Nejprve ale předcházela v první polovině koncertu hudba Johanna Adolfa Hasseho a Leonarda Vinciho. Ačkoliv byl Hasse Němec, okouzlila jej italská opera, studoval ji u Scarlattiho v Neapoli a jednu serenatu mu provedl sám slavný kastrát Farinelli. Stal se úspěšným operním skladatelem a kapelníkem na drážďanském dvoře. Collegium Marianum uvedlo jeho Sinfonii k oratoriu Sanctus Petrus et Sancta Maria Magdalena a Flétnový koncert op. 3 č. 10, který byl zkomponován právě v Drážďanech. Velmi komorní a jednoduchá atmosféra koncertu připomínala kousek vhodný pro domácí muzicírování v aristokratických kruzích, často hrála flétna v duu či triu s houslemi, střídavě pak s orchestrem či bassem continuo. Sólistkou koncertu byla umělecká vedoucí souboru Jana Semerádová.
Španělský kontratenorista Gabriel Díaz se ujal árie Tortorella sconsolata z oratoria Maria dolorata Leonarda Vinciho. Publikum zaujal měkkým altovým zabarvením svého hlasu a dovednými barokními ozdobami, kterými decentně varioval melodickou linku.
V druhé polovině večera jsme se dočkali Stabat mater pro soprán, alt, smyčce a basso continuo z pera Giovanniho Battisty Pergolesiho. Složil oratorium před smrtí v pouhých 26 letech, a díky své dokonalosti se stalo referenčním dílem tohoto duchovního žánru pro celé generace dalších skladatelů. Jeho ozvěny, například hned první duet se lkajícími vzdechy (Stála matka uplakaná) a neúprosně kráčejícími osudovými basy, můžeme slyšet ještě i v Mozartově Requiem o 55 let později.
Pergolesiho hudba stojí především na kvalitě a výrazových schopnostech sólistů, kteří musejí vyjádřit silné a různorodé emoce a současně duchovní hloubku a odevzdání. Tradiční polyfonie se zde snoubí s galantním neapolským operním stylem. Oba sólisté tato očekávání naplnili vrchovatě. Technická dokonalost a průzračně čisté souznění mezi nimi i půvabně nevtíravým malým orchestrem historických nástrojů dala vyniknout všem krásám Pergolesiho partitury. Simona Šaturová ukázala dramatický přednes (sólo Její srdce Bohu dané), obratné skoky do vysokých hlasových poloh, dlouhodeché melodické oblouky (duet Matko Boží, Matko naše), dokonalé pianissimové ztišení (sólo Vidíš jeho teskné rány). S Díazem výtečně ladili v intonaci i zabarvením obou hlasů. Španělský kontratenor ukázal kurážný přednes, přesně vycizelované tóny v rychlých škálách a skocích (duet Maria, do srdce mého), technickou svrchovanost v náročných pasážích i ve zvukomalebných prostředcích v sóle Hlavu sklání do svých dlaní (trylky vyjadřující třes a strach matky). Úplně andělsky jímavý a silně působivý byl jejich závěrečný duet Po smrti pak mého těla, nesený velmi tiše, prostě, bez ozdob. Oratorium je komorně niterné, není v něm angažován sbor, i když v pozdějších úpravách se tam přidával.
Orchestr byl pozorným a citlivým doprovazečem, někde odvážný, s rozšafnými akcenty, jinde tichý nebo doprovázející sólisty varhanami. Všichni zúčastnění připravili obecenstvu vskutku sváteční zážitek.
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK: Pergolesi – Stabat Mater
4. dubna 2023, 19:30 hodin
Kostel sv. Šimona a Judy
Program
Johann Adolf Hasse: Koncert pro flétnu a orchestr h moll
Johann Adolf Hasse: Sinfonia
Leonardo Vinci: Árie z oratoria Maria Dolorata
Giovanni Battista Pergolesi: Stabat mater
Účinkující
Simona Šaturová – soprán
Gabriel Díaz – kontratenor
Collegium Marianum
Jana Semerádová – umělecká vedoucí, flétna
