Koncert otevřelo známé Preludium k Faunovu odpoledni Clauda Debussyho z roku 1894. Debussy obdivoval verše jednoho z hlavních představitelů symbolistické poezie ve Francii Stéphana Mallarmého a velmi jej okouzlila jeho rozsáhlá báseň Faunovo odpoledne o bůžku Panovi, který hrou na rákosovou píšťalu syrinx láká nymfy a posléze o svém zážitku na pomezí snu a skutečnosti vypráví. Debussy původně plánoval napsat podle této básně třídílné symfonické dílo s částmi Prélude, Interlude a Paraphrase finale, ale nakonec zůstalo jen u části první – Preludia. Dobře známé je především její úvodní flétnové sólo, které se během zhruba desetiminutové skladby objeví v harmonických i melodických obměnách ještě vícekrát. Debussyho předehra je sice inspirována symbolistickým textem, ale její charakter je ryze impresionistický, stala se základním dílem tohoto tehdy nového hudebního stylu, těžícího z instrumentačních rafinovaností orchestrálního zvuku. Pražští symfonikové mají předehru zažitou, jejich krásný zvuk je velmi působivý. Darrell Ang měl provedení pevně v rukou, impresionistickému dílu založenému na zvukomalebnosti a barevnosti hudby by však prospělo větší dynamické i tempové odstínění, než jakého dirigent docílil. Skladbu řídil až strojově přesnými pohyby jen s nejnutnějšími předepsanými agogickými změnami, bez výrazných rubat, jež si Debussy už pro úvod Preludia přál a jež pokládal za samozřejmé. Z melancholické hudby báječně navozující díky jemnými pianissimům a plynulým přechodům tempa a dynamiky pocit horkého snového odpoledne, onu kouzelnou hudební impresi, vzniklo pod jeho taktovkou v zásadě nepříliš poetické technicistní dílo.
Koncert pro violoncello a orchestr d moll napsal Édouard Lalo v roce 1877. Autor tří oper, čtyř houslových koncertů a dalších scénických a koncertních děl využívá v tomto svém jediném koncertu pro violoncello veškeré výrazové možnosti nástroje, celý jeho tónový rozsah. Tradiční třívětá struktura, narušovaná kontrastními epizodami a intermezzy, má často rozevlátý, až recitativní ráz. Julian Steckel je technicky výborné disponován, hrál přesně a čistě, plným barevným tónem, s vervou a velkým nasazením. Nechal se však snahou o výraz strhnout do té míry, že jednotlivá témata nebyla jasně čitelná a splývala, pod technickou virtuozitou se ztrácela přehlednost skladby. Darrell Ang rovněž vsadil na emotivnost projevu, orchestr však někdy svým zvukem sólistu kryl.
Hector Berlioz byl mocně zasažen tragédii Williama Shakespeara Romeo a Julie, když ji roku 1827 shlédl v pařížském Théatre Odéon v provedení anglické divadelní společnosti se svou pozdější manželkou Harriet Smithson jako Julií. Postupně v něm zrál plán na dílo ve zcela nové hudebně-dramatické formě, a tak vznikla rozsáhlá kompozice pro sólisty, sbory a orchestr – dramatická symfonie Romeo a Julie. Premiéru měla za skladatelova řízení v listopadu 1839. Berlioz dirigoval Romea a Julii také v roce 1846 v Praze, kdy byli koncertu na Žofíně přítomni i Bedřich Smetana a Franz Liszt, jenž při zkouškách s německy mluvícími umělci pomáhal Berliozovi jako tlumočník. Partitura je Berliozovým nejobsáhlejším a nejpodrobnějším programním koncertním dílem. Skládá se ze sedmi částí dále rozčleněných podle dějové linky Shakespearovy tragédie, v nichž se střídají sólové a sborové vokální party s instrumentálními. V originální podobě jako dramatická symfonie je Berliozův Romeo a Julie uváděn výjimečně, instrumentální věty se čas od času objevují ve formě suity či jako samostatná hudební čísla. Na koncertu Roméo et Juliette 7. června zazněly ve formě suity tři části – 1. Romeo sám, Smutek, Vzdálený hluk plesu a koncertu, Velký ples u Kapuletů; 2. Milostná scéna; 3. Královna Mab aneb Víla snů. Darrell Ang v nich vedl orchestr k přesnosti souhry a kultivovanému zvuku, minimální tempová agogika a celkově vyšší dynamická hladina ovšem zbavily dílo velké části jeho kouzla, v rychlém provedení nebyly zcela zřetelné hudební fráze.
Vysoké hodnocení zaslouží technicky vytříbený výkon orchestru, zajímavá dramaturgie upozornila na výjimečná díla z pokladnice světové hudby. Lalův koncert neslýcháme často, Berliozovo monumentální dílo už vůbec ne a provedení jeho částí na tuto výjimečnou symfonii jistě upozorní. Není pochyb o tom, že Darrell Ang a Julian Steckel jsou velmi talentovaní a technicky dobře vybavení. Nicméně k tomu, aby kompozičně náročná díla provedli s odpovídajícím přednesem, dravost a verva nestačí. Potřebují ještě ujít kus cesty, aby docílili plně přesvědčivého hudební vyjádření. V tomto provedení zněly díky kvalitě orchestru krásné tóny. Ale vytvořit z nich skutečnou hudbu se Darrellu Angovi nepodařilo.
Roméo et Juliette
7. června 2023, 19:30 hodin
Smetanova síň Obecního domu, Praha
Program:
Claude Debussy: Preludium k Faunovu odpoledni
Édouard Lalo: Koncert pro violoncello a orchestr d moll
Hector Berlioz: Romeo a Julie (suita)
Účinkující:
Julian Steckel – violoncello
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
Darrell Ang – dirigent
