V dalších měsících si milovníci hudby Antonína Dvořáka budou moci prohlédnout třeba notový zápis Koncertu pro klavír a orchestr g moll, op. 33, Stabat Mater, op. 58, Slovanské tance II. řada, op. 72, Svatá Ludmila, op. 71 nebo Humoresky, op. 101.
Archiv Antonína Dvořáka byl do registru UNESCO zapsán letos v květnu, po Archivu Leoše Janáčka se jedná o druhou sbírku českého hudebního skladatele zapsanou na tomto prestižním seznamu. Mezinárodní registr Paměti světa UNESCO shromažďuje nejdůležitější dokumentární svědectví světové kultury.
Do registru byl zapsán archiv zahrnující Dvořákovy notové i nenotové rukopisy, korespondenci, osobní dokumenty, skladatelovu osobní knihovnu, ikonografii, první vydání Dvořákových děl, tiskovou dokumentaci, diplomy a čestná jmenování. Jde o 3500 jednotek, které byly součástí nominace. Sbírka Muzea Antonína Dvořáka, které je součástí Národního muzea, však zahrnuje daleko více předmětů. K letošnímu roku muzeum spravuje kolem 9000 sbírkových předmětů.
Cílem výstavy Antonín Dvořák: Můj život a dílo je podle zástupců muzea představit dvořákovskou sbírku v celé její šíři s ohledem na chronologii skladatelova života a povahu nominace UNESCO.
Kromě rukopisů budou na aktuální výstavě k vidění originály Dvořákových osobních předmětů a kopie dalších dokumentů ze sbírek Národního muzea – Muzea Antonína Dvořáka, jako jsou fotografie, korespondence, notové tisky nebo osobní dokumenty.
Autobiograficky laděný název výstavy Antonín Dvořák: Můj život a dílo odkazuje na rozhovory, které skladatel poskytl zahraničnímu tisku. Útržky některých z nich jsou publikovány v katalogu k výstavě, který také zahrnuje dosud nepublikované fotografie některých sbírkových předmětů, ale i fotografie vystavených originálů Dvořákových rukopisů, které se vystavují výjimečně.
