického vývoje postav. Později již postrádáme fibichovský spád. Opět zachycujeme v Bendově Ariadně jeden důležitý aspekt v rovině mikro rozhodnutí: krátké hudební komentáře jsou tvořeny na bázi velmi přímočarých kompozičních prostředků (například na základě jen harmonie nebo zjednodušené faktury), a to i v případě, že se nabízí složitější řešení. Vztah mezi slovem a hudbou je tak více přímočaře proveden. Složitějšímu řešení Benda dává přednost logicky až na větších plochách. Dílo budí obdiv svým dramatickým průběhem a je neskonale náročné pro interprety, kteří chtějí dostát beze zbytku požadavkům na přesnou realizaci jeho formy. Alfou a omegou provedení je schopnost herců co nejcitlivěji a bezprostředně navazovat na obsahové a hudební podněty, což provádí nejen intonací, ale i detailně promyšlenými nástupy. Ano, svou významnou roli hraje dirigent, ale konkrétní krok (opět se jedná o mikro rozhodnutí) musí učinit herec. Dařilo se to lépe Petru Stachovi, jehož hudebnost je známa z mnoha jeho shakespearovských kreací. Ivana Jirešová napojení na hudbu někde ztrácela, avšak s jistotou jej získala v závěrečném dialogu s Oreádou (Apolena Veldová). Naprosté absolutorium za provedení Bendovy Ariadny na Naxu si zaslouží orchestr s dirigentem Petrdlíkem. Ten jej vedl pevnou rukou. Petrdlíkův interpretační nadhled je výsledkem jeho dlouholeté zkušenosti s realizacemi velkých melodramatických projektů (viz Fibichova Hippodamie).
Chvála dirigenta a orchestru nebude přerušena ani zmínkou o nové skladbě současného skladatele a aranžéra Tomáše IIlleho (narozen 1971) Ouvertura na téma BEnDA, kterou si objednala Pardubická komorní filharmonie. Kompozice je psaná zkušenou rukou, je dobře instrumentovaná a strukturovaná do sonátové formy. Posledně zmíněný aspekt je však asi jedinou vazbou na jubilanta. Illeho invence se zde opírá více o moravsky laděnou hudební linii janáčkovského typu, konkrétněji pak o souzvukový a kinetický svět reprezentující Lišku Bystroušku. Illeho hudba je však strukturálně sevřená a invenčně netápe. Proto byla také přijata se sympatiemi.
Shrneme-li řečené: Pardubická komorní filharmonie opět mnoho udělala pro udržení významných skladeb Jiřího Antonína Bendy v povědomí veřejnosti. Přizvala si k tomu odborníky na slovo vzaté a zpětná vazba publika byla velmi pozitivní a srdečná. Jen tak dál!
Ariadna na Naxu
11. dubna 2022, 19:00 hodin
Sukova síň Domu hudby v Pardubicích
Program:
Jiří Antonín Benda: Koncert pro cembalo a orchestr F dur
Jiří Antonín Benda: Ariadna na Naxu
Tomáš Ille: Ouvertura na téma BEnDA
Účinkující:
Edita Keglerová – cembalo
Ivana Jirešová – recitace
Apolena Veldová – recitace
Petr Stach – recitace
Komorní filharmonie Pardubice
Jiří Petrdlík – dirigent
