Kde drama Tennesseeho Williamse končí, tam balet Johna Neumeiera začíná. Hlavní hrdinka Blanche sedí v psychiatrickém ústavu na posteli, nepřítomný zrak toužebně upřený do dálky, pronásledují ji přeludy a vzpomínky. Retrospektiva, do níž Neumeier svůj balet dramaturgicky uspořádal, umožňuje volně nakládat s perspektivami vyprávění a také pochopit zoufalství příběhu, bolestnou cestu nenaplněného životního snu…
Podle Johna Neumeiera musí být city na jevišti uvěřitelné, abychom mohli říct: „Ano, dokážu si představit, že se někomu něco takového stane.“ Pro Neumeiera je v zásadě každý balet kouskem autobiografie; každá jeho choreografie je také snem, neboť, jak říká: „Sny vždycky kladou otázky. Tak jako lidská dramata, která inscenuji.“
I když Tennessee Williams vytvořil svou Tramvaj do stanice Touha v roce 1947 a John Neumeier toto drama přetavil do baletu až v roce 1983, dílo je v mnoha směrech stále aktuální. Křehkost a bezbrannost v kontrastu s fyzickým i psychickým násilím, zlomené lidství a hledání soucitu, to jsou témata, která volají po pozornosti a bohužel neztratila nic ze své naléhavosti.
„Témata tak závažná jako ta, kterými se zabývá Tramvaj do stanice touha, nesouvisí s měsíci či ročními obdobími, jsou aktuální neustále. Střet mezi tím, co považujeme za „zavedené“, a tím, čemu říkáme ‚nové‘, lze označit za problém nadčasový,“ říká Filip Barankiewicz, umělecký ředitel Baletu ND. Proto se Balet Národního divadla rozhodl tuto premiéru propojit s organizací Konsent, která boří mýty o sexuálním násilí a mění sexuální výchovu. Upozorňuje třeba na to, že každá desátá Češka a každý třiatřicátý Čech za svůj život zažijí znásilnění. A jen v pouhých deseti procentech případů – oproti všeobecně rozšířené představě – je pachatelem takového činu cizí člověk. Jak přispět k tomu, aby se všichni mohli cítit bezpečně?
Konsent nově pojmenovává tzv. Generaci K. Konsenzuální kohortu lidí, kteří do středu svých hodnot zasadili respekt. Princip souhlasu, respekt ke zbytku světa – širšímu okolí – blízkým osobám – partnerům či partnerkám končí (nebo začíná) u respektu k sobě. Balet Národního divadla ve spolupráci s magazínem Vogue proto věnoval výtěžek z aukce fotografií Kalendáře Baletu ND organizaci Konsent a podpořil tak její iniciativu #GeneraceK #respektjejenjeden #thereisonlyonerespect.
Prodělané trauma si v Tramvaji do stanice Touha vynutí popření reality – pro Blanche se realita stává nesnesitelná, psychický útěk je pro ni vykoupením. Emocionální smršť, vytěsňování temných stránek života, náhody, které neexistují a hranice mezi lačností po životě a sebedestrukcí… To je příběh Tramvaje do stanice Touha. Vzhledem k tomu, že v inscenaci je znázorněno násilí, je doporučena pro publikum od 16 let.
Premiéra inscenace ve Stavovském divadle je pokračováním dramaturgické linky Baletu Národního divadla: uvádění narativních komorních titulů světového tanečního divadla inspirovaných významnou literární předlohou. Dosud k nim patřily například balety Kafka: Proces nebo Leonce & Lena.
V hudbě jsou použity nahrávky skladeb Sergeje Prokofjeva (Visions Fugitives, op. 22, instrumentace Rudolf Baršaj, nahrál Moskevský komorní orchestr) a Alfreda Schnittkeho (Symfonie č. 1, zvukový záznam z premiéry s Gorky Philharmonic Orchestra pod vedením Gennadije Rožděstvenského).
(Redakčně upraveno)
