Gianandrea Noseda, hudební ředitel washingtonského Národního symfonického orchestru (NSO) prozradil, že je vlastníkem několika cenných smyčcových nástrojů, na které v současnosti hrají hudebníci v tomto orchestru. Italský dirigent je začal sbírat v roce 2011, kdy byl hudebním ředitelem Teatro Regio Torino v italském Turíně.
Mezi nástroje, které od té doby Noseda nashromáždil, patří například Guadagnini z roku 1772, Francesco Rugeri z roku 1686, Santo Serafin z roku 1725, Alessandro Gagliano z roku 1725, Bernardo Calcani z Janova z roku cca 1750, Balestrieri z roku 1765, Ceruti z roku 1808 a Pressenda z roku 1830. Vlastní také dvě violoncella – jedno je vyhrazeno pro NSO, druhé má v zápůjčce nejmenovaný hráč v Itálii.
„V určitém okamžiku začne člověk pociťovat potřebu něco vrátit,“ prohlásil Noseda a dodal, že nástroje „budou žít déle než on.“ Nyní považuje za důležité, aby tyto nástroje motivovaly členy orchestru a vytvářely lepší zvukový svět.
Když v roce 2010 vedl jako hostující dirigent symfonický orchestr NHK v Japonsku a všiml si, jak výrazně staré italské nástroje ovlivňují kvalitu tónů některých tamních hráčů. To jej motivovalo k tomu, aby smyčcové nástroje začal sbírat.
S výběrem nástrojů mu radili odborníci z italské nadace Pro Canale. Nadace funguje jako prostředník pro spolupráci s fondem Tarisio, který dohlíží na zapůjčení těchto nástrojů NSO a také se stará o jejich údržbu. V rámci výpůjčního plánu mají první možnost výpůjčky vedoucí jednotlivých sekcí, poté si mohou nástroje na dvouleté období vypůjčit další hudebníci.
